Vilém Kvasnička
| Akademický architekt Vilém Kvasnička | |
|---|---|
.png) Vilém Kvasnička (okolo roku 1935) | |
| Narození | 3. srpna 1885 Třeboň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. listopadu 1969 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | architekt |
| Rodiče | Jan Vilhelm Kvasnička a Zuzana Kvasničková |
| Manžel(ka) | Marie Kvasničková-Veselá (od 1945) |
| Příbuzní | Eduard Kvasnička a Arnošt Kvasnička (sourozenci) |
| Hnutí | purismus |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilém Kvasnička (3. srpna 1885 Třeboň[1] – 26. listopadu 1969 Praha) byl český architekt.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vilém Kvasnička se narodil v rodině třeboňského knihkupce Jana Vilhelma Kvasničky a jeho manželky Susany, rozené Kunstovné (??–1927). Nejdříve studoval stavitelství na Vyšší průmyslové škole v Praze, pak architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jana Kotěry. V letech 1909–1911 pracoval v projekčním ateliéru architekta Ladislava Skřivánka. Od roku 1911 pracoval v Budapešti v ateliéru de Toery a Pogány. Zde se podílel na návrzích budovy rakousko-uherské banky ve Vídni, budovy pojišťovny Adria a budovy činoherního divadla v Budapešti. Za první světové války byl v září 1915 na ruské frontě zajat a v roce 1916 přešel do Československých legií.[2] Již během války navrhoval památníky a urny padlých legionářů. Během návratu přes Čínu vytvořil řadu skic v Pekingu.
Po návratu projektoval další vojenské památníky a úspěšně se zúčastnil několika soutěží. S manželkou Žofií a synem Iljou[zdroj?] žil na Žižkově.[3] Dne 28. července 1945 se v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně na Královských Vinohradech oženil dr. Marií Veselou.[1]
Bratr Arnošt Kvasnička byl spolumajitelem pražského nakladatelství Kvasnička a Hampl.
Zemřel 26. listopadu 1969 v Praze.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- 1910 – náhrobek Jindřicha Švandy, Olšanské hřbitovy
- 1910 – náhrobek na Vršovickém hřbitově
- 1922–1926 – obchodní a nájemní dům č. p. 779, Praha II.-Nové Město, Václavské náměstí 11, spoluautor: Jan Jarolím; dům byl v roce 1994 zásadně přestavěn[4]
- 1923–1925 – budova obchodní akademie (dnes Gymnázium Kolín), Kolín, spoluautor Jan Mayer, autor sgrafit na průčelí: Ferdinand Rubeš
- 1923(?)–1927 – nemocniční budova Nemocnice milosrdných Na Františku, Praha I.-Staré Město, č. p. 847, Na Františku 8[5]
- 1927 – rodinný dvojdům č. p. 640 a 641, Praha-Dejvice, Vilímovská 7 a 5
- 1927–1928 – rodinný dům č. p. 1827, Praha-Smíchov, U Mrázovky 24
- 1927–1928 – rodinný dům č. p. 1371, Praha-Libeň, Valčíkova 11, spoluautor: Ladislav Suk
- 1928 – pomník padlým v Hlubočepech–Zlíchově, sochař ??[6]
- 1929 – Zengerova transformační stanice elektrických podniků hl. města Prahy na Klárově, Praha III.-Malá Strana, čp. 132, postaveno v letech 1930-1934. Trafostanice je pojmenována na počest fyzika a rektora ČVUT Václava Karla Zengera. Na základě projektu z dubna 1929 bylo dne 1. listopadu 1929 vydáno stavební povolení. Původní kasárenské budovy byly již zbořeny v roce 1928. Pro zvětšení staveniště byla odstřelena skála, čímž vznikla dnešní ulice „U Bruských kasáren“. Budova byla zkolaudována 10. února 1934.[7]
- 1930 – Občanská záložna, Hostomice[8]
- 1930 – pomník T.G. Masaryka, Hodonín, autor Masarykovy sochy: Alois Bučánek
- 1930 – pomník padlým v 1. světové válce v Rožmitále pod Třemšínem, sochař Josef Bílek[9]
- 1930 – úprava spořitelny v Třeboni
- 1931 – pomník Karolíny Světlé, Světlá pod Ještědem, sochař Josef Bílek z Hořic
- 1935 – socha Jana Husa ve Vinoři, sochař Josef Bílek z Hořic
- 1935 – úprava soudní budovy č. p. 559, Praha XI.-Žižkov, Seifertova 51
- 1936 – rodinný dům č. p. 908, Praha XVIII.-Střešovice, Střešovická 70
- 1937 – Okresní úřad, Mladá Boleslav[8]
- 1940 – Justiční a finanční úřady, Praha XI.-Žižkov, spoluautoři: Jan Mayer, Hnilička
- 1941 – Okresní úřad, Vodňany, spoluautor: Jan Mayer[8]
- od roku 1943 se podílel na rekonstrukci zámku Karlova Koruna, Chlumec nad Cidlinou
Nerealizované návrhy[editovat | editovat zdroj]
- návrh kina na Národní třídě, Praha
- regulace západního sektoru Prahy, oceněno
- 1922 – soutěžní projekt na druhé státní české divadlo v Praze (účast v užším výběru)
- 1922 – soutěžní projekt na divadlo v Olomouci (oceněno III. cenou)
- 1923 – soutěžní projekt na zemědělskou průmyslovou školu v Mladé Boleslavi (III. cena při neudělení první)
- 1937 – soutěžní návrh na okresní úřad v Mladé Boleslavi
- 1939 – soutěžní návrh divadla v Poděbradech
- 1941 – soutěžní návrh na budovu okresního úřadu ve Vodňanech
Publikace[editovat | editovat zdroj]
Publikoval v časopisu Styl.
Členství v organizacích[editovat | editovat zdroj]
- Společnost architektů
- Syndikát výtvarných umělců československých
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Stavby Viléma Kvasničky
-
Obchodní akademie Kolín (dnes gymnázium) -
Nemocnice Na Františku v Praze -
Rodinný dům v Libni, Valčíkova 11
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Třeboň
- ↑ Vilém Kvasnička v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- ↑ Pražský adresář, 1937-38, s. 470
- ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 443
- ↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 490-492
- ↑ Pomník padlým (foto, jméno sochaře nečitelné). Pestrý týden. 20. 10. 1928, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha : Academia, 1999, ISBN 80-200-0771-7, str. 240
- ↑ a b c heslo Kvasnička, Vilém. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. Svazek VI. S. 484.
- ↑ PM, Podbrdské muzeum. Stalo se - první světová válka. Třemšínské listy. Září 2014, roč. XI, čís. 9, s. 3. Dostupné online. Archivováno 7. 3. 2022 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Kvasnička, Vilém, s. 602–603.
- heslo Kvasnička, Vilém. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. ISBN 80-86171-06-X. Svazek VI. S. 484.
- VLČEK, Pavel; HILMERA, Jiří. heslo Kvasnička, Vilém. In: Pavel Vlček a kolektiv. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 355.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Kvasnička na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Kvasnička
- Vilém Kvasnička Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine. na stránkách neziskové společnosti PROSTOR – architektura, interiér, design
- Vilém Kvasnička v informačním systému abART
- Vilém Kvasnička v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
