Lucian Freud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lucian Freud
Lucian Freud
Lucian Freud
Narození 8. prosince 1922
Berlín
Úmrtí 20. července 2011
Londýn
Národnost Němec
Povolání malíř
Vzdělání East Anglian School of Painting and Drawing; Goldsmith´s College v Londýně
Příbuzní Sigmund Freud
Hnutí Londýnská škola
Významná díla Spící kontrolorka výhod, Fred, Dva japonští zápasníci u umyvadla
Ovlivněný Jean Auguste Dominique Ingres, Franz Hals, Jean Antoine Watteau
Ocenění Řád společníků cti, Řád Za zásluhy
Některá data se získávají z datové položky.

Lucian Freud (8. prosince 1922 Berlín, Německo20. července 2011 Londýn, Anglie) byl britský malíř německého původu. Šlo o jednu z nejvýznamnějších postav britského a světového poválečného umění. Narodil se jako vnuk psychoanalytika Sigmunda Freuda, v třicátých letech emigroval do Británie, umění studoval na Central School of Art v Londýně a pak na East Anglian School of Painting and Drawing v Dedhamu. Ve svém díle se zaměřoval na lidskou figuru, kterou zobrazoval realisticky se všemi nedokonalostmi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lucian Freud se narodil v Berlíně židovským rodičům. Jeho otec Ernst, nejmladší syn psychoanalytika Sigmunda Freuda, byl architekt. Matka Lucie Brasch pocházela z rodiny obchodníka s obilím. V roce 1933 emigrovali Freudovi do Spojeného království. Lucian zde začal chodit do školy Dartington Hall v hrabství Devon a v Bryanstonu v hrabství Dorset. Roku 1939 nastoupil do Central School of Arts and Crafts v Londýně, zůstal zde ale jen jeden semestr. Přešel do East Anglian School of Painting and Drawing v Dedhamu, kde byli jeho učiteli Cedric Morris a Arthur Lett-Haines. Jeho první kresby publikoval časopis Horizon, jehož vedoucím redaktorem byl Cyril Connolly. V roce 1939 získal britské občanství.[1]

První válečnou zimu 1939/1940 prožil ve Walesu, kde kreslil. Společnost mu dělali přátelé ze studií: budoucí herec a literát David Kentish a básník Stephen Spender. Roku 1941 se dobrovolně přihlásil do armády. Přidělen byl k obchodnímu loďstvu, které zajišťovalo severoatlantické konvoje. Brzy však onemocněl a ještě téhož roku byl zproštěn služby.[2] Vrátil se ke svému učiteli Morrisovi, jehož škola byla mezitím přestěhována do Suffolku. V letech 19421943 navštěvoval večerně Goldsmith´s College, součást Londýnské univerzity. V roce 1943 se trvale přestěhoval do Londýna; ve čtvrti Paddington si zřídil ateliér, v němž tvořil po celý život. První samostatnou výstavu mu umožnila v roce 1944 Alex Reid & Lefevre Gallery v Londýně.

Po válce se rozhodl cestovat. V roce 1946 strávil dva měsíce v Paříži a pak necelých půl roku na řeckém ostrově Paros. Rok nato přijel do Paříže opět, tentokrát v doprovodu Kitty Garman, dcery sochaře Jacoba Epsteina, jež se roku 1948 stala jeho první manželkou. Na konci 40. let se seznámil s výtvarníky, s nimiž vytvořil Londýnskou školu. Patřili do ní Michael Andrews, Frank Auerbach, Francis Bacon, David Hockney, Howard Hodgkin, R. B. Kitaj nebo Leon Kossoff. V letech 19491954 působil jako hostující pedagog na Slade School of Fine Arts v Londýně. První oficiální uznání mu přinesl obraz Interiér v Paddingtonu z roku 1951. Vystavil ho na akci Festival of Britain, kde obdržel cenu Arts Council Prize of Great Britain. V roce 1953 se Freud oženil podruhé, a to s Lady Caroline Blackwood, manželství se však brzy rozpadlo. V červnu roku 1954 publikoval časopis Encounter jeho zásadní teoretickou studii Pár myšlenek o malířství. V roce 1970 zemřel jeho otec, roku 1989 matka. V té době se stal jeho agentem James Kirkman, který tuto funkci plnil do roku 1992. V roce 1987 byl jmenován kurátorem výstavy The Artist´s Eye (Umělcovo oko), pořádané londýnskou národní galerií. Byl mu umožněn svobodný výběr exponátů z rozsáhlých sbírek instituce. Roku 1997 se Freud usadil v Holland Parku v západním Londýně, paddingtonský ateliér si však ponechal. Při příležitosti jeho šedesátin o něm v prestižním nakladatelství Thames & Hudson vyšla monografie z pera kurátora Lawrence Gowinga. Od roku 1990 se stal jeho modelem australský tanečník Leigh Bowery. Freud s ním vedl zásadní rozhovor o své tvůrčí činnosti, který v roce 1993 vydala newyorská galerie Matthew Marks. Od roku 1992 Freuda začal zastupovat galerista William Acquavella z New Yorku, v téže době k němu nastoupil jako asistent malíř David Dawson, kterého Freud rovněž často portrétoval. Při příležitosti svých sedmdesátin poskytl Freud obsáhlý rozhovor Williamu Feaverovi z časopisu The Observer. V roce 2001 bylo Freudovi umožněno portrétovat královnu Alžbětu II.. Malíř obraz věnoval do královských sbírek. Roku 2002 byl Freud pověřen výběrem obrazů na výstavu Johna Constabla, která se konala v Grand Palais v Paříži. Lucian Freud zemřel 20. července 2011.

Za svého života byl Freud několikrát vyznamenán. Zřejmě nejvýznamnějšími oceněními byly v roce 1983 Řád společníků cti (Companion of Honour) a roku 1993 Řád Za zásluhy (Order of Merit).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1936 se v Londýně konala velká výstava věnovaná surrealismu, kterou Lucien navštívil. Tento styl měl na jeho ranou tvorbu vliv, jak ukazuje např. obraz Malířův pokoj z roku 1943, v němž do místnosti oknem strká hlavu žirafa. Po určitou dobu také tvořil pod vlivem malířů z hnutí nová věcnost (Neue Sachlichkeit), zejména Georga Grosze. Postupně si však vytvořil svůj vlastní, nezaměnitelný styl. Přihlásil se k figurativnímu směru umění v době, kdy ve výtvarném světě dominovalo abstraktní umění. Lze říci, že jeho tvorba je v jistém smyslu reakcí na abstrakci, která rezignovala na zobrazení konkrétního individua. V evropských galeriích studoval Freud díla starých mistrů, respektoval zejména Ingrese, Franse Halse a Johna Constabla. Na motivy Watteauova obrazu Pierotovo štěstí namaloval vlastní variaci s názvem Velký interiér W.11.

Tematicky byl Freud univerzálním malířem. Maloval stromy a květiny, haraburdí pod okny svého ateliéru v Paddingtonu (Smetiště a domy v Paddingtonu, 1972), zvířata, zátiší. V centru jeho zájmu však byl člověk, jeho fyziognomie a tělo, mužské i ženské. Ve svých aktech docházel až na samotnou hranici, když zobrazoval i ty nejmenší anatomické detaily. K aktům mu stáli takřka výhradně jeho nejbližší přátele a členové rodiny včetně dospělých dcer.[3] Tyto akty připomínají v určitém ohledu práce Egona Schieleho. Freud zobrazuje lidské tělo v extrémně intimních situacích. Jeho modely si však vždy zachovávají důstojnost. Výrazy jejich tváří, obyčejně se zavřenýma očima a jakoby ve spánku, charakterizují vnitřní život, často zranitelnost portrétovaných osob. Všechny své modely znal osobně, z jeho obrazů vyzařuje pocit hluboké znalosti nebo lásky, nikdy odtažitosti. Jeho práce prozrazuje hlubokou schopnost koncentrace. Pečlivě maloval oči, kterými odhaloval vnitřní osobnost, i když jsou zavřené. Maloval všechny nedokonalosti, výrůstky, bulky a soukromé části těla. Freud znal každý kout svého ateliéru a prostor, který modely zabírají. Věděl přesně, co chce dělat s barvou – a co již nemůže. Přidával do ní keramickou bělobu, čímž dosahoval barvy masa. Do této kategorie můžeme také zařadit řadu jeho autoportrétů, s níž začal už od mládí. I sám sebe znázornil jako velmi realistický akt (Malíř při práci, reflexe, 1993). V polovině 90. let namaloval Lucian Freud sérii aktů velmi zavalité ženy jménem Sue Tilley (Big Sue). Povoláním byla "kontrolorkou výhod" (Benefits Supervisor). Její portrét s názvem Benefits Supervisor Sleeping (Spící kontrolorka výhod) z roku 1995 byl posléze v roce 2008 v aukční síni Christie's v New Yorku prodán za 33,6 miliónu dolarů. Byla to do té doby nejvyšší cena za obraz žijícího umělce.[4][5]

Smrt jeho otce znamenala pro matku velké trauma. Freud se jí snažil pomoci a zaujmout tím, že ji začal portrétovat. V 70. a 80. letech tak vznikla řada významných portrétů stárnoucí zadumané ženy, zcela pohroužené do svého vnitřního světa.

Žádný z Freudových obrazů, většinou rozptýlených v soukromých sbírkách, nemá licenci pro umístění na Wikipedii. Je možné se s nimi seznámit na některém z níže uvedených externích odkazů.

Významné obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Chlapec na balkóně, 1944–1945, uhel, 53,3 × 35,5 cm, soukromá sbírka
  • Francis Bacon, 1952, olej na měděné desce, 17,8 × 12,8, cm, Tate Gallery, Londýn
  • Reflexe se dvěma dětmi (Autoportrét), 1965, olej na plátně, 91,5 × 91,5 cm, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid
  • Nahá dívka s vejcem, 1980–1981, olej na plátně, 90 × 75 cm, The British Council, Londýn
  • Velký interiér W.11 (podle Watteaua), 1981–1983, olej na plátně, 186 × 198 cm, soukromá sbírka
  • Dva japonští zápasníci u umyvadla, 1983–1987, olej na plátně, 50,8 × 78,7 cm, Art Institute of Chicago, Chicago
  • Fred, 1985, olej na plátně, 17,9 × 12,1, soukromá sbírka
  • Nahý muž na posteli 1987, olej na plátně, 56,5 × 61 cm, soukromá sbírka
  • Spící kontrolorka výhod 1995, olej na plátně, 150 × 250 cm, soukromá sbírka
  • Letní ráno, osm nohou, 1997, olej na plátně, 234 × 132,1 cm, soukromá sbírka
  • Portrét Jejího Veličenstva královny, 2000–2001, olej na plátně, 23,5 × 15,2 cm, Královská sbírka

Výstavy[6][editovat | editovat zdroj]

  • 1942, Alex Reid and Lefevre Gallery, Londýn (kresby, spoluúčast)
  • 1944, Alex Reid and Lefevre Gallery, Londýn (první samostatná výstava)
  • 1947, London Gallery, Londýn
  • 1948, London Gallery, Londýn
  • 1950, Hanover Gallery, Londýn
  • 1952, Hanover Gallery, Londýn
  • 1954, 27. Biennale di Venezia (s Francisem Baconem a Benem Nicolsonem vystavují v britském pavilonu
  • 1958, Marlborough Fine Art Gallery, Londýn
  • 1963, Marlborough Fine Art Gallery, Londýn
  • 1968, Marlborough Fine Art Gallery, Londýn
  • 1972, Anthony d'Offay Gallery, Londýn
  • 1974, Hayward Gallery, Londýn (první retrospektiva, putovní)
  • 1978, Anthony d'Offay Gallery, Londýn
  • 1979, Nishimura Gallery, Tokio
  • 1981, Royal Academy of Arts, Londýn (spoluúčast na výstavě Nový přístup k malbě)
  • 1981, Yale Center for British Art, New Haven, USA (spoluúčast na výstavě Osm figurativních umělců)
  • 1982, Anthony d'Offay Gallery, Londýn
  • 1987–1988, Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington, DC; Musée National d'Art Moderne, Paříž (retrospektiva organizovaná British Council)
  • 1988, Rex Irvin Gallery, Sydney (grafiky z let 1982–1988)
  • 1991–1993, Lucian Freud: Malby a díla na papíru 1940–1991, putovní: Palazzo Ruspoli, Řím; Tate Gallery, Liverpool; Prefectural Museum of Fine Arts, Tochigi (Japonsko); Otani Memorial Museum, Nishinomiya (Japonsko); Setagaya Art Museum, Tokio; Art Gallery of New South Wales, Sydney; Art Gallery of Western Australia, Perth
  • 1993–1994, Lucian Freud: Práce z poslední doby, putovní: Whitechapel Art Gallery, Londýn; Metropolitní muzeum, New York; Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia, Madrid
  • 1994, Dulwich Picture Gallery, Londýn
  • 1995, Z Londýna: Bacon, Freud, Kossoff, Andrews, Auerbach, Kitaj, putovní, organizovaná British Council: Scottish National Gallery of Modern Art, Edinburgh; Luxemburg; Lausanne; Fundació la Caixa de Catalunya, Barcelona
    • Bacon–Freud: Exprese, Nadace Maeght, Francie
  • 1996, Abbot Hall Art Gallery, Kendal (Velká Británie); Acquavella Galleries, New York
  • 1997, Lucian Freud: Rané práce, Scottish National Gallery of Modern Art, Edinburgh
  • 1998, Lucian Freud: Několik nových maleb, Tate Britain, Londýn
  • 2000, Acquavella Galleries, New York (nejnovější obrazy)
    • Setkání:nové umění od starých umělců, National Gallery, Londýn (zúčastnil se obrazem, inspirovaným dílem Učitelka od Chardina)
  • 2001, Lucian Freud: Akty – díla od 40. do 90. let, Museum für moderne Kunst, Frankfurt am Main
  • 2002, Lucian Freud, putovní: Tate Britain, Londýn; Fundació la Caixa de Catalunya, Barcelona; Museum of Contemporary Art, Los Angeles
  • 2004, Wallace Collection, Londýn; Acquavella Galleries, New York (v obou případech nejnovější práce)
  • 2005, Lucian Freud, Museo Correr, Benátky (v rámci Bienále)
  • 2006, Victoria and Albert Museum, Londýn; Acquavella Galleries, New York (v obou případech s Frankem Auerbachem)
  • 2007, Lucian Freud, putovní (kurátorka Catherine Lampert): Museum of Modern Art, Dublin; Louisiana Museum of Modern Art, Kodaň; Gemeente Museum, Haag
    • Lucian Freud: Malířovy grafiky, Museum of Modern Art, New York (výstava doplněna výběrem olejomaleb)
  • 2008 Muzeum moderního umění, New York
  • 2008 Gemeentemuseum, Haag
  • 2010 Centre Georges Pompidou, Paříž

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Největší malíři: Život, inspirace, dílo, č. 130, Lucian Freud, Eaglemoss International, Praha 2000, s. 4, ISSN 1212-8872
  2. Smee, Sebastian, Lucian Freud. Beholding the Animal, Taschen, Köln 2007, s. 92, ISBN 978-3-8228-5805-9
  3. Walther, Ingo F. (ed.), Umění 20. století, Taschen a Slovart, Praha 2011, s. 332, ISBN 978–80–7391–572–8
  4. "Freud work sets new world record". BBC News. 14 May 2008. http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/7398949.stm.
  5. Lucian Freud: From "Ingres of Existentialism" to Impasto Master. http://www.artinfo.com/news/story/759392/lucian-freud-from-ingres-of-existentialism-to-impasto-master/
  6. Smee, Lucian Freud, s. 92-95

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bernard, Bruce(1996). Lucian Freud.Jonathan Cape, London.  ISBN 0-224-04341-2
  • Calvocoressi, Richard(1997). Early Works: Lucian Freud.Scottish National Gallery of Modern Art.  ISBN 0-903598-66-3
  • Feaver, William(1996). Lucian Freud: Paintings and Etchings.Abbot Hall Art Gallery.  ISBN 0-9503335-7-3
  • Feaver, William(2002). Lucian Freud.Tate.  ISBN 0-8109-6267-5
  • Freud, Lucian – Smee, Sebastian, Freud at Work: Photographs by Bruce Bernard and David Dawson, Jonhatan Cape, London 2006, ISBN 978-0-224-07871-9
  • Gayford, Martin(2010). Man with a Blue Scarf: On Sitting for a Portrait by Lucian Freud.Thames & Hudson.  ISBN 978-0-500-23875-2
  • Gowing, Lawrence(1982). Lucian Freud.Thames & Hudson.  ISBN 0-500-09154-4
  • Gruen, John(1991). The Artist Observed: 28 Interviews with Contemporary Artists.a cappella books.  ISBN 1-55652-103-0
  • Hughes, Robert(1987). Lucian Freud: Paintings.Thames & Hudson, London.  ISBN 0-500-09179-X
  • Hughes, Robert(1997). Lucian Freud, revised edition.Thames & Hudson.  ISBN 0-500-27535-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]