Vodní dýmka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muž držící vodní dýmku

Vodní dýmka, slangově vodárna, farec, vodnice, šíša (v zemích západní Afriky taktéž nargila, v arabských zemích se používá název hookah), je zařízení používané ke kouření. Funguje na principu filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr. Místo původu není známé, předpokládá se ale, že ji vynalezli Peršané.[1] Později se rozšířila do Arábie, na Střední východ, do Asie a do severní Afriky. Oblíbená je rovněž v Evropě a Severní Americe.

Jako kuřivo se ve vodní dýmce používá tabák smíšený s melasou a olejem, který je vlhký a mazlavý a při hoření silně dýmá. Tabák se dodává v mnoha příchutích. K zapalování tabáku slouží doutnající uhlík vyjmutý z ohniště nebo rychlozápalné dřevěné uhlí, které se používá také při pálení vonných bylin, dřev či kadidla. Doba kouření dýmky je přímo odvislá od doby, po kterou uhlík hoří; u rychlozápalného kolem 45, u uhelných briket kolem 90 a u kokosových i 120 minut. Speciální vodní dýmka určená ke kouření marihuany, která se od té tabákové výrazně liší, se nazývá bong.

Velikost vodní dýmky se může pohybovat od 15 cm (což jsou obvykle nefunkční exempláře zejména pro turisty) až po 2 metry (varianta pro více kuřáků). Běžná velikost je zhruba 70 cm. Existují i varianty, kdy z jedné dýmky vede až 6 šlauchů, což umožňuje kouřit více lidem najednou.

Vodní dýmky bývají často velmi zdobné a díky tomu i cenově značně rozdílné. I nejlevnější exempláře mívají alespoň zdobný šlauch. Ty nejdražší mají jemné tepání těla, tácku a kleštiček a složitě malovanou a tvarovanou karafu.

Části vodní dýmky[editovat | editovat zdroj]

Karafa (také váza)[editovat | editovat zdroj]

karafa

Většinou skleněná nádoba, která se naplňuje vodou. Většinou se plní do úrovně, kde se začíná zužovat. Zpravidla to bývá tak, aby trubice těla byla ponořena 2 cm pod vodou. Může mít různé tvary a barvy. Také se může k tělu připevňovat buď těsněním, nebo šroubováním (syrské dýmky).

Karafy bývají vyrobeny nejen tak, aby dobře filtrovaly vodu, ale také pro potěchu oka. Proto je možné je koupit ve všech možných barvách a tvarech. Optimální je ale dýňovitý tvar z čirého nebo alespoň průhledného skla – je snadno vidět výška vody v nádobě a její zabarvení (při delším kouření je třeba vodu měnit – indikace přílišného znečištění je zežloutnutí vody).

Tělo[editovat | editovat zdroj]

kovové tělo vodní dýmky

Tělo vodní dýmky se většinou vyrábí z kovu a je tvořeno dvěma k sobě spojenými částmi, trubkou a srdcem. Trubka vede kouř z korunky, která se nasazuje na její vrchní část, do karafy, kde je spodní část trubky ponořena do vody. Kouř, který projde přes vodu, je poté nasáván do srdce dýmky, které je tvořeno rozšířenou částí těla v místě, kde se nasazuje na karafu, a z něj je nasáván dál do šlauchu. U novějších dýmek bývá součástí srdce i zpětný ventil.

Tradičně bývá tělo zdobeno tepáním či korálky, někdy dokonce vykládáno dřevem či drahými kameny. Moderní dýmky pak mohou mít tělo různě tvarované do podob zvířat ale i oblíbených komiksových postav.

Šlauch[editovat | editovat zdroj]

šlauch vodní dýmky

Šlauch má podobu hadice, kterou kuřák nasává kouř z dýmky, a napojuje se na její tělo. Skládá se ze samotné hadice a dvou koncovek, z nichž jedna se zasazuje do dýmky a druhou si kuřák vkládá do úst. Jako materiál na výrobu šlauchu bývá nejčastěji používán papír, obtočený kovovou pružinou a obalený textilií. Může být však vyrobený taky z PVC či tradičně z velbloudí kůže. Koncovky jsou obvykle z tvrdého dřeva s kovovým náustkem. Vnitřní materiál šlauchu má mimo jiné vliv na chuť tabáku, jelikož se v něm zachytávají částečky kouře a jen některé druhy šlauchů se dají uvnitř čistit.

Korunka[editovat | editovat zdroj]

Korunka, nebo též Hagar, je keramická koncovka, zpravidla přes gumové či plastové těsnění nasazená na horní konec těla dýmky. Její vrchní část má miskovitý tvar a ve dně této misky je několik děr. Do misky se vloží tabák, přes něj pak obvykle kryt z alobalu, který se rovněž proděraví. Na takto upravený povrch se kladou rozžhavené uhlíky, které způsobí pyrolýzu tabáku pod alobalem a vyvinou hustý dým, jenž následně postupuje tělem dýmky do chladicí vody a šlauchem do úst.

Tarbuš[editovat | editovat zdroj]

Často označován česky jako závětří. Tarbuš je plechová krytka, která brání teplu unikat do okolí a soustřeďuje jej u korunky, čímž se zlepšuje ohřev tabáku. Tarbuš má také estetickou funkci, takže bývá většinou zdobený.

Tradice[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bylo kouření vodní dýmky výsadou mužů. S rozšířením vodních dýmek do Evropy a Ameriky došlo k zrovnoprávnění. V Česku se vodní dýmky kouří často v čajovnách.

Proč je tak oblíbená[editovat | editovat zdroj]

Důvodů oblíbenosti je hned několik. Jedním z nich jsou různé příchutě tabáku, jež vytváří příjemné aroma, např. v místnosti. Dalším důvodem je hustý kouř, vytvářející při každém vydechnutí malou divadelní scenérii. Posledním důvodem je uklidňující bublavý zvuk vody společně s uvolňujícími účinky studeného vdechovaného kouře, který vytváří poklidnou relaxační atmosféru doplňující posezení s blízkými lidmi.

Kouření vodní dýmky v Česku[editovat | editovat zdroj]

Vodní dýmka se v Česku kouří převážně v čajovnách a ve větším počtu lidí. Jednu dýmku tedy může kouřit i několik lidí, to z kouření dělá určitý rituál. Kuřáci jsou především mladí lidé, častokrát mladší než 18 let. V oblastech, kde je šíša či nargilé doma, se pije čaj silný, silně slazený, případně ochucený mátou. Jestliže tedy má jeho piják chuťové pohárky otupené kouřem, výrazně to nepocítí. Pokud ovšem člověk chce vychutnat jemné chuťové odstíny kvalitních a s citem připravených čajů, je požívání vodní dýmky (jako jiného kuřiva) na závadu. Chce-li čajomilec vychutnat druhý, třetí nálev třeba Pai Mu Tanu, Dračích očí nebo Mao Fengu, vadí mu nejen, kouří-li sám, ale dokonce i zakouřené prostředí.

Škodlivost[editovat | editovat zdroj]

Často diskutovaná je škodlivost vodní dýmky v porovnání s cigaretami, v tomto ohledu se o objasnění situace postaral výzkumný tým z Americké University v Bejrútu (American University of Beirut/AUB) a University Svatého Josefa (St. Joseph University in Beirut/USJ). Výzkumy ukázaly, že kouř z vodní dýmky obsahuje velké množství chemických látek, které můžeme nalézt ve škodlivém cigaretovém kouři. Výsledky popírají, že by vodní dýmka byla zdravotně nezávadná. Průzkum AUB, který byl zveřejněn v roce 2003 v lednovém vydání FOOD AND CHEMICAL TOXICOLOGY: dehet, nikotin a těžké kovy obsažené v kouři vodní dýmky, vycházejícím z výzkumného kouřícího zařízení (k výzkumu byl použit obvyklý melasový tabák). Měření byla provedena za účelem popsání průměrné škodlivosti kouření vodní dýmky v závislosti na: množství a délce tahů a na časových intervalech mezi jednotlivými tahy.

Látka Dýmka Cigareta Skupina
Nikotin [mg] 2,25 0,1 - 2,5 2b
Dehet [mg] 224 1 - 35 2a
Benzopyren [ng] 52 20 - 45 1
Arsen [ng] 165 40 - 120 1
Berylium [ng] 65 300 1
Nikl [ng] 990 >600 2b
Kobalt [ng] 70 0,13 - 0,2 2b
Chrom [ng] 1340 4 - 70 1
Olovo [ng] 6870 34 - 85 2b
Rtuť [ng] nezjištěna 32 - 95 3

Skupiny: 1 – látka je pro lidský organismus karcinogenní 2a – látka je pravděpodobně pro lidský organismus karcinogenní 2b – látka by mohla být pro lidský organismus karcinogenní 3 – látka není řazena mezi karcinogeny

Výsledky ukázaly, že nahromaděný kouř ze 100 tahů obsahuje nikotin, dehet a karcinogenní těžké kovy v alarmujících hodnotách, v mnoha případech několikrát přesahujících hodnoty obsažené v cigaretách. Spolu s oxidem uhelnatým, který nebyl v průzkumu měřen, jsou dehet a nikotin považovány za hlavní příčiny kuřáckých onemocnění (rakovina jazyka, plic, močového měchýře, onemocnění srdce…). Přesto, že se dehet v kouři vodní dýmky vyskytuje v alarmujících hodnotách ve srovnání s cigaretovým kouřem, autor studie Dr. Alan Shihadeh, asistující profesor na AUB-ústředí mechanického inženýrství, výsledky výzkumu upřesňuje: V kouři získaném ze 100 tahů z vodní dýmky se sice vyskytuje více dehtu než ve 20 cigaretách, ale cigaretový dehet má jiné složení. To je způsobeno rozdílnou teplotou spalování tabáku. Při kouření vodní dýmky dosahuje teplota přibližně 450 °C (v oblasti hliníkové folie), zatímco u cigaret bylo naměřeno až 900 °C. Dá se tedy předpokládat, že větší část kouřových kondenzátů (v případě dýmek) vzniká prostou destilací, nikoliv pyrolýzou (tepelným rozkladem) a spalováním. Výzkumy tabákových kondenzátů vzniklých tepelným rozkladem ukazují, že tvorba nádorů a četnost vzniku mutagenů stoupá zároveň s teplotou pyrolýzy. Ve studii USJ, Dr. Chawky Harfouch a Dr. Negib Greahchan měřili hodnotu nikotinu a polycyklických uhlovodíků obsažených v kouři vodní dýmky při užití melasového tabáku. Stejně jako ve studii AUB, z průzkumu vyplynulo, že voda část nikotinu zachytí, ale nezachytí rakovinotvorné benzo(a)pyreny, klíčové složky dehtu a silné karcinogeny. Dr. Harfouch vycházel z jiných výzkumů a studií, které poukazují na stejnou hladinu nikotinu v krvi kuřáka vodní dýmky a cigaret. Dr. Harfouch zjistil, že kuřák vodní dýmky však musí vykouřit více tabáku než kuřák cigaret, aby dosáhl stejných hodnot nikotinu v krvi. Tím je vystaven vyššímu množství škodlivých látek. Přesto, že studie USJ a AUB používaly rozdílné způsoby kouření, dosáhly stejného výsledku: Voda částečně zachytí nikotin v kouři, ale na karcinogenní složky dehtu má jen velmi malý vliv. Dr. Samer Jabbour kardiolog, praktický lékař a ředitel „Protikuřáckého programu“ (Quit smoking program) na AUB poznamenává: „Důsledky malého množství nikotinu ve vodní dýmce jsou sice neznámé, ale není vyloučeno, že opakované užívání může vést k závislosti.“ V každém případě opakované užívání vodní dýmky může zvýšit riziko rakoviny.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GOODMAN, Jordan. Tobacco in History: The Cultures of Dependence. [s.l.] : Routledge, 1994. ISBN 978-0-20399-365-1. S. 86. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]