Tmesipteris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tmesipteris

Tmesipteris elongata
Tmesipteris elongata
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Comobionta)
Oddělení: kapraďorosty (Pteridophyta)
Třída: prutovky (Psilotopsida)
Řád: prutovkotvaré (Psilotales)
Čeleď: prutovkovité (Psilotaceae)
Rod: Tmesipteris

Tmesipteris je rod epifytických primitivních cévnatých rostlin. Prutovky jsou často nazývány „žijící fosílie“. O řádu prutovkotvaré, s jeho dvěma rody primitivních cévnatých rostlin, kterými jsou Tmesipteris a prutovka, můžeme říci, že v některých ohledech zaujímá v rostlinné říši pozici podobnou té, kterou zaujímá hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus) v živočišné říši.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tmesipteris je malá zelená rostlina, která obvykle roste epifyticky na kmenech kapraďovitých stromů jako jsou Dicksonia a Cyathea, ale příležitostně vyrůstá z humusu na kmenech padlých stromů nebo na zemi. Dužnatý větvený oddenek, vrůstá do vzdušných kořenů stromovitých kapradin, které obalují a zpevňují jejich kmen. Je pravděpodobné, že z tohoto podkladu (na kterém roste velký počet mikroskopických hub) získává oddenek Tmesipteris doplňkové živiny (mykorhiza).

Oddenek neprovádí fotosyntézu, ale je pokryt nepatrnými zlatohnědými chloupky jakoby rhizoidy, funkčně napojené na houbové organismy v kořenovém plášti podkladové rostliny. Oddenek plynule přechází do závěsu vzdušných vějířovitých listů, které mohou dosáhnout až 75 cm, ale dosahují obvykle přibližně 30 cm. V pozemní formě se často vějířovité listy samy vztyčují. Zelená vzdušná část má u báze malé šupinovité výrůstky, které pozvolna přecházejí do větších zelených listů.

Tyto listy jsou zvláštní tím, že nemají zřetelný řapík, ale báze listů jsou přitisknuty těsně ke stonku a rozšiřují se směrem dolů, jejich vzhled je hrbolovitý. Někteří autoři přirovnávají strukturu listů k přitisknutým lalůčkům stélek větví podobně jako ve stélkách mořských řas. Vrchol listu končí poměrně ostře, ale hlavní žilka listu často pokračuje tím, že vytváří malé bodce nebo hroty na konci listu.

Reprodukční orgány[editovat | editovat zdroj]

Reprodukční orgány Tmesipteris jsou velmi zajímavé. Jsou to dvoulaločné struktury vřetenovitého tvaru a jsou neseny na svrchní straně vidlicovitého přívěsku. O to, jak vysvětlit tyto struktury byl velký spor. Současné stanovisko je považuje za krátké plodné boční větve nesoucí dva lístky a ukončené v synangiu - termín používaný pro dvě srostlá sporangia. Dvě sporangiální komory jsou oddělené přepážkou, a celá struktura početných zárodečných buněk je rozdělena podélně. Vývoj plodnice by naznačoval, že jsou zde dvě srostlá sporangia, ačkoliv jako běžně se vyskytující abnormalita byla nalezena i zmenšená kapsle, ve které není přítomná přepážka. Výtrusnice se mohou tvořit po celé délce stonku, ale nejčastěji se seskupují v omezených oblastech v úžlabí listů.

Gametofyt[editovat | editovat zdroj]

Gametofyt obou rodů se podobá oddenku vlastního sporofytu - je podzemní, hnědý a vybavený rizoidy. Gametofyt postrádá chlorofyl, jeho výživa je částečně saprofytická díky mykorhize. Pelatky a zárodečníky odpovídají svou stavbou pohlavním orgánům u jiných kapradin a jsou umístěny na povrchu proklu (neuspořádaně, promíchaně). Samotný prokel je válcovitý, občas nepravidelně větvený do prvního nebo druhého řádu a, jak již bylo řečeno, silně připomíná krátký oddenek sporofytu; přibližně 18 mm dlouhý, 1.25 mm v průměru. Podobnost s oddenkem sporofytu se ukázala ještě těsnější po překvapivém objevu Hollowaye v roce 1939, který na řezech proklů z ostrova Rangitoto nalezl (u větších gametofytů) provazce dřevních elementů odlišných od pletiv středu proklu. Nález vodivých pletiv v gametofytu rostlin je něco zcela neobvyklého (obvykle je xylém přítomen pouze ve sporofytu) a je další podivuhodnou vlastností těchto malých rostlin.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

I když to není zcela běžná rostlina, tak na Novém Zélandu se s Tmesipteris můžeme setkat docela často v deštném lese po celém Severním a Jižním ostrově a na Stewardově ostrově. Tmesipteris se také rozšířila do Austrálie, Východní Indie, na sever Filipínských ostrovů a na několik tichomořských ostrovů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]