Tibor Kočík
Dr. Tibor Kočík (* 5. prosince 1952, Košice) je slovenský básník, esejista, publicista a učitel. Patří ke košickému okruhu literátů.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se na severu Košic v jednom z domů, který postavili čeští stavitelé po převratu roce 1918, přičemž ulice, kde dům stojí, dodnes nese jméno Havlíčkova. Psychiku jeho raného vývoje stigmatizovalo opuštění rodiny otcem. Vystudoval všeobecnou a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UPJŠ v Prešově, později žurnalistiku na Filozofické fakultě UK v Bratislavě. Od svého nástupu do zaměstnání roce 1976 působil jako učitel, vydavatelský redaktor, novinář, tajemník Slovenské výtvarné unie. Od roku 1991 až do současnosti se věnuje jako speciální a léčebný pedagog emocionálně a sociálně narušeným dětem v Léčebně-výchovném sanatoriu v Košicích-Barci. Tam také působí ve funkci zástupce ředitele. Jeho dcera Dana vystudovala klasickou hru na kytaru na Hudební a herecké univerzitě ve Vídni, kde žije a věnuje se hudbě.
Poezii začal psát v 70. letech 20. století. Publikoval nejprve v neoficiálních periodicích, v samizdatech Smetisko (1973-1976) a Denníkové záznamy (1978-1979), které neměly politický aspekt, ale spíše presentovaly vnitřní rezignovaný pocit několika mladých začínajících básníků jako vyjádření nesouhlasu s manipulativními tendencemi v oficiální slovenské ponormalizační literatuře, především s těmi, které aplikoval básník Vojtěch Mihálik v příloze pro mladou literaturu v týdeníku Nové slovo. Na počátku 80. let poezii publikoval v Romboidu, Slovenských pohľadoch, Smene na nedeľu, po odchodu již zmíněného Mihálika z Nového slova taktéž v tomto periodiku. V té době se projevoval také publicisticky. Pro košické studio někdejšího Československého rozhlasu napsal několik rozhlasových pásem kromě slovenských, také o poezii českých, v té době poměrně frekventovaných básníků, např. J. Šimona, J. Pelce, Petra Cincibucha, Karla Sýse. Když ve snaze o knižní vydání svých veršů narazil na rigidní vydavatelské bariéry, rezignoval na vydavatelské ambice a věnoval se výtvarné publicistice. Výtvarněkriticky zhodnotil pohyb na výtvarné scéně východního Slovenska v rozpětí let 1985-2000, což zúročil v knize výtvarných esejí Fragmenty z medzičasu (2000).
Je členem Slovenského centra P.E.N.-klubu a Asociace teoretiků, kritiků a historiků výtvarného umění v Slovenské republice.
Dílo [editovat]
Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1995. Nese název Vnútrozemie. Projevil se v ní jako autor kultivované poezie, vyznačující se nekompromisním pohledem do „vlastního vnitrozemí“ zachováváním si záznamů z různých životních napětí a krizí. Vzhledem k opožděnému vydání debutu a dalších, na vydání připravených rukopisů, v krátkých časových intervalech mu vyšlo hned po sobě pět básnických knih: Premenlivé dno (1996), Pohľadnice&skice (1997), Stretnutie voľných pádov (1998), dlhá jazda/ružová záhrada (1999), Medirytiny duše (2000). Po smrti své manželky Lujzy vydal sbírku pod názvem Byť namiesto mať (2004). Tyto sbírky charakterizují programový senzualizmus, vícevýznamovost, úvahovost, přičemž jde o poezii plné otázek, pochybností, metafyzického napětí. Významovými uzly ztišených lyrizovaných monologů a také ponorných dialogů s univerzem, jsou svědomí, hřích, pravda, láska, smrt, osud, čas a jiné abstraktní veličiny.
Prozatím v poslední knížce Zóna (2007), obsahující čtyři básnické skladby (Grafity, Vodopád, Rock in love, Zraniteľnosť), Tibor Kočík vyjádřil kritické stanoviská k aktuálnímu stavu lidského bytí a morálky. Nehodnotí, nevyslovuje soudy, neodsuzuje konkrétní společenské nebo politické systémy. Básnické postoje spíše zajímá prostřednictvím spytování sebe sama. Pojmenováva podstatné znaky naší současnosti, jako jsou akčnost dění, sproblematizování identity člověka, komercionalizace všeho druhu, drogová scéna a z ní vyplývající závislost, emocionální vyprahnutost, nehostinnost betónového prostoru, masmediální manipulace, mezigenerační rozpory, zneužívání politické moci, tupá pornografie a j.
Tibor Kočík je sestavovatelem několika sborníků poezie a prozy, naposledy sborníku sestaveného z příspěvků účastníků mezinárodní konference Sándor Márai - zaprisahaný nepriateľ diktatúr (2007).
Literatura o Tibor Kočík [editovat]
- 1999 -Slovník slovenských spisovateľov, sestavil Valér Mikula a kol. ISBN 80-85983-56-7
- 2001 -Túry do literatúry, Jaroslav Reznik ISBN 80-7145-616-0
- 2001 -Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, sestavil Augustín Maťovčík a kol. ISBN 80-8061-122-X
- 2002 -Tibor Kočík - personálna bibliografia, sestavila Jana Amrichová ISBN 80-88687-21-7
- 2002 -Malý slovník slovenských spisovateľov - lexikón, ISBN 80-8064-137-4
- 2005 -Slovník slovenských spisovateľov, sestavil Valér Mikula a kol. Druhé vydanie publikácie z roku 1999.
- 2006 -Literárne štvrtky 2001-2005, Jozef Bžoch ISBN 80-7149-836-X
- 2007 -Slovenská literatúra po roku 1989, Igor Hochel, Ladislav Čúzy, Zuzana KÁKOŠOVÁ ISBN 978-80-89222-34-6
