Wikipedista:Trojice Jednoty/Pískoviště

Wikipedista:Trojice Jednoty/Pískoviště
Narození	Svébohov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	Mohelnice Česko Česko
Chybí svobodný obrázek.

Božena Cibulková (6. června 1914, Svébohov – 2. prosince 1995 Mohelnice) byla křesťanská mystička, prorok a vizionářka, autorka duchovních knih a textů, duchovní učitelka, zakladatelka nového křesťanského společenství

Život

Narodila se v obci Svébohov v okrese Šumperk jako Božena Čulíková. Vyrůstala v chudé venkovské rodině. Vlastní otec zemřel, když jí bylo šest let, později se matka znovu provdala. Bylo jí dopřáno jen základní vzdělání, přestože její hodnocení ve škole, schopnosti a zájem o vědění ji předurčovaly k dalšímu studiu. Nedostatek dalšího vzdělání doplňovala vlastní četbou a snahou o získávání nových vědomostí. Od dětství v rodině sdílela a přijímala víru římskokatolického křesťanství. Víru v Boha a bohoslužby však prožívala niterněji a intenzivněji než její okolí. Když jí bylo 14 let, musela odejít pracovat jako služka, jak bývalo zvykem u děvčat z chudých poměrů. Dostala se do různých míst služby, i daleko od domova na Slovensko. Na některou vzpomínala velmi ráda, na jednu ne. Ze služby v rodině továrníka utekla, pro ponižující chování k sobě i k jiným zaměstnancům. Po návratu vypomáhala v domácím hospodářství a rodině přispívala výdělky z příležitostných prací.

Po válce, v roce 1946 se s rodinou přestěhovala do obce Malá Morava. Zde se začala s velkým nasazení angažovat při obnovení českého kulturního a společenského života dosídleného pohraničí. Objevila v sobě zájem o celkové zušlechtění lidí i talent pro takovou práci. V obci založila ochotnické divadlo, kde také hrála, založila útulek pro děti, kde se o ně starala. Založila také místní knihovnu, kde se stala knihovnicí. Tam našla i možnost dalšího vlastního samostudia četbou. Současně s půjčováním knih a rozšířením svých obzorů se začala více zajímat o širší souvislosti a poslání lidského života, filosofické a duchovní otázky.

Již v mládí zažívala ojedinělé niterné duchovní vjemy a sdělení i záblesky jasnovidnosti. Ve 28 letech po úrazu těžce onemocněla, cítila chvění po celém těle a postupně ochrnula. Zažívala přitom pocity umírání. Tehdy uslyšela vnitřní hlas, kterému zpočátku nevěřila. Později se přesvědčila, že všechno, co jí předpověděl, se splnilo. Podle jeho příslibu se také uzdravila. Protože v církvi nenacházela pro své zážitky dostatečné vysvětlení ani pochopení, hledala i jiné náboženské výklady. V roce 1947 začala dojíždět do Boskovic do Zodiakální školy, duchovní společnosti vedené Marií Kubištovou, působící pod jménem Alma Excelsior. Pod dojmem vlastních duchovních vizí se však po dvou letech rozešla zásadním způsoben s její činností i společností.

Tam se také seznámila s o mnoho let starším Františkem Cibulkou, ředitelem školy, budoucím manželem, který Zodiakální školu opustil spolu s ní. Jejich svatba se konala v roce 1949, po ní se přistěhovala k manželovi do Boskovic. Manželství, které považovala hlavně za duchovní přátelství, bylo bezdětné. Během něj se u ní rozvinuly časté a silné duchovní vjemy a vize. Po smrti manžela v roce 1955 se vrátila k rodině sestry do Malé Moravy a nikdy se již znovu nevdala. V roce 1961 se s rodinou sestry, která z existenčních důvodů musela prodat hospodářství, odstěhovala do Mohelnice. Zde jí duchovní přátelé později koupili družstevní byt, kde prožila více než tři desetiletí a vytvořila hlavní část svého díla.

Rozhodující pro Boženu Cibulkovou bylo roku 1950 přemáhající a rozsáhlé duchovní zjevení Ježíše Krista. Po tomto prožitku sedm dní jen ležela, nespala, nejedla. Po celou dobu prožívala duchovní děje, které později popsala jako uvádění do duchovní úlohy a zasvěcování pro ni. Duchovní vize a sdělení pak u ní přešly ve stálý proud, přicházely spontánně, bez zjevné příčiny. Zpočátku při nich upadala do stavu vytržení, bez schopnosti ovládat své tělo a smysly. Manžel, který ji všestranně podporoval, a přátelé u ní rozpoznali vzácný duchovní dar a začali sdělení zaznamenávat. Brzy je již písemně zaznamenávala sama. Postupně se naučila své tělo zvládat a sdělení přijímala za bdělého stavu. Intenzivní duchovní zážitky prožívala po celý život. Nikdy pro spojení s duchovním světem nepoužívala žádné techniky, nikdy si spojení nevyžadovala, vždy byla jen otevřena tomu, co samo přichází.

Začátkem 50. let se kolem Boženy Cibulkové utvořilo z přátel a blízkých příbuzných malé společenství, které žilo z duchovních sdělení, mystických vizí, proroctví a modliteb, které tlumočila z duchovního světa. Postupně se rozšiřovalo a začalo také strojopisně rozmnožovat a šířit její texty s autorským pseudonymem Maria Viktoria. Společenství se nejprve nazývalo Duchovní filadelfický sbor, později Sbor Lásky Kristovy a nakonec se ustálil název Andělskolidské společenství.

Společenství se nestalo součástí žádné oficiální církve, a proto nemohlo od žádné očekávat větší podporu. Současně bylo tehdejším státním ateistickým komunistickým režimem považováno za nepovolenou náboženskou aktivitu a organizaci. Členové se proto scházeli tajně, většinou v soukromých bytech. Vzniklo několik menších středisek na Moravě i v Čechách, větší se vytvořily v Brně a v Praze. Dvakrát za svou existenci společenství zažilo vyšetřování tajné komunistické policie – StB, svoji činnost však neukončilo. Od roku 1973 do roku 1995 byla pod vedením Boženy Cibulkové pořádána sedmkrát ročně celodenní modlitební setkání s názvem Dny Boží. Společenství po jejím odchodu pokračuje v této tradici a schází se také v menších kroužcích dosud (2020).

Dílo

Centrem celého díla Boženy Cibulkové, sdělení z duchovního světa, mystických vizí, proroctví i duchovních úvah a modliteb je Ježíš Kristus. Přináší novodobé svědectví, že je stále živým a činným, pravým Synem Božím a Spasitelem osobním i celého lidstva. Svoje vize a sdělení vnímá nejčastěji jako přicházející od Krista, nebo jeho přímou řeč. Také jako inspiraci a poselství andělů, archandělů a dalších duchovních bytostí, někdy také jako projevy významných osobností dějin. Přináší vhledy do duchovního pozadí lidského života, do posmrtného zásvětí, do oblastí očistcových i do pekelných sfér padlých andělů, démonů, duchů negace a temnoty.

Některá její sdělení mají charakter proroctví odvíjejících se od současnosti a směřujících do budoucnosti, někdy velmi daleké.

Hlavními motivy a tématy díla jsou:

• Jedinečná role Ježíše Krista v procesu lidské spásy.
• Univerzální spása daná Kristovou obětí všem lidem.
• Svědectví o vesmíru oživeném duchovními bytostmi a o kosmickém Kristu, který mu vládne.
• Svědectví o obnovené misi Ježíše Krista u lidstva počínající od poloviny 20. století.
• Výjimečné poslání a odpovědnost křesťanství v dějinách lidstva.
• Reinkarnace jako nedílná součást křesťanské nauky.
• Role české země a duchovní poslání českého národa v současnosti i budoucnosti.
• Budoucí duchovní poslání slovanských národů, které začíná v současnosti.

Pojetí reinkarnace v díle Boženy Cibulkové nesouhlasí s naukami, které lidské duši přisuzují vývoj ve zvířecích nebo nižších vývojových tělech. Počátek reinkarnace a její smysl spojuje s prvotním člověkem Adamem. Adama vnímá jako velkého nebeského Člověka stvořeného Bohem v duchovním světě, podobného vysokým andělům nadaným tvůrčí mocí, a zároveň ho popisuje ve smyslu kolektivní duše celého lidstva. Provinění Adama vůči Bohu a jeho pád klade také do duchovního světa a považuje ho za zásadní skutečnost, která ovlivňuje život každého jednotlivce i lidstva až po současnost. Součástí pádu nebeského Adama a trestné sankce nad ním je ztráta jeho tvůrčí moci, rozdělení jeho původně jednotné bytosti nerozlišeného pohlaví na mužskou a ženskou bytost, a současně jeho rozpad na miliardy jednotlivých lidských duší a jejich zajetí do hmoty a tělesnosti. Zároveň podřízenost všech lidských duší strastnému koloběhu reinkarnace, zákonu karmy a světu duchů negace a temnoty. Dosvědčuje velmi těsnou provázanost těchto temných bytostí se životem lidí ve hmotě.

Dílo Boženy Cibulkové však především přináší naději spásy v Kristu, a to spásy univerzální, dané postupně všem lidem. Osobní spása člověka jedince však není konečným cílem, tím je spása celého lidstva, které se má v duchovním světě znovu spojit ve velkého nebeského Člověka Adama, tentokrát znovuzrozeného. Obětí Krista a přispěním znovuzrozeného Adama je umožněna také pozdější spása ostatním pozemským tvorům ve zvířecích tělech. Spása v podobě vysvobození z trýznivých stavů démonismu je dokonce přislíbena po dlouhém bloudění v dalekém kosmickém věku i duchům temnoty a padlým andělům. Tak je v díle nastíněna závratná kosmická perspektiva lidstva a všech bytostí ústící v univerzální spásu – návrat všeho stvoření do náruče Stvořitele.

O reinkarnaci mluví a píše Božena Cibulková jako o životní škole všech lidí a prostředku, jak mohou v neustálém koloběhu rození a smrti najít vzestupnou duchovní cestu a spojením s milostí Krista dosáhnout konečné spásy. V přísném zákonu odplaty tak vnímá významné působení milosti Boží. Zásadní roli Ježíše Krista vidí v tom, že do strastných reinkarnačních cyklů lidstva zasahuje svou obětí a mění je na vzestupnou cestu, končící spásou všech lidí.

Některé motivy díla Boženy Cibulkové souhlasí s církevní teologií, přináší však často širší souvislosti a nová vysvětlení. Jiné motivy korespondují s prvky křesťanské gnóze, částečně s pojetím duchovních nauk Východu, z novější doby s poznatky antroposofie nebo transpersonální psychologie. Její dílo však není vytvořeno eklektickým způsobem. Nenavazovala na žádnou duchovní nauku vědomě a žádnou nebyla přímo ovlivněna, vše čerpala jen ze svých osobních mystických prožitků. Jejich téměř nepřetržitý proud a zpracování ji zahlcovaly tak, že na soustavnější studium jiných duchovních nauk neměla ani čas.

Za nejtěžší práci považovala převedení svých duchovních vizí do slovního vyjádření lidskou řečí. Lidské slovo je podle jejích vhledů mimořádným darem, protože má původ v prvopočátečním Slovu Boha, kterým povstalo všechno stvořené. Lidské slovo a řeč je tak jediným pozůstatkem tvořivé moci nebeského Člověka Adama, propůjčenou mu Bohem, kterou svým pádem ztratil. Proto ve svých slovních a písemných projevech velmi dbala také na správnost vyjádření a čistotu jazyka. Podle sdělení z duchovního světa i svého citu považovala český jazyk za nejvhodnější pro vyjádření duchovních skutečností i pro účinnost modliteb a úkonů.

Božena Cibulková nebyla duchovní učitelkou, jako jsou východní mistři, ani neměla ve stejném smyslu duchovní žáky. Svoje stoupence nevedla individuálně osobní duchovní cestou, nepředávala nikomu cíleně svoje schopnosti duchovního nazírání nebo jasnovidnosti. Každému z blízkých lidí se však věnovala velmi osobně, s nevšední péčí a láskou, pokud to bylo třeba. Byla duchovní učitelkou hlavně jako prorok a kazatelka, která shromáždění svých posluchačů vede k vyšší duchovní moudrosti přednášením nových sdělení z duchovního světa.

Osobní vnitřní duchovní cestu považovala za důležitou, napsala k ní také různé meditace a rozjímavé modlitby, cvičení a pokyny. Osobní cesta však nebyla hlavním motivem jejího díla. Jako daleko důležitější a zásadní jí ve vnitřních vhledech byly ukázány kritické situace lidského světa hmotné i duchovní úrovně, propojené i se situacemi duchovního a hmotného kosmu. Hlavní těžiště své činnosti tak zaměřila na přetvoření přijímaných sdělení a vizí do modliteb a úkonů, které společenství hlasitým přednesem vyšle do konkrétní situace, nebo vtiskne do celého myšlenkového pole lidstva. Vedla společenství k modlitební aktivitě, která má zasahovat do situací společenských, národních i všelidských, také přírodních, pozemských i kosmických. Role člověka jedince v nich však není nikdy opomenuta.

Božena Cibulková vytvořila nový duchovní směr, který je zaměřením na Ježíše Krista výrazně kristocentrický a činností křesťanský. Přesto se nespojil s žádnou oficiální křesťanskou církví a zůstal směrem samostatným. Vůči zavedeným církvím je částečně opoziční a kritický, není však proticírkevní. Sama zůstala po celý život v církvi jako praktikující katolička, ale svoji hlavní duchovní činnost rozvíjela mimo ni. Také každý, kdo se spojil se společenstvím, které založila, mohl zároveň zůstat a působit v církvi nebo společenství, ze kterého přišel. Společenství je křesťansky ekumenické, vstřícné i k jiným náboženstvím a duchovním směrům.

Během života napsala Božena Cibulková rozsáhlý soubor textů, který obsahuje více než 4 000 strojem přepsaných stran. Některé jeho části byly ve svobodných poměrech po roce 1989 vydány knižně.

Písemné dílo

Samizdat

Stav z roku 1995 podle Jiřího Voláka,

který dílo přepisoval a editorsky pořádal od roku 1950 do roku 2016:

• Slovo Kristovo (7 dílů, 1950–1967)
• Záznamy duchovních prožitků a myšlenek (soubor textů, 1950–1995)
• Kniha soudu i milosti (soubor textů, 1950–1995)
• Kniha modliteb (soubor textů, 12 dílů, 1950–1958)
• Kniha Boží (1951)
• Kniha žalmů (1951)
• Vánoce (soubor textů, 4 díly, 1951–1954)
• Velikonoce (soubor textů, 4 díly, 1951–1954)
• Svatodušní (soubor textů, 3 díly, 1952–1954)
• Cesta duše (1962)
• Vnitřní obroda (1968)
• Logos (1968)
• Dny Boží (soubor textů, 1973–1995)
• Osobní duchovní disciplíny (1974)

Knižní vydání

• Oslovení národa (malý výběr různých textů, Gemma89, 1990)
• Uzavření minulosti (text ze samizdat. souboru Kniha soudu i milosti, Gemma89, 1992)
• Vnitřní obroda (Gemma89, 1993)
• Slovo Kristovo (Gemma89,1995)
• Kniha Boží / Logos (dvě díla v jedné knize, Perla, 1996)
• Písně lásky (výběr ze samizdat. souboru Kniha modliteb, Rudolf Špaček, 2012)
• Mystérium kříže (výběr ze samizdat. souboru Velikonoce, Rudolf Špaček, 2012)
• Písně víry a naděje (výběr ze samizdat. souboru Kniha modliteb, Rudolf Špaček, 2015)
• Cesta duše (Rudolf Špaček, 2015)
• Duchovní život (výběr ze samizdat. souboru Kniha modliteb, Rudolf Špaček, 2016)
• Ve službách Marie (text ze samizdat. souboru Záznamy duchovních prožitků a myšlenek, Rudolf Špaček, 2017).
• Malá kniha moudrosti (texty ze samizdat. souboru Kniha soudu i milosti, Rudolf Špaček, 2018)
• Kniha andělů (texty ze samizdat. souboru Kniha soudu i milosti, Rudolf Špaček, 2019)

Odkazy

Literatura

• KOVÁŘÍK, Jiří. Božena Cibulková – vzpomínky na Boženku. 1. vyd. Hlinsko: Rudolf Špaček, 2015. 66 s. ISBN 9788090518681. OCLC 907523950 
• DVOŘÁK, Michal. Rozhovor s Boženou Cibulkovou. Gemma. Roč. 1992, čís. 3, s. 17-20. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Trojice Jednoty/Pískoviště

Portály: Lidé | Literatura