Vincenc z Pauly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Vincenc de Paul
{{{název}}}
Narození 24. dubna 1581, Pouy u Dax, Gaskoňsko, Francie
Úmrtí 27. září 1660 Paříž, Francie
(ve věku 79 let)
Svátek 27. září
Blahořečen 1729 papežem Benediktem XIII.
Svatořečen 1737 papežem Klementem XII.
Úřady zakladatel kongregace Lazaristů a Společnosti dcer křesťanské lásky
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Atributy miska s polévkou, chléb, nemocný
Patronem vězňů, zajatců, nemocnic

Svatý Vincenc de Paul (24. dubna 1581 Pouy u Dax, Gaskoňsko27. září 1660 Paříž) byl francouzský kněz, zakladatel kongregace lazaristů, Společnosti dcer křesťanské lásky a jeden ze zakladatelů moderní charity a péče o chudé.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šesti dětí venkovské rodiny, studoval teologii v Toulouse a roku 1600 byl vysvěcen na kněze. Roku 1605, když se vracel z cesty do Marseille, byl patrně zajat tureckými piráty, kteří ho prodali do otroctví do Tunisu. Teprve když obrátil svého pána na křesťanství, mohl se vrátit do Francie. Do roku 1609 studoval v Římě a pak se stal kaplanem francouzské královny Markéty z Valois, bývalé ženy Jindřicha IV. Později se stal farářem v Clichy u Paříže, kaplanem v rodině de Gondi a od roku 1622 byl kaplanem vězňů a galejníků. Roku 1643 si ho povolal ke smrtelné posteli král Ludvík XIII. a roku 1657 Vincenc založil známou pařížskou nemocnici Salpêtrière. Ve všech svých postaveních se snažil pomáhat chudým a pro tento účel také založil misijní řád lazaristů/vincentinů a ženský řád Dcer křesťanské lásky (Vincentek).

Spiritualita a mystika[editovat | editovat zdroj]

Vincenc z Pauly byl dlouhou dobu představován jako světec, zdůrazňující askezi a křesťanskou praxi. Ale současně byl mužem víry, jenž patřil do již mizejícího světa předtridentské církve, v němž se kněžství chápalo především jako přínos a dobrodiní, a ne poslání. Jeho spiritualita nebyla teoretická: zrodila se z dvojjediné zkušenosti s Kristem a chudými. Jeho hlavní inspirací bylo evangelium a sám život.

Vincentské ctnosti[editovat | editovat zdroj]

Vincentské ctnosti jsou: prostota, pokora, mírnost, umrtvování, horlivost pro duše. Nejsou statické, ale velmi dynamické. Tato svatost chce dospět k druhému člověku. V celém apoštolátu jde ruku v ruce láska a evangelium: hlásání evangelia a svědectví lásky.

Charita[editovat | editovat zdroj]

Charitativní hnutí je pevně zakotveno v tajemství vtělení: služba není jen činnost, ale především mystické nacházení Krista v chudých.

Mystika chudých[editovat | editovat zdroj]

Vincenc z Pauly rozlišuje aktivní a pasivní vůli. Pasivní vůli máme v sobě tehdy, když sám Bůh v nás koná svou vůli, aniž bychom na to mysleli. Radí nám vybírat si v nejdůležitějších věcech to, co přispívá k umrtvování, a neustále se odevzdávat do rukou Boží prozřetelnosti. Tyto principy chrání společenství činné služby před nebezpečím aktivismu i před pokušením litovat toho, že nemají prostor pro mystické sjednocení s Bohem. Podle Vincentova pojetí máme možnost žít spiritualitu lásky, kterou můžeme nazvat mystikou chudých.[1]

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Okno gotického kostela svatého Martina Florac: Sv. Vincenc z Pauly

Roku 1729 byl papežem Benediktem XIII. prohlášen za blahoslaveného, roku 1737 papežem Klementem XII. za svatého. Jeho svátek se slaví 27. září, svatý Vincenc de Paul je patronem charity, vězňů, zajatců a nemocnic. Jeho kostely jsou zejména ve Francii, v Polsku a v USA. Odkazem Vincence de Paul se m.j. zabývá DePaul University v Chicagu.

Uvidíte, že láska je těžké břemeno, těžší než kotlík polévky a košík chleba. Ale vy si zachováte laskavost a úsměv. Nestačí dávat polévku a chleba. To dovedou i bohatí. Ale vy jste služebníci chudých. Oni jsou vaši páni – velmi citliví a nároční, jak poznáte. Vy je ale budete milovat, protože jen kvůli vaší lásce vám odpustí, že jim dáváte chleba.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník křesťanských mystiků
  2. Homelessness in America. 1982, str. 121. Cit. na en:Wikiquote

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Borriello - E. Caruana, Slovník křesťanských mystiků. Karmelitánské nakladatelství 2012

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a francouzské Wikipedie.