Vlastimil Vavřín
| Vlastimil Vavřín | |
|---|---|
| Narození | 6. srpna 1952 Zlín |
| Povolání | Spisovatel, novinář |
| Stát | Česko |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Manžel(ka) | Lena Vavřínová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vlastimil Vavřín (* 6. srpna 1952 Zlín) je český spisovatel, básník a novinář.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve Zlíně. V Praze se vyučil montérem výtahů. Pokusil se večerně studovat průmyslovou školu, obor silnoproud, ale po roce docházku vzdal. Nakonec odmaturoval v roce 1975 na kladenském gymnáziu a v tomtéž roce byl přijat na tehdejší Fakultu žurnalistiky UK. Studium dokončil o čtyři roky později a nastoupil do České státní spořitelny na pozici propagačního referenta.
V počátku své literární tvorby se zabýval poezií, posléze pouze prózou.[2][3] V 80. letech přispíval do týdeníku Tribuna.[4] V letech 1981–1992 pracoval jako redaktor v deníku Svoboda, Večerní Praze a Občanském deníku. Na přelomu 80. a 90. vycházely jeho reportáže a rozhovory též v Rudém Právu.[5] V letech 1990–1991 byl zástupcem šéfredaktora Středočeského nakladatelství a knihkupectví.[6] V roce 1992 založil komunikační agenturu specializující se na public relations Laurus press servis.[pozn. 1]
Věnuje se psaní, práci pro Uměleckou besedu a vydávání její revue Život–Revue Umělecké besedy.
Přátelil se s dalšími básníky, spisovateli, překladateli, výtvarníky jako byli Václav Daněk, Ludmila Dušková, Jiří Stránský, Jana Štroblová, Rudolf Matys, Ivan Kruis, Ondřej Zika a další.[zdroj?]
Činnost v Umělecké besedě[editovat | editovat zdroj]
- Je předsedou redakční rady revue Umělecké besedy Život a kulturní organizátor v Umělecké besedě
- Od roku 2015 je předsedou literárně dramatického odboru Umělecké besedy, byl jejím dlouholetým místopředsedou[kdy?]
- V roce 2015 zorganizoval třídenní Dny Česko–slovenské umělecké besedy za účasti kardinála Duky[8]
Jiné[editovat | editovat zdroj]
- Je členem PEN klubu[9] [10]
- Je členem Syndikátu novinářů
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Od sedmnácti let píše poezii, kterou publikoval převážně časopisecky (jednu z prvotin mu otiskl časopis Československý voják už v roce 1972[11]) a v ČsRo.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Nůž do chleba (SNK–Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1984)[12]
- Podzemní řeka (SNK 1989)
Prózy[editovat | editovat zdroj]
- Spaste naše duše (MF 2006)[13]
- S Drákulou do nebe (Akropolis 2016, ilustrace Olbram Zoubek)[2][14][15]
- Stalo se to (logos 2022)
Rozhlas[editovat | editovat zdroj]
Do rozhlasu přispíval také původními rozhlasovými počiny, např. rozhlasovou hrou o Sidonii Nádherné, úpravami románů pro rozhlasovou četbu, např. Hájili jsme hrad Williama Eastlaka a řadu dalších.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Agentura se například podílela v rámci spolupráce s ČSSD na zviditelnění Stanislava Grosse a Petry Buzkové[7] či na organizaci pražského Světového kongresu Pen klubů v roce 1996.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vlastimil Vavřín [online]. Laurus [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b ČERNÝ, Ivan. S Drákulou do nebe [online]. 2017-02-01 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.
- ↑ BÍLEK, Petr A. "Generace" osamělých běžců.. Praha: Československý spisovatel, 1991. 112 s. ISBN 80-202-0263-3.. Dostupné online [cit. 2022-11-08].
- ↑ vyhledávání "Tribuna" "Vlastimil Vavřín" [online]. Národní digitální knihovna [cit. 2022-11-03]. Dostupné po registraci. Dostupné online.
- ↑ vyhledávání "Rudé právo" "Vlastimil Vavřín" [online]. Národní digitální knihovna [cit. 2022-11-03]. Dostupné po registraci. Dostupné online.
- ↑ KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945: Středočeské nakladatelství a knihkupectví [online]. Praha: ÚČL AV ČR, rev. 2015 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Dušan. Jak načančat politika. S. 28. Mladý svět [online]. 2005-04-05. S. 28. Dostupné po registraci. Dostupné online.
- ↑ V květnu se uskuteční Dny Česko-slovenské umělecké besedy. Blesk. 2015-04-09. Dostupné online [cit. 2022-11-03].
- ↑ Členové Pen klubu [online]. Pen klub [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Vlastimil Vavřín. penklubcz [online]. [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VAVŘÍN, Vlastimil. Vlast. S. 7. Československý voják [online]. 1972-07-31 [cit. 2022-11-03]. S. 7. Dostupné online.
- ↑ KARTUSOVÁ, Jitka. Literární tradice a současnost Benešova a okolí, Rigorózní práce [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, katedra české literatury, 2010-06-09 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.
- ↑ TROJÁNEK, Vladimír. Už brzy padne pevnost Pusan... [online]. Mezinárodní politika 8/2010, Literatura a mezinárodní politika, str. 24 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.
- ↑ HOVORKA, Jan. Vlastimil Vavřín: Vždycky existuje naděje [online]. 2016-10-00 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Nové knihy: Coelho, Hartl, Vavřín a Rajlich - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlastimil Vavřín
- Portrét na stránkách Umělecké besedy
