Sung Lien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sung Lien
Portrét Sung Liena
Portrét Sung Liena
Narození 1310
Pchu-ťiang, Če-ťiang
Úmrtí 1381
Země říše Jüan, říše Ming
Povolání úředník
Znám jako státník, neokonfuciánský filozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sung Lien je čínské jméno, v němž Sung je příjmení a Lien osobní jméno.

Sung Lien (čínsky pchin-jinem Sòng​ Lián​, znaky 宋濂; 13101381) byl za vlády dynastie Jüan jedním z představitelů neokonfuciánské školy ťin-chua. Později se stal literárním a politickým poradcem Ču Jüan-čanga, zakladatele a prvního císaře říše Ming.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Sung Lien používal zdvořilostní jméno Ťing-lien (čínsky pchin-jinem Jǐng​lián ​, znaky 景濂) a pseudonym Čchien-si (čínsky pchin-jinem Qiánxī ​, znaky zjednodušené 潜溪, tradiční 潜溪). Obdržel posmrtné jméno Wen-sien (čínsky pchin-jinem Wénxiàn ​, znaky zjednodušené 文宪, tradiční 文憲).

Život[editovat | editovat zdroj]

Sung Lien pocházel z čeťiangského okresu Pchu-ťiang. Studoval konfuciánství, u úřednických zkoušek neuspěl, nicméně roku 1349 získal místo v akademii Chan-lin. Roku 1356 odešel do ústraní.[1] Jeho pověst učence mu později dopomohla k místu inspektora konfuciánských škol. Byl zastáncem synkretické jednoty „tří učení“ (konfuciánství, buddhismu a taoismu).[1]

Po roce 1360 se přidal na stranu protimongolského povstalce Ču Jüan-čanga, jednoho z válečníků povstání rudých turbanů, který v Nankingu budoval vlastní režim nezávislý na mongolské říši Jüan. Roku 1368 se Ču Jüan-čang prohlásil císařem nové říše Ming.

Jako hlava Historického úřadu mingské vlády řídil kompilaci oficiálních dějin dynastie Jüan – Jüan š’, důležitého pramene pro poznání dějin Číny, Mongolska a přilehlých oblastí. Sestavení Jüan š’, pod dozorem mingské vlády, bylo dokončeno roku 1370. Dílo zakotvilo oficiální výklad dějin předešlé dynastie. Pod Sungovým vedením byla změněna stará konfuciánská historiografická tradice a prosazen nový přístup předpokládající při řízení lidských záležitostí přihlédnutí stejně tak k historické zkušenosti, jako k učení velkých konfuciánských klasiků.

Zemřel na cestě do vyhnanství, jeho vnuk totiž patřil mezi osoby postižené v souvislosti s aférou Chu Wej-junga, což s sebou neslo trest pro celou rodinu.[1] Dotyčný vnuk byl popraven, Sung Lienův život zachránila intervence císařovny Ma a korunního prince Ču Jün-wena.[2]

Za své zásluhy byl poctěn posmrtným jménem Wen-sien (čínsky pchin-jinem Wénxiàn ​, znaky zjednodušené 文宪, tradiční 文憲),

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Song Lian na anglické Wikipedii.

  1. a b c LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha : Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 313–314.  
  2. DITMANSON, Peter. Fang Xiaoru: Moralistic Politics in the Early Ming. In HAMMOND, Kenneth James. The Human Tradition in Premodern China. Wilmington, Del : Scholarly Resources, 2002. ISBN 0842029591, 9780842029599. S. 127–142, na s. 133. (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOYD, Kelly. Encyclopedia of Historians and Historical Writing. [s.l.] : Taylor & Francis, 1999. 1700 s. ISBN 1884964338.