Mikrovlákno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mikrovlákno je umělé textilní vlákno jemnější než 1 tex (podle některých definicí: jemnější než 1 den).

Způsob výroby[editovat | editovat zdroj]

Oproti běžným chemickým vláknům se jako výchozí surovina používají polymery se zlepšenou homogenitou. Zvýšenou odtahovou rychlostí při zvlákňování se dosáhne lepší orientace makromolekul a vyšší stupeň krystalizace.

Schéma: Působení mikrovlákna (horní část) a bavlněného vlákna (dole) v čisticím suknu

K výrobním technologiím patří:

  • Zvlákňování z trysek, často s členěným průřezem (viz nákres vpravo)
  • Štěpení folií (tloušťka do 1 µm)
  • Zvlákňování směsového polymeru s následným rozpuštěním matrice (bikomponenty)

Vlákno se vyrábí jako filament s možností

  • družení a skaní více vláken na hladkou přízi
  • různých profilů v průřezu (různý odraz světla, matný nebo lesklý povrch)
  • tvarování (kadeření)
  • řezání (stříž) na výrobu staplových přízí

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Protože přírodní vlákna jsou podstatně hrubší (bavlna cca 3×, vlna 4×), dají se vyrábět směsové příze jen z mikrovláken různých druhů, směsování s přírodními materiály je prakticky sotva možné.

Staplová nebo filamentová příze sestává z vyššího počtu vláken, které vytváří mnohem větší povrchovou plochu. Výrobky z mikrovláken odpuzují vlhkost a chlad z vnějšku a velké množství pórů ve výrobku umožňuje snadné odpařování potu. Vzhled a omak zboží se podobá výrobkům z přírodního hedvábí, povrch je odolný proti žmolkování a praním a čištěním neztrácí své pozitivní vlastnosti.

Druhy a obchodní označení vláken (příklady)[editovat | editovat zdroj]

Bunda z mikrovlákenné směsi 82% PES / 18% PA
  • Polyesterové filamenty: Diolen Micro (0,5-0,7 dtex, hladký nebo tvarovaný), Terital Zero 4 (0,44 dtex), XOXO (jádro 4,4 dtex ovinuté mikrovláknem 0,4 dtex)
  • Polyamidy: Tactel Micro (PA 6.6 0,9 dtex)[1], Meryl (PA 6.6 0,2-1 dtex)

První známé mikrovlákno pocházelo v roce 1965 z japonských laboratoří, rentabilní průmyslová výroba se uskutečnila kolem roku 1980.[3] V roce 2004 dosáhla celosvětová výroba polyesterových mikrovláken 1,2 miliony tun.

Použití[editovat | editovat zdroj]

  • svrchní oděvy (např. u bund a plášťů do deště nahradily mikrovlákenné směsi z PES/PA dosavadní bavlněné popelíny). Pro tyto účely se používá více než polovina mikrovláken.
  • membrány do nepromokavých oděvů a bot (Gore-Tex)
  • imitace semišů na nábytkové potahy, pláště a rukavice
  • kvalitní prachovky a čisticí sukna

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1,
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006
  • Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Potištěná pletenina z 85% Tactel Micro a 15% elastanu http://leeyawtx.manufacturer.globalsources.com/si/6008801565121/LargeImage/85-Nylon-66/product_id-1001448918/action-GetProduct.htm
  2. Vývoj vlákna Belima X (anglicky): http://www.kbseiren.com/english/pro-x1.html
  3. Z historie mikrovlákna (německy): http://www.zweiundvierzig.ch/studium/Instruktion_-_Schulung/Schulung_Mikrofaser_Folien.pdf