Jiří Stránský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O českém politikovi a řediteli Muzea Kroměřížska pojednává článek Jiří Stránský (politik).
Jiří Stránský v pražském sídle PEN klubu - 2007

Jiří Stránský (* 12. srpna 1931) je český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Stránský pochází z pražské patricijské rodiny, po svém otci Karlu Stránském má šlechtické předky (Stránští ze Zapské Stránky), z matčiny strany je vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patří i zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík.

Studoval gymnázium, měl maturovat v roce 1950, byl však ze školy těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen. Živil se pak manuálně, později nastoupil do tiskového oddělení pražského propagačního podniku, kde pracoval až do odvodu do lidové armády k PTP útvarům. V lednu roku 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady. Za tento vykonstruovaný zločin byl komunistickou justicí odsouzen na osm let vězení. Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Roku 1960 byl amnestován. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení (podmíněně propuštěn po polovině trestu). Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců až do roku 1990(?) a v této době dále externě spolupracoval s filmem.

Po roce 1989 začal J. Stránský znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998.

V roce 2011 na Valném sněmu Junáka v Kolíně obdržel Jiří Stránský za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona a za celoživotní příklad ostatním nejvyšší skautské ocenění – řád Stříbrného vlka. V roce 2013 byl oceněn Cenou Josefa Škvoreckého za čtyři řady seriálu Zdivočelá země.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve vězení se setkal s katolickými spisovateli, což jej podnítilo ke psaní.

  • Za plotem, psáno ve vězení (1953 – 1960) publikováno 1999 (básně)
  • Štěstí, 1969, soubor povídek, drtivá většina výtisků byla zabavena a zničena. Kompletně vydáno až v r. 1990
  • Zdivočelá země, 1970, próza o osidlování pohraničí a jeho drancování po vyhnání sudetských Němců. Zfilmováno 1997
  • Aukce, 1997 pokračování Zdivočelé země, které končí rokem 1989
  • Přelet, 2001
  • Povídačky pro moje slunce, 2002
  • Tichá pošta, 2002
  • Povídačky pro Klárku, 2004
  • Perlorodky, 2005
  • Srdcerváč, 2005 - kniha rozhovorů ve spolupráci s Janem Lukešem.
  • Stařec a smrt, 2007

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Náhoda, 1976
  • Vánoce, 1976
  • Přelet, 1976
  • Oblouk, 2009
  • Dopisy bez hranic (Lasica, Stránský), 2010

Hry[editovat | editovat zdroj]

Filmy podle námětů Jiřího Stránského[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. iDNES, ČTK: Dosluhující prezident Václav Klaus dostal na cestu z funkce Zlatý citron. iDNES.cz 27. ledna 2013. [cit. 2013-01-27]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]