Sung Lien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sung Lien je čínské jméno, v němž Sung je příjmení a Lien osobní jméno.
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.
Sung Lien

Sung Lien (čínsky pchin-jinem Sòng​ Lián​, znaky 宋濂; 13101381), zdvořilostní jméno Ťing-lien (čínsky pchin-jinem Jǐng​lián ​, znaky 景濂), pseudonym Čchien-si (čínsky pchin-jinem Qiánxī ​, znaky zjednodušené 潜溪, tradiční 潜溪), byl za vlády dynastie Jüan jedním z představitelů neokonfuciánské školy ťin-chua. Později se stal literárním a politickým poradcem Ču Jüan-čanga, zakladatele a prvního císaře říše Ming.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sung Lien pocházel z čeťiangského okresu Pchu-ťiang. Studoval konfuciánství, u úřednických zkoušek neuspěl, nicméně roku 1349 získal místo v akademii Chan-lin. Roku 1356 odešel do ústraní.[1] Jeho pověst učence mu později dopomohla k místu inspektora konfuciánských škol. Byl zastáncem synkretické jednoty „tří učení“ (konfuciánství, buddhismu a taoismu).[1]

Po roce 1360 se přidal na stranu protimongolského povstalce Ču Jüan-čanga, který v Nankingu budoval vlastní režim nezávislý na mongolské říši Jüan. Roku 1368 se Ču Jüan-čang prohlásil císařem nové říše Ming.

Jako hlava Historického úřadu mingské vlády řídil kompilaci oficiálních dějin dynastie Jüan – Jüan Š’, důležitého pramene pro poznání dějin Číny, Mongolska a přilehlých oblastí. Sestavení Jüan Š’, pod dozorem mingské vlády, bylo dokončeno roku 1370. Dílo zakotvilo oficiální výklad dějin předešlé dynastie. Pod Sungovým vedením byla změněna stará konfuciánská historiografická tradice a prosazen nový přístup předpokládající při řízení lidských záležitostí přihlédnutí stejně tak k historické zkušenosti, jako k učení velkých konfuciánských klasiků.

Zemřel na cestě do vyhnanství, jeho vnuk totiž patřil mezi osoby postižené v souvislosti s aférou Chu Wej-junga, což s sebou neslo trest pro celou rodinu.[1] Dotyčný vnuk byl popraven, Sung Lienův život zachránila intervence císařovny Ma a korunního prince Ču Jün-wena.[2]

Za své zásluhy byl poctěn posmrtným jménem Wen-sien (čínsky pchin-jinem Wénxiàn ​, znaky zjednodušené 文宪, tradiční 文憲),

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Song Lian na anglické Wikipedii.

  1. a b c LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha : Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 313–314.  
  2. DITMANSON, Peter. Fang Xiaoru: Moralistic Politics in the Early Ming. In HAMMOND, Kenneth James. The Human Tradition in Premodern China. Wilmington, Del : Scholarly Resources, 2002. ISBN 0842029591, 9780842029599. S. 127–142, na s. 133. (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOYD, Kelly. Encyclopedia of Historians and Historical Writing. [s.l.] : Taylor & Francis, 1999. 1700 s. ISBN 1884964338.