Tomáš Kubík (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomáš Kubík
Narození15. října 1977 (46 let)
Pelhřimov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVýtvarná škola Václava Hollara (1992–1996)
Ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana (1996–2002)
Povolánímalíř
DětiMikuláš (* 2019)
Webová stránkawww.kubikpaintings.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Kubík (* 15. října 1977 Pelhřimov) je český malíř, absolvent Ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. Dříve se věnoval také pohybovému divadlu, hře na flétnu a působil jako pedagog soukromé malířské školy, kterou spoluzaložil.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Kubík pochází z rodiny výtvarníka, reklamního grafika a ředitele místního kulturního střediska v Pelhřimově, který oba své syny vedl k výtvarnému umění i hudbě.[1] Po ukončení základní školy absolvoval v letech 1992–1996 Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a kromě kreslení a malby si osvojil grafické techniky, modelování a fotografii. Chodil kopírovat mistrovská díla do Národní galerie a se svým spolužákem Zdeňkem Daňkem se věnoval malbě krajin v plenéru.[1] Od mládí hraje na příčnou flétnu.

Po absolvování střední výtvarné školy byl přijat do Ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho spolužáky byli v té době Markéta Urbanová, Dagmar Hamsíková, Jan Mikulka, Marek Slavík nebo Daniel Pitín. Během šesti let, které Kubík strávil v Beranově ateliéru (1996–2002), mohl plně uplatnit svou mimořádnou technickou zdatnost i přirozené tíhnutí k tvorbě starých mistrů. Věnoval se převážně malbě zátiší a kresbě živého modelu a jeho práce, včetně těch nejranějších, byly na AVU pravidelně vystavovány pro mimořádnou bravuru provedení. Škola nabízela možnosti zahraničních stáží, které plně využíval a během studia tak navštívil výstavy Rembrandta, Carravaggia nebo Michelangela. Ovlivnili ho i současní umělci jako Francis Bacon nebo Lucian Freud a proto v letech 2002–2004 pokračoval ve studiu v Ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka.[2]

Tomáš Kubík byl již během studia oceněn jako mimořádný talent, když ve druhém ročníku získal Ateliérovou cenu a Cenu rektora AVU (1998) a roku 2000 cenu Ministra školství za mimořádné výsledky v oboru malba. V témže roce uspěl i v soutěži o reprezentativní portrét prof. JUDr. Karla Malého pro portrétní galerii rektorů Univerzity Karlovy v Karolinu.[3] Jeho obraz Scény z manželského života zakoupila roku 2004 Národní galerie v Praze. Obrazy z jeho první zahraniční výstavy v USA (2002), která získala vynikající recenzi v místním tisku,[4] byly rozprodány do soukromých sbírek.

Po ukončení studia na Akademii se věnoval aktivně pohybovému divadlu a tanci ale malbu neopustil a maloval menší formáty, portrétní zakázky, ilustrace a storyboardy/komiksy pro reklamní a filmové agentury. Zkušenost s digitální malbou a její kombinace s fotomontáží (matte painting) využil později při přípravě kompozic v projektu Michelangelo.[5] Roku 2017 se oženil a v roce 2019 se mu narodil syn Mikuláš. Tomáš Kubík působí také jako pedagog malby. Od roku 2010 začal ve svém atelieru přijímat žáky na individuální lekce malby a roku 2012 spoluzaložil uměleckou školu v Praze 1, kterou vedl do roku 2018.[6] Tehdy přenechal své podíly druhému společníkovi, aby se mohl naplno věnovat jenom malbě.

První účast Tomáše Kubíka na soutěži, kterou pořádá The Royal Society of Portrait Painters v Londýně, mu roku 2021 přinesla zvláštní ocenění (Highly Commended) od Burke’s Peerage Foundation – Award for Classically Inspired Portrait za portrét David v renesančním stylu. Porota do soutěže vybrala i další Kubíkův portrét Valeria.[7] Roku 2021 byl Kubíkův obraz Inner Rage vybrán na výroční přehlídku Evropského Muzea Moderního Umění (MEAM) v Barceloně Figurativas 2021.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Během studia na střední škole Tomáš Kubík maloval v plenéru a tíhl k impresionistické malbě. V prvním ročníku na Akademii se věnoval převážně malbě zátiší a už v první sérii obrazů, kterou začínal původně v postimpresionistickém stylu podle Cézanna, přešel s tím, jak se aranžovaná jablka postupně kazila, k realistické malbě trompe l'oeil.[9] Nakonec vznikla na toto téma série pěti zátiší s jablky a kompoty na kostkované vlněné dece s názvem Studie rozkladu (1997).[10] Jeho veristická zátiší zobrazují většinou zcela obyčejné objekty, jako suchou aloe v květináči (Zátiší s kaktusem, 1997) nebo svazky cibule (Cibule I a II, 1997, 1998), zcela v souladu s estetikou prosazovanou prof. Beranem.

  • Zátiší s jablky, Z cyklu „Studie rozkladu“, olejomalba na desce, 20×50 cm, 1997
    Zátiší s jablky, Z cyklu „Studie rozkladu“, olejomalba na desce, 20×50 cm, 1997
  • Cyklus „Studie rozkladu”
    Cyklus „Studie rozkladu”
  • Zátiší s kaktusem, 1997, olejomalba na desce, 60×45 cm, 1997
    Zátiší s kaktusem, 1997, olejomalba na desce, 60×45 cm, 1997
  • Cibule I., 1997, olejomalba na desce, 60×45 cm, 1997
    Cibule I., 1997, olejomalba na desce, 60×45 cm, 1997
  • Cibule II., 1998, olejomalba na desce, 60×45 cm, 1998
    Cibule II., 1998, olejomalba na desce, 60×45 cm, 1998

Výraznou inspirací pro vlastní tvorbu byly zahraniční cesty a bezprostřední dojmy z maleb Rembrandta, Carravaggia nebo Michelangela i Belvederské torzo.[11] Mramorové řecké torzo z 1. stol. před začátkem letopočtu svou dokonalostí ovlivnilo celé generace umělců počínaje italskou renesancí (Tomáš Kubík, Torzo Belvedere I., z cyklu „Projekt Michelangelo”, 2020).

K malbě portrétu přešel Kubík rozsáhlou sérií portrétních studií svých výrazů v zrcadle, které nakonec převedl do „skupinového autoportrétu” Klon (1998–1999), v němž několikrát opakuje autoportrét v jakési hluchoněmé vřavě, studující vlastní tvář ve složitém světelném režimu. Uplatnil zde Rembrandtovu psychologizaci postav, Carravaggiův šerosvit[12] a smysl pro detail i napodobení lidových typů charakteristické pro holandské malby. Pro Kubíkovu figurální malbu je typický kontrast mezi novobarokní teatrálností a psychologickou nejistotou, či ironizujícím sebezpytem postav reagujících na vnější svět.[13] Autoportrét pak znovu využil v sérii přípravných skic pro portrét vojáka v tankistické přilbě (Autoportrét v helmě, 1997–1998), ve Velkém autoportrétu v ateliéru (1997), portrétní studii dle Vermeera (Vermeerova slina, 1997–1998) nebo v expresivní kompozici Autoportrét s figurínou (2001).

  • Autoportrét v helmě, olejomalba na desce, 60×50 cm, 1997–1998
    Autoportrét v helmě, olejomalba na desce, 60×50 cm, 1997–1998
  • Vermerova slina, olejomalba na desce, 60×60 cm, 1997–1998
    Vermerova slina, olejomalba na desce, 60×60 cm, 1997–1998
  • Velký autoportrét, olejomalba na desce, 150×110 cm, 1997–1998
    Velký autoportrét, olejomalba na desce, 150×110 cm, 1997–1998
  • Klon, olejomalba na desce, 100×130 cm, 1998–1999
    Klon, olejomalba na desce, 100×130 cm, 1998–1999
  • Inner Rage (autoportrét s figurínou), olejomalba na plátně, 150×150 cm, 1999–2000
    Inner Rage (autoportrét s figurínou), olejomalba na plátně, 150×150 cm, 1999–2000

V té době začal pro studium šerosvitu používat box s umělým osvětlením po vzoru Tintoretta a namaloval sérii aktů podle živého modelu a volný cyklus figurálních kompozic na téma lidských vztahů (1999–2001). První z dvojice rozměrných obrazů Scény z manželského života (1999–2000) zakoupila roku 2004 Národní galerie v Praze, druhou kompozici na podobné téma nazvanou Máří Magdaléna, vytvořil v letech 2000–2001 a byla vystavena na velkém přehledu evropské a americké figurativní malby, bienále Figurativas v MEAM Museum v Barceloně (2019).[14] Kubík se s oblibou věnuje mnohafigurálním kompozicím, kde může využít své technické schopnosti i individuální charakterizaci postav, které předtím studuje v přípravných skicách v ateliéru (Večeře v Jordaensově stylu , 1998-1999, Čtyři mudrcové, 1999).

  • Večeře v Jordaensově stylu, olejomalba na plátně, 150×170 cm, 1998–1999
    Večeře v Jordaensově stylu, olejomalba na plátně, 150×170 cm, 1998–1999
  • Čtyři mudrcové, olejomalba na plátně, 150×150 cm, 1999
    Čtyři mudrcové, olejomalba na plátně, 150×150 cm, 1999
  • Scény z manželského života, olejomalba na plátně, 180×170 cm, 1999–2000
    Scény z manželského života, olejomalba na plátně, 180×170 cm, 1999–2000
  • Máří Magdaléna, olejomalba na plátně, 160×195 cm, 2000–2001
    Máří Magdaléna, olejomalba na plátně, 160×195 cm, 2000–2001

V souboru obrazů Portrétní dokument v renesančním stylu z let 2020–2021, který je inspirován raně renesanční portrétní malbou Albrechta Dürera a Hanse Holbeina, vytváří soubory portrétů svých současníků, které by nakonec měly sloužit jako jakýsi časosběrný dokument.[15] Dva portréty z této série (David v renesančním stylu, 2020, Valerie, 2021) byly vybrány do soutěže, kterou pořádá The Royal Society of Portrait Painters v Londýně, a první z nich zde získal ocenění.

V cyklu Smrt a dívka (2018), odkazujícímu k tématu Vanitas, využil jako model bílý sádrový odlitek dívčí tváře, který umožňuje studovat jemné nuance reliéfu při různém nasvícení a mírně nadživotní model lidské lebky. Jde o tradiční akademickou disciplínu, která seznamovala žáky s antickým dědictvím a grisaillovou technikou kresby. Model přitom sám o sobě vyvolává napětí mezi neosobní sádrou a emocionálně vypjatým, romantickým tématem.[16] Malíř sochařské modely umisťuje do temných boxů a nasvěcuje je otvory ve stěně, aby dosáhl zvláštních efektů.[17]

Tomáš Kubík často do obrazů, které jsou inspirované klasickou malbou a vytvořené stejnou technikou, vkládá některé cizorodé detaily aby bylo zřejmé, že se jedná o současné dílo.[18] Idealizované Michelangelovy kresebné studie mužských aktů pro figury ze stropu Sixtinské kaple zvané Ignudi mu posloužily jako kompoziční předlohy pro hyperrealistické mužské akty.[19] K jejich ztvárnění si poněkud provokativně zvolil současné lidské typy z fitcentra s výraznou muskulaturou, tetováním a stejnoměrně opálenou pokožkou ze solária. Malíř přitom musel původní Michelangelovu manýristickou kompozici určenou pro podhled, kterou nebylo možné aranžovat s živým modelem,[5] v předloze transponovat do reálné, věrohodné a nenásilné polohy kombinací fotomontáže a digitální malby.[16]

V roce 2024 vytvořil portrét pražského primátora Bohuslava Svobody. Navázal tím na tradici portrétování primátorů z 19. století. Svobodovi obraz věnovali ředitelé odborů magistrátu k jeho osmdesátým narozeninám.[20]

  • Memento mori z Cyklu „Smrt a dívka”, 2020, olejomalba na plátně, 110×90 cm, 2020
    Memento mori z Cyklu „Smrt a dívka”, 2020, olejomalba na plátně, 110×90 cm, 2020
  • David v renesančním stylu z cyklu Renesanční dokument, olejomalba na desce, 40×50 cm, 2019–2020
    David v renesančním stylu z cyklu Renesanční dokument, olejomalba na desce, 40×50 cm, 2019–2020
  • Torzo Belvedere I., z cyklu „Projekt Michelangelo”, olejomalba na plátně, 120×100 cm, 2020
    Torzo Belvedere I., z cyklu „Projekt Michelangelo”, olejomalba na plátně, 120×100 cm, 2020
  • Ignudo I. z cyklu „Projekt Michelangelo”, olejomalba na plátně 160×180 cm, 2019–2021
    Ignudo I. z cyklu „Projekt Michelangelo”, olejomalba na plátně 160×180 cm, 2019–2021
  • Ignudo II. z cyklu „Projekt Michelangelo”, olejomalba na plátně 160×180 cm, 2020–2021
    Ignudo II. z cyklu „Projekt Michelangelo”, olejomalba na plátně 160×180 cm, 2020–2021

Kresby[editovat | editovat zdroj]

  • Autoportrét, kresba tužkou 42×29 cm, 1995
    Autoportrét, kresba tužkou 42×29 cm, 1995
  • Nohy, kresba tužkou 42×29 cm, 1997
    Nohy, kresba tužkou 42×29 cm, 1997
  • Torzo I. perokresba 29×42 cm, 1999
    Torzo I. perokresba 29×42 cm, 1999
  • Torzo II. perokresba 29×42 cm, 1999
    Torzo II. perokresba 29×42 cm, 1999

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 2002 – Tomáš Kubík: Selected paintings and drawings, Galerie Design Lab, Miami (Fl.), USA
  • 2015 – Tomáš Kubík: Kresby, Alina Gallery, Karlovy Vary
  • 2019 – Tomáš Kubík: Kresby, myšlenky, záznamy..., Zimní refektář Královské kanonie premonstrátů na Strahově
  • 2021 – Tomáš Kubík: Michelangelo v Lockdownu, Galerie Art mozaika, Praha[21]

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 – Panoráma manýrismu, Galerie U prstenu, Praha
  • 1997/1998 – Poslední obraz / The last Picture, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 2000/2001 – Současná minulost. Česká postmoderní moderna 1960-2000, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava[22]
  • 2003 – Akademie výtvarných umění: Intermediální škola profesora Milana Knížáka, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice
  • 2003 – Nejmladší / The youngest: Přehlídka výtvarného umění nejmladší generace z let 1995 - 2003 / Exhibition of the youngest Generation Art from 1995 - 2003, Veletržní palác, Praha
  • 2004 – Diplomanti AVU 2004, Moderní galerie AVU, Praha
  • 2005 – Velikonoce, Galerie U prstenu, Praha
  • 2005 – Pražské ateliéry, Galerie Novoměstská radnice, Praha
  • 2006 – IV. Zlínský salon mladých: První společná přehlídka českých a slovenských umělců do třiceti let, Dům umění Zlín, Zámek Zlín
  • 2017 – Fascinace skutečností: Hyperrealismus v české malbě / Fascination with Reality: Hyperrealism in Czech Painting, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc
  • 2019 – Artista Art Spoon, Villa Baruchello, Porto San Elpidio, Itálie
  • 2019–2020 – Figurativas, MEAM Museum, Barcelona
  • 2019–2020 – Už je nejhůř, Galerie 90°, Černošice
  • 2020 – LA Art Show, Los Angeles, USA
  • 2021 – Royal Society of Portrait Painters Annual Exhibition, London, UK
  • 2021 – Figurativas 2021, MEAM Museum, Barcelona, Španělsko
  • 2021–2022 – ModPortrait 2021, Zaragoza, Barcelona, Španělsko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Záruba J, 2021, s. 7
  2. ↑ Záruba J, 2021, s. 13
  3. ↑ Pocta? Neberu to tak..., Forum UK, 2000
  4. ↑ L.A. Ivers: Tomas Kubik, Young Master, Sun Post, May 16, 2002
  5. ↑ a b Kubík T, 2021, s. 180
  6. ↑ Do nové školy pro malíře v Praze 1 mohou chodit děti i začátečníci, iDNES, 3.3.2013
  7. ↑ Burke’s Peerage Foundation Award for Classically Inspired Portrait, Tomáš Kubík: David in Renaissance style. www.burkespeerage.com [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-24. 
  8. ↑ Figurativas 21, list of selected artists, p. 2
  9. ↑ Kubík T, 2021, s. 50
  10. ↑ Záruba J, 2021, s. 9
  11. ↑ Musei Vaticani: The Belvedere Torso, 1st century B.C.
  12. ↑ Jan Stoss, Studenti vystavují v galerii U prstenu, Lidové noviny, červenec 1998
  13. ↑ Záruba J, 2021, s. 11
  14. ↑ Ze zavřených galerií: Výstava Michelangelo v Lockdownu prodloužena, rea, Novinky.cz, 23.4.2021
  15. ↑ Kubík T, 2021, s. 164
  16. ↑ a b Záruba J, 2021, s. 16-17
  17. ↑ Kubík T, 2021, s. 154
  18. ↑ Václav Müller, Michelangelo v Lockdownu je „zakázanou výstavou“, na kterou se mohou jednotlivci přijít podívat osobně, Radio DAB Praha, 23.3.2021
  19. ↑ Dílo týdne: Tomáš Kubík - Ignudo I, Reflex, 25.3.2021
  20. ↑ Pražský primátor jako rytíř Brtník z Brtníku! Bohuslav Svoboda (80, ODS) jako od Hynaise. blesk.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  21. ↑ Ivan Černý: Pozvání na cyklus „Zakázaných výstav“, České novinky, 26.3.2021
  22. ↑ Postmoderna v dílech českých výtvarníků, MF DNES, 15.2.2001

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy a monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Tomáš Kubík: Kresby, myšlenky, záznamy..., text Jan Kříž, 66 s., Galerie Art Mozaika, Spolek Mozaika, Praha 2019
  • Tomáš Kubík, texty Josef Záruba - Pfeffermann, Tomáš Kubík, monografie 218 s., Galerie Art Mozaika, Praha 2021, ISBN 978-80-908365-0-1
  • Figurativas 21, 11 Concurso de pintura y escultura, Fundació de les Arts i els Artistes, MEAM, Barcelona 2021, ISBN 978-84-123831-2-6

Souborné katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Beran, Patrik Šimon, Osvobozování jistoty (Fenomén klasické malby 90 let), Eminent Praha 1997
  • Vlastimil Tetiva, Současná minulost (Česká postmoderní moderna 1960–2000), 176 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2000, ISBN 80-85857-37-5
  • Petr Pastrňák a kol., Nejmladší / The youngest (Přehlídka výtvarného umění nejmladší generace z let 1995-2003 / Exhibition of the youngest Generation Art from 1995-2003), 156 s., Národní galerie v Praze 2003, ISBN 80-7035-199-3
  • Karolína Bayerová, Iva Nesvadbová, Lubomír Voleník, Art Prague (Veletrh současného umění / Contemporary Art Fair), 68 s., ART PRAGUE o.s. 2003
  • Milan Knížák, Akademie výtvarných umění v Praze (Intermediální škola profesora Milana Knížáka), 40 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2003, ISBN 80-85857-65-0
  • Michael Rittstein, Diplomanti AVU 2004, 60 s.
  • Jan Kříž, Akty v akci (Výstava absolventů ateliéru klasické malby prof. Zdeňka Berana), 20 s., ISBN 80-239-5736-8
  • Jan Kříž, Pražské ateliéry, 84 s., Galerie U prstenu 2005
  • Ludvík Ladislav Ševeček, IV. Zlínský salon mladých / Zlín Youth Salon (První společná přehlídka českých a slovenských umělců do třiceti let / The first Joint Surwey of Czech and Slovak Artists under the Age of Thirty), 144 s., Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, p. o. 2006, ISBN 80-85052-63-6
  • Barbora Kundračíková (ed.), Fascinace skutečností / Fascination with Reality (Hyperrealismus v české malbě / Hyperrealism in Czech Painting), 282 s., Muzeum umění Olomouc 2017, ISBN 978-80-88103-21-9
  • Catálogo Edición Especial ModPortrait 2021, 499 pp, Edita Galería artelibre, MEAM, 2021, ISBN 978-84-09-31302-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_Kubík_(malíř)&oldid=23765901“