Teorie velkého impaktu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Představa vzniku Měsíce podle teorie velkého impaktu. L4 a L5 jsou označeny Lagrangeovy body. Pohled na soustavu Země-Theia je z jižního pólu Země.

Teorie velkého impaktu (anglicky The Giant Impact Formation, někdy také Big Splash) je vědecká hypotéza vysvětlující vznik Měsíce. Podle této hypotézy v době před 4,533 miliardami let[1] došlo ke srážce vznikající Země s protoplanetou velikosti Marsu a hmotnosti 66×1019 až 84×1019 tun (11 až 14 procent hmotnosti Země),[1] která byla nazvána Theia. Tato srážka způsobila vyvržení materiálu ze Země a z Thei na oběžnou dráhu Prazemě. Z tohoto materiálu se vytvořil prstenec, který se postupně zformoval do našeho Měsíce.[Pozn. 1]

Původ teorie[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1879 si George Howard Darwin (syn Charlese Darwina) uvědomil, že pokud se Měsíc od Země vzdaluje, musel být kdysi její součástí.

V 70. letech 20. století vyslovili A. G. W. Cameron a W. Ward hypotézu, že Měsíc vznikl při střetu Prazemě s tělesem desetkrát méně hmotným, než je hmotnost současné Země. S podobnou hypotézou přišli i W. K. Hartman a Donald R. Davis.

A. G. W. Cameron a W. Ward svou hypotézu založili na velkém momentu hybnosti, který má systém Země-Měsíc. Tento moment hybnosti je největší ze všech systémů planet a měsíců ve sluneční soustavě.[1]

W. K. Hartman a Donald R. Davis na teorii velkého impaktu přišli při zkoumání, proč je na Měsíci málo chemického prvku železa.

Současná teorie velkého impaktu[editovat | editovat zdroj]

Umělecká představa srážky Thei se Zemí

Podle nejnovějších poznatků vznikla Theia na oběžné dráze blízko oběžné dráhy Země, pravděpodobně v jednom z Lagrangeových bodů. Vzniklá protoplaneta Theia však měla vzhledem k Zemi velkou hmotnost, a proto vlivem gravitace došlo k přiblížení Thei k Zemi, až došlo k téměř tečné srážce.[1]

Přiblížení obou protoplanet způsobilo rozžhavení obou plášťů těles v místě střetu a tento materiál vytvořil kolem Země prstenec, ze kterého vznikl Měsíc. Zbytek Thei dopadl na Zemi. Prstenec obíhající Zemi tvořilo 80 % materiálu z pláště Thei, ostatní byl materiál ze Země. Protože v tu dobu byl již materiál obou těles převážně diferenciován (železo bylo zkoncentrováno v jádru těles), vysvětluje se tak malé železné jádro Měsíce.

Podle novějších výpočtů nevzniklo z prstence obíhající hmoty jedno těleso, ale tělesa dvě.[2] Menší těleso mělo poloměr asi 600  km (dnešní Měsíc má poloměr 1730  km). Tyto „protoměsíce“ se nacházely na kolizních drahách a proto se po čase srazily. Vysvětluje to rozdílný vzhled přivrácené a odvrácené strany Měsíce. Menší protoměsíc podle této teorie dopadl na tu část druhého tělesa, kterou dnes vidíme jako přivrácenou stranu Měsíce. Vytvořil zde rozsáhlé pánve („měsíční moře“), které se na odvrácené straně Měsíce nevyskytují.

Údaje podporující teorii velkého impaktu[editovat | editovat zdroj]

Vznik protoplanety Thei v blízkosti Země podporuje podobný poměr izotopů kyslíku 16O, 17O a 18O na Zemi i na Měsíci.[1] Teorii velkého impaktu podporuje velikost momentu hybnosti soustavy Země-Měsíc. Měsíční horniny obsahují málo těkavých prvků, takže Měsíc musel projít během svého vývoje obdobím vysokých teplot. Toto období nastalo při rozžhavení materiálu, ze kterého se vytvořil Měsíc.

Další teorie vzniku Měsíce[editovat | editovat zdroj]

Vznik Měsíce odtržením ze Země[editovat | editovat zdroj]

Tuto hypotézu poprvé vyslovil George Howard Darwin, když si uvědomil, že pokud se Měsíc od Země vzdaluje, musel být kdysi jeho součástí. Odtržení Měsíce vysvětlil velkou rotací Země a tím i velkou odstředivou silou.

V roce 1907 vyslovil astronom W. H. Pickering domněnku, že k odtržení došlo v oblasti Tichého oceánu a způsobilo odtržení Evropy od Ameriky.

Pro tuto teorii by musela mít soustava Země-Měsíc 3,7× větší moment hybnosti, než má nyní.[1]

Měsíc dvojče Země[editovat | editovat zdroj]

Další z teorií je, že Měsíc vznikl současně se Zemí ze zárodečného oblaku. Podle této hypotézy by však obě tělesa musela obsahovat podobné složení materiálu, na Měsíci je však, na rozdíl od Země, málo těkavých prvků.

Měsíc zachycen Zemí[editovat | editovat zdroj]

Americký astronom T. J. J. See přišel s hypotézou, že Měsíc by mohl být tělesem zachyceným z okolí. Pak by ale musela mít soustava Země-Měsíc menší moment hybnosti, než má dnes.[1]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Počítačová animace této hypotetické události je vyobrazena na počátku první části cyklu Putování s příšerami.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Gabzdyl P.: Měsíc, Aventinum, Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str 20-22
  2. GRYGAR, Jiří. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2011-12-24, [cit. 2012-06-13]. Kapitola Nejzajímavější astrofyzikální objevy roku 2011 podle Jiřího Grygara. Čas 06:00 od začátku stopáže. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Big Splash ve Wikimedia Commons