Třapatka nachová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Třapatka nachová

Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: třapatka (Echinacea)
Binomické jméno
Echinacea purpurea
(L.) Moench

Třapatka nachová (Echinacea purpurea) je rostlina z čeledi Hvězdnicovitých (Asteraceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Třapatka je vytrvalá až 1 metr vysoká bylina. Lodyhu má přímou a drsnatě chlupatou. Řapíkaté listy jsou kopinatě vejčité, drsnatě chlupaté a na okraji pilovité. Jednotlivé květní úbory jsou na koncích lodyh. Jsou složeny z jazykových, nachových květů okrajových a z trubkovitých hnědých květů umístěných na květním lůžku. Střední květy jsou pichlavé.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Latinské jméno rostliny je odvozeno od řeckého slova echinos, což znamená ježek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pro Evropu objevil třapatku nachovou obchodník s léky Joseph Meyer, který se o jejích léčivých účincích dozvěděl od prérijních indiánů, kteří jí říkali icahpe.[2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Používá se jako podpůrná léčba při nemocech z nachlazení a infekcích dýchacích a močových cest. Prospěšné účinky při léčbě těchto infekcí jsou přisuzovány schopnosti rostliny stimulovat imunitní systém. Používá se též na špatně se hojící rány a na zánětlivá kožní onemocnění.

Severoameričtí indiáni využívali třapatku na rýmu a bolení v krku, hadí uštknutí, hojení ran, záněty, pohlavní a kožní potíže i pro léčbu koní.[2]

Obsažené látky[editovat | editovat zdroj]

Silice, pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny kávové, vinné, polysacharidy, alifatické amidy, isobutylamidy a třísloviny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://byliny.vitalion.cz/trapatka-nachova/
  2. a b Třešňák, Petr; Nezbeda, Ondřej: Komu patří byliny. Respekt, 33/2009. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]