Stošové z Kounic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stošové z Kounic
von Stosch
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Slezské knížectvíSlezské knížectví Slezské knížectví
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Titulyrytíř
baron
hrabě
ZakladatelLeonard Stoš
Mytický zakladatelOtto Stoss
Rok založenípřed rokem 1377
Větve roduHornoslezská
Dolnoslezská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stošové z Kounic byl slezský šlechtický rod, který držel panství ve Slezsku, zejména na Opavsku, Krnovsku, Ratibořsku, Opolsku a dále též v Čechách, Moravě, Dolním Slezsku a Braniborsku.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno rodu pochází od jména Štos případně variant Stosch, Stwosz, které se objevovaly v Dolním Slezsku v první polovině třináctého století v okolí cisterciáckého kláštera v Jindřichově (Henryków) u Minsterberku[1].V regestech v Horním Slezsku je uváděna varianta jména Stoss.[2] [3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle rodové legendy měl předek rodu pocházet se Slavonie. Podle Jána Sinapiuse měl být domnělým předkem rodu Otto Stoss žijící okolo roku 1181.[4] V knize Jindřichovského kláštera byl prvně zmíněn v roce 1227 rytíř Štos, který byl vlastníkem vsi Zarzyca.[1] Před rokem 1240 je zmíněn Nicol Stoss, který sloužil ve službách Jindřicha Pobožného.[4] V roce 1241 byl zmíněn Petr Stoš jako syn rytíře Stoše, který byl v roce 1244 v písemných pramenech uveden jako syn Leonarda. První písemně doložený člen rodu se tak jmenoval Leonard Stoš.[1] Petr Stoš měl syna Paška, který se v roce 1278 zřekl vsi Budzów ve prospěch Jindřichovského kláštera.[1] V roce 1310 byl zmíněn Burchard Stošovic, který měl syny Otu, Ramvolda, Burcharda, Petra, Přeclava, Friedricha a Mikuláše.[1] V druhé polovině 14. století se začali jednotlivý členové rodu usazovat v Opavském, Krnovském, Opolském a Ratibořském knížectví.

Opavsko a Krnovsko[editovat | editovat zdroj]

V roce 1378 byl na Opavsku prvně zmiňován Hynčík Stoš z Posutic, kdy je uveden jako svědek na listině o koupi Staré vsi opavským zemským komorníkem Mikuláš z Lubojat.[5] Pravděpodobně měl dva syny Mikuláše a Pavlíka.[5] Otto Stoš byl hejtmanem Opavského knížectví (1383), jeho bratrem byl Punkhart.[6] Punkhart Stoš byl komorníkem v Krnovského knížectví (1416-1426), měl syny Jana Stoše z Chrastelova, Jiřího, Pavla a Friduše. V roce 1433 jim opavský vévoda Václav II. potvrzuje vlastnictví obce Dobešov. Konrád (Kunát) Stoš z Bránic byl v letech 1413 až 1431 komorníkem Opavského knížectví.[5] Konrád měl syny Jana, Jaráče, Kunčíka a dceru Anežku. Jaráč měl syna Kunáta.[5] Mikuláš Stoš z Posutic působil jako úředníkem při opavských zemských deskách.[5]

V roce 1415 získal Jindřich Štos z Albrechtic zbylé statky rodu z Vidbachu a založil tak jednu z větví rodu Stošů z Albrechtic, další větve rodu na Opavsku a Krnovsku byly již zmíněny Stošové z Branic, Stošové z Posutic, dále se rod rozvětvil o větve Stošů z Chrastelova, Stošů z Bravinného a větev Mikuláše Stoše na Hošťálkovech.[6]

Pavlík Stoš založil větev, která si za sídlo zvolila Štítinu. Pavlík měl dva syny. Václav Stoš zdědil Posutice a Jaroslav Stoš roku 1461 získal Štítinu. Jeho syn Jan Stoš byl maršálkem opolského knížete Hanuše. V roce 1497 byl těžce raněn, když svým tělem kryl v kostele sv. Josefa v Nise Mikuláše Opolského (bratra Hanuše) před rozzuřeným davem. Jan Stoš se stal zakladatelem opolské větve, která si za přídomek zvolila z Tvaroškova. Jaroslav Stoš měl ještě syna Petra Stoše, který zdědil Štítinu a v letech 1501-1502 byl zemským sudím Opavského knížectví. Se svou manželkou Annou z Drahotuš měl syna Václava, jehož smrtí v roce 1532 vymřela štítinská větev Stošů.

Jan Stoš, syn Konráda se v roce 1440 stal majitelem statku Deštné, které před tím vlastnili olomoučtí biskupové. Jan Stoš měl 5 synů (Jana, Jiříka, Kunráta, Mikuláše a Kryštofa), kteří stáli na straně Matyáše Korvína a roku 1494 na základě rozhodnutí zemského soudu v Opavě přišli o Bránici. V roce 1508 zdědil Jiříkův syn Jan Deštné, k němuž později připojil Litultovice, Životice, Moravici a části Stěbořic a Kružberka. Jeho syn Otík zemřel po Velikonocích v roce 1573, kdy jel s Fridrichem Sedlnickým z Choltic na koni přes Ostravici ze Slezské Ostravy. Kůň v řece spadl, Otíka strhl vodní proud a on se utopil. Deštné a Litultovice zdědil Jan Stoš, který získal Zubřice jako věno při svatbě s Evou Šelihovou z Řuchova. Dále ještě získal Bobolusky, Paskov, Kravaře a dům v Opavě. Smrtí jeho syna Bohuslava roku 1593 vymřela litultovická větev rodu.

Moravská větev[editovat | editovat zdroj]

Oldřich I. Stoš z Bránic byl komorníkem (1387) a hofmistrem (1392) ve službách moravského markraběte Jošta. Oldřichovi se podařilo postupně získat Měník, Morkovice, Holubice, Kruhy, Němčičky, Rtasov, Žeravice, Běhařovice a Kupařovice.[7] Stal se také zakladatelem moravské větve zvané Šiškové z Kounic a byl tak přímým předkem Kouniců, kteří vlastnili Slavkov u Brna. Otcem Oldřicha I. z Bránic byl z největší pravděpodobností Mikšík Šiška, sám Oldřich užíval několika zápisu svého jména: z Bránic či z Holubic. Oldřich I. Stoš z Bránic byl v roce 1406 zmíněn jako svědek Pavlíka Stoše z Posutic při řešení olomouckého půhonu, Pavlík Stoš jej nazval svým strýcem.[1] Oldřich I. Stoš měl syna Oldřicha II. ([1429–1463), jeho manželkou byla Anna z Landštejna (1464–1497). Oldřich II. Stoš z Branic byl od roku 1451 uváděn s predikátem z Kounic, měl syny Jana Šišku z Kounic a z Dřevohostic a Oldřicha III. Šišku z Kounic(1477-1516/19).[1][7] Následně predikát z Kounic začali užívat i ostatní členové rodu (opavská část - 1484, páni z Újezdce). Oldřich III. měl syny Jana, Václava, Petra a Oldřicha.[1]

Rozdělení rodu[editovat | editovat zdroj]

I. Linie Hornoslezská[editovat | editovat zdroj]

  • Stošové z Bránic
  • Stošové z Posutic
  • Stošové z Chrástelova
  • Stošové z Kounic (Šiškové z Kounic, později Kounicové)
  • Stošové z Albrechtic
  • Stošové z Bravinného
  • Stošové ze Štítiny
  • Stošové na Hošťálkových
  • Stošové ze Štibořic[4]

II. Linie Dolnoslezská[editovat | editovat zdroj]

používala převážně jména von Stosch, případně panství, kde sídlila[4]

Podlinie Hlohovská[editovat | editovat zdroj]

  • Mondschuetz (Mojęcice)
  • Schwarzau – Kreidelwitz (Czerniec – Krzydłowice)
  • Gross Tschirnau, Tschirnau (Czernina)
    • baronská větev potomci Kaspera von Stosch
      • starší větev
        • hraběcí větev
      • mladší větev
  • Gross Wangern, Wangern (Węgrzce)
  • Rinnersdorf (Rynarcice)[4]

Podlinie Břežsko-lehnická[editovat | editovat zdroj]

  • Siegroth (Dobrzenice)[4]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Erb Stošů má dva stonky leknínu, které vyrůstali z jednoho kořene případně křížily dle větví rodu. Lekno - Leknín v erbu používali i české rody.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i KLÁŠTER ROSA COELI – NEJSTARŠÍ ŠLECHTICKÁ FUNDACE NA MORAVĚ. Diplomová práce [online]. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, Katolická teologická fakulta, 2010 [cit. 2023-02-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ AHISTO. nlp.fi.muni.cz [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ AHISTO. nlp.fi.muni.cz [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f SĘKOWSKI, ROMAN. HERBARZ SZLACHTY ŚLĄSKIEJ, Schreiter–Świętopełk. obc.opole.pl [online]. Opolska Biblioteka, 2020 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e PIJANOWSKI, Martin. Dvory a dvorská společnost potomků knížete Přemka Opavského. Diplomová práce [online]. Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, 2023 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b CHOCHOLATÝ, František. Rody Opavska za vlády vévody Přemka Opavského. Sborník příspěvků, IV. SETKÁNÍ GENEALOGU A HERALDIKU [online]. 1989 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Rodokmeny. is.muni.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stošové_z_Kounic&oldid=23825646“