Václav Melichar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Václav Melichar
Narození8. září 1885
Domašín u Dobrušky, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1973 (ve věku 87 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníGymnázium Rychnov nad Kněžnou; Doktor filozofie
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Povolánístředoškolský profesor; spisovatel
TitulPhDr.
Rodiče
  • otec: Josef Malichar;
  • matka Anna Melicharová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Melichar (8. září 1885 Domašín u Dobrušky26. ledna 1973 Praha) byl příslušníkem československých legií na Rusi a po skončení první světové války vykonával povolání středoškolského profesora a ředitele gymnázia. Byl autorem několika publikací (a učebnic) věnujících se problematice slovanstva, SSSR a ruštiny. Znám je svojí téměř čtyřsetstránkovou publikací (vyšla v roce 1930) o smyslu a cílech praktického i teoretického působení prezidenta T. G. Masaryka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinný původ a studia[editovat | editovat zdroj]

Václav Melichar se narodil 8. září 1885 v Domašíně u Dobrušky do rodiny rolníka Josefa Melichara a jeho manželky Anny.[1] Po absolvování středoškolského studia na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou pokračoval v letech 1906 až 1914 ve vysokoškolském studiu v Praze na Filozofické fakultě české Karlo–Ferdinandovy univerzity.[2] Zde složil 23. června 1914 hlavní rigorózní zkoušku (filosofie slovanská a germánská) a o měsíc později (23. července 1914) pak vedlejší rigorózní zkoušku (filosofie slovanská).[1] Obhájil svoji disertační práci na téma Přechodníkové vazby v staročeské Alexandreidě o Dalimilovi s vícenásobným úvodem o původu těchto vazeb.[1] Titul doktora filozofie (PhDr.) obdržel po promoci, která se konala 25. července 1914.[1][p. 1] Po skončení studií hodlal Václav Melichar působit jako středoškolský profesor.

První světová válka a čs. legie[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války (28. července 1914) narukoval do prezenční služby v c. a k. rakousko-uherské armádě ke 3. pluk pevnostního dělostřelectva a s touto jednotkou byl odvelen na východní frontu.[3] Poručík Václav Melichar padl do ruského zajetí 22. března 1915 při dobytí pevnosti Přemyšl.[3][4] Přihlášku do řad příslušníků československých legií na Rusi podal 24. srpna 1917 v městě Kurmyš (Simbirská gubernie).[3] Do československého vojska byl zařazen 9. října 1917 v hodnosti vojína a služebně byl přidělen k 1. dělostřelecké brigádě.[4][3] Později se stal velitelem III. baterie a od února 1919 velel 2. československému lehkému dělostřeleckého pluku, který také (v hodnosti majora) dovedl do vlasti.[3] Svoje vojenské působení v čs. legiích skončil v hodnosti podplukovníka a dále se věnoval profesi středoškolského pedagoga.[4]

Po první světové válce a návratu do Československa[editovat | editovat zdroj]

V roce 1936 vykonával funkci ředitele Státního reálného gymnázia na Královských Vinohradech.[4] Václav Melichar byl literárně činný, věnoval se problematice slovanství a byl též autorem publikace o prezidentu T. G. Masarykovi.[5][4] Zemřel 26. ledna 1973 v Praze ve věku 88 let.

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • MELICHAR, Václav. S Masarykem ke štěstí národa a lidstva: smysl a cíl Masarykovy činnosti teoretické i praktické. Praha: Nákladem a tiskem knihtiskárny a nakladatelství Pragotisk, Peroutka a spol., 1930; 391 stran.
  • V roce 1948 byla vydána v pražském nakladatelství Vojtěch Šeba Melicharova rozsáhlá dvojdílná publikace (306 stran + 432 stran) s názvem Svět slovanský je náš: soubor vědomostí o Slovanstvu, život Slovanů a jejich vzájemné vztahy v minulosti i dnes.

Václav Melichar byl autorem publikací o SSSR a ruštině a také autorem učebnice a čítanky:

  • MELICHAR, Václav. SSSR a jeho řeč: poznáním ruského jazyka k poznání ruského lidu a jeho země. Vydání 1. Praha: Mladá fronta, 1946. 60 stran.
  • MELICHAR, Václav. Ruské slovo pro pokročilé. Praha: Chutor, 1947; 320 stran. (Učebnice pro vyšší třídy středních škol)
  • MELICHAR, Václav, ed. a TOMČÍK, Miloš. Čítanka pre 2. ročník stredných stredných odborných škôl. 1. vydání; Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1965; 239 stran.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Imatrikulován: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, ZS 1906/1907, Archiv Univerzity Karlovy, Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 33, Matrika imatrikulovaných české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy M[2][1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916) [online]. web: [cit. 2023-04-21]. Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 3, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), číslo NAD 180; strana 1371. Dostupné online. 
  2. a b Melichar Václav (* 8. 9. 1885, Domašín) [online]. web: Studenti pražských univerzit 1882–1945 [cit. 2023-04-21]. Období výskytu: ZS 1906/1907 - 25. 7. 1914. Dostupné online. 
  3. a b c d e MELICHAR DR. VÁCLAV (*8.9.1885 Domašín, okres Nové Město na Moravě) Vzdělání: gymnázium + univerzita; Zaměstnání: profesor filozofie; Politická příslušnost: mlad. [online]. Databáze VÚA-VHA PRAHA (spravovaná Československou obcí legionářskou) [cit. 2023-04-21]. Projekt: Legie 100 („Krev legionáře“). Dostupné online. 
  4. a b c d e VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: vzpomínky legionáře Václava Valenty. Redakce Václav Kotrman; Michal Rak; ilustrace Marianna Andrášová; Lukáš Tůma. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Epocha + Československá obec legionářská, 2020. 392 s. (Edice pamětí Československé obce legionářské; svazek 12 (celkem 13. svazek edice)). ISBN 978-80-87919-73-6. S. 150. 
  5. Václav Melichar (* 8.9.1885 v Domašíně u Dobrušky – zemřel 26.1.1973 v Praze): PhDr., středoškolský profesor, publikace o T.G.Masarykovi a o slovanství. [online]. Databáze Národní knihovny ČR [cit. 2023-04-21]. Identifikační číslo: jk01081139. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]