Wikipedista:AlisBla/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Penitenciární pedagogika[editovat | editovat zdroj]

Penitenciární vzdělávání

Penitenciární pedagogika je obor, který se zabývá problematikou výchovy a vzdělávání odsouzených osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Spadá do odvětví speciální pedagogiky.[1]

Cíle penitenciární pedagogiky[editovat | editovat zdroj]

Cílem penitenciární pedagogiky je všestranné rozvíjení odsouzené osoby, reedukace a náprava vězně. Je ovlivněna faktory délkou věznění a bezpečnostním opatřením související s daným typem věznice.[2]

Penitenciární pedagogika jako právní věda[editovat | editovat zdroj]

Penitenciární pedagogika je výsledkem spojení dvou oblastí penologie a pedagogiky.[3] Nápravný charakter penitenciární pedagogiky je spjatý s právní vědou. Současný zákon č. 169/1999 Sb. stanovuje, že účelem trestu odnětí svobody je vést odsouzené takovým způsobem, aby vedli po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem, chránili společnost před pachateli trestných činů, a aby se snižovala recidiva.[4]

Vzdělávání českých vězňů[editovat | editovat zdroj]

Výchovný proces penitenciární pedagogiky[5][2][editovat | editovat zdroj]

  1. počáteční pedagogicko-psychologická diagnóza
    • Vypracuje se zpráva o novém vězni, který podstupuje lékařské a další vyšetření.
  2. pedagogické plánování
    • Vypracuje se individuální “program zacházení” na základě zprávy o vězni. Jde o plánování pozitivních výchovně vzdělávacích aktivit s ohledem na délku trestu, jeho osobnosti a příčiny trestné činnosti. Aktivity by měly podporovat kladné postoje a dovednosti a potlačovat ty špatné, které ho přivedly do vězení.
  3. regulace výchovného působení
    • Probíhá průběžné hodnocení výchovně vzdělávacích aktivit. Jejich splnění vede k tomu, jak bude věznice zacházet s odsouzeným.
  4. výsledná pedagogická diagnóza
    • Vězeň úspěšně dokončí všechny své výchovně vzdělávací aktivity a splní tak své zvolené cíle v programu zacházení.

Program zacházení[editovat | editovat zdroj]

Podle vyhlášky č. 345/1999 Sb. se program zacházení dělí na několik aktivit:[6][7]

  • pracovní aktivity - možnost získat pracovní praxi, úklidové práce, brigádnická činnost
  • vzdělávací aktivity - formální např. učební obor Obrábění kovů, neformální např. jazykové kurzy
  • speciálně výchovné aktivity - učení se zvládat konfliktní situace, spadá sem např. sociální výcvik, psychoterapie, pohybová terapie, arteterapie, trénink zvládání agresivity
  • zájmové aktivity - odreagování od frustrace nebo agrese, spadají sem např. sportovní aktivity, šachy, stolní tenis, společenské hry, hudební kroužek, apod.
  • část utváření vnějších vztahů - setkání s rodiči, partnery, příbuznými, přáteli a dalšími, kteří se nacházejí mimo věznici

Vězeň má na výběr kombinaci aktivit, a tak nemusí vykonávat všechny. Na resocializaci, výchově a vzdělávání vězňů se podílí všechny aktivity programu zacházení.


Vězni mají na výběr 3 typy vzdělávání podle vyhlášky č. 345/1999 Sb.:[6]

  1. vzdělávání organizované či realizované středním odborným učilištěm - učební obory např. Obráběč kovů, strojírenské práce, dřevařská výroba nebo práce ve stravování, výuka probíhá přímo v prostorách věznice a odsouzené není potřeba převážet do jiných míst
  2. vzdělávání vedené či kontrolované zaměstnanci oddělení výkonu trestu - školení, kurzy, semináře nebo přednášky
  3. vzdělávání v korespondenčních kurzech a v základních, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol České republiky


Na základě vyhlášky č. 345/1999 Sb. se může odsouzený rovněž rozvíjet při využívání dalších možností v omezené době:[6]

  • využíváním knihovny věznice
  • odběrem tisku, knih a publikací
  • podílem na vydávání vlastního časopisu odsouzených
  • sledováním rozhlasových a televizních pořadů
  • účastí na dalších aktivitách vzdělávání a zájmové činnosti zprostředkovaných věznicí

Školská vzdělávací střediska ve věznicích[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávací aktivity probíhají ve školských vzdělávacích střediscích, které jsou přímo ve věznicích. Existují školská vzdělávácí střediska Heřmanice, Pardubice, Plzeň, Rýnovice, Světlá nad Sázavou, Valdice, Všehrdy, Kuřim a Stráž pod Ralskem.

Jedna z věznic je např. Věznice Valdice, která nabízí vzdělávací aktivity a mezi formální patří doplnění si základního vzdělání a vyučení se ve tříletém učebním oboru Obrábění kovů. Nabídku neformálních aktivit má kroužky cizích jazyků (anglického, německého, španělského a francouzského), kurzy výchovy k občanství, sociálně právní poradenství, kurzy drogové problematiky, vědomostní soutěže, kvízy, besedy k vybraným tématům apod.).[8]

Historie penitenciární pedagogiky v České republice[editovat | editovat zdroj]

V průběhu historie trest a trestání mělo několik podob. Zpočátku šlo o odplatu, poté izolace, dále odstrašení, a v současnosti o nápravu vězně. S vývojem lidské společnosti se pohled na trest a trestání postupně humanizoval.[9]

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se začalo více usilovat o zkvalitnění a vydání vězeňských předpisů a řádů pro věznice. V roce 1945 byla konstituována nová struktura vězeňských zařízení, v roce 1949 vznikl Sbor uniformované vězeňské stráže, který měl za úkol správní a strážní službu při výkonu soudní a jiné vazby ve vězeňských ústavech a zajištění pořádku a bezpečnosti v justičních budovách.[9]

V době vlády KSČ  byli vězni pojímání jednak jako třídní nepřátelé, jednak jako zdroj levné pracovní síly a byli využíváni zejména v těžebním, stavebním a těžkém průmyslu.[9]

Za důležitý mezník považujeme rok 1966, kdy vznikl Ústav pro výzkum metod nápravně výchovné činnosti a o rok později byl přejmenován na Výzkumný ústav penologický (VÚP), který studoval osobnost odsouzeného a možnosti jeho nápravy. Jednou z nejdůležitějších postav VÚP i české penologie je doc. PhDr. Jiří Čepelák, CSc., který se snažil o aplikaci výsledků výzkumů do praxe.[9]

Česká republika v roce 1993 přijala „Evropská vězeňská pravidla“, v jejichž duchu nadále zkvalitňuje podobu vězeňství. Zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky se k 1. 1. 1993 transformoval Sbor nápravné výchovy na Vězeňskou službu České republiky, která funguje dodnes.[10]

Počátky penitenciární pedagogiky v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Základy penitenciární pedagogiky uvedl Charles Lucas ve své práci zvané De la réforme des prisons et la théorie de l enpfisonment, která byla vydaná v Paříži roku 1839.[3] Vladimír Iľjič Lenin spolu s dalšími autory usilovali o nápravu odsouzených formou právní a mravní výchovy a vymezili sovětskou nápravněpracovní pedagogiku. Jednalo se o převýchovu odsouzeného. Penitenciární pedagogika se objevila i v Polsku, pod názvem resocializační pedagogika. Jednalo se o výchovu společensky nepřizpůsobených osob, které měli poruchu chování.[3]

Můžeme říci, že penitenciární pedagogika se rozvíjela v různých zemích odlišným tempem, přičemž na to měl vliv rozvoj speciální pedagogiky a penitenciární a právní vědy.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VICHLENDA, Milan; KRČEK, Ivan. Kriminologie [online]. 2011 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. 
  2. a b JŮZL, Miloslav; OLEJNÍČEK, Antonín. Penologie a penitenciární pedagogika: (úvod do studia předmětu). Brno: Institut mezioborových studií, 2004. 121 s. S. 25. 
  3. a b c d NOVÁK, Karel; ŠTRUNC, Petr. Penitenciární pedagogika jako odvětví speciální pedagogiky. S. 542 - 554. Pedagogika: Časopis pro vědy o vzdělávání a výchově [online]. Praha: Pedagogická fakulta univerzity Karlovy, 1988 [cit. 2020-12-12]. S. 542 - 554. Dostupné online. ISSN 2336-2189. 
  4. 169/1999 Sb. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Zákony pro lidi [online]. 1999 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  5. SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. I. díl, Úvod do teorie trestu a trestání. Vyd. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 57 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7372-203-6, ISBN 80-7372-203-8. OCLC 188560592 S. 41. 
  6. a b c 345/1999 Sb. Vyhláška, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Zákony pro lidi [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 1999 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  7. SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. II. díl, Teorie a praxe zacházení s vězněnými. Vyd. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 77 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7372-204-3, ISBN 80-7372-204-6. OCLC 320481761 S. 45. 
  8. Věznice Valdice: Program zacházení [online]. Vězeňská služba ČR, 2019-07-08 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  9. a b c d RASZKOVÁ, Tereza; HOFERKOVÁ, Stanislava. Penologie [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, 2014 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. 
  10. Historická penologie [online]. Vězeňská služba ČR, 2017 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.