Slavatovská zahrada

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slavatovská zahrada
Medvědí kašna přemístěná z někdejší Slavatovské zahrady
Medvědí kašna přemístěná z někdejší Slavatovské zahrady
Funkcešlechtická okrasná zahrada
LokalitaSmíchov, Praha, ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°4′36″ s. š., 14°24′26″ v. d.
Založenokolem 1680
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na Prahu od jihu, Alten-Allen (1685). Oblast jižně od Kartouzské brány

Slavatovská zahrada je dnes už neexistující zahrada na Smíchově, zvaná též Krásná nebo Kolovratská. Ležela na východ od Arbesova náměstí, mezi ulicemi Kořenského a Pavla Švandy ze Semčic.[1][2] Na začátku 20. století byla překryta zástavbou. Na jih od ní byla v 19. století botanická zahrada na Smíchově.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slavatové[editovat | editovat zdroj]

Zahradu (1673) a po té letohrádek (kolem 1680) vybudoval Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka (1634/1637–1689), císařský tajný rada, nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr Českého království, vnuk defenestrovaného místodržícího Viléma Slavaty, pro sebe, svou manželku Marii Margaretu z Trautsonu (1643–1698) a potomstvo. Aristokrat poslední čtvrtiny 17. století, který dával přednost městským palácům v Praze a ve Vídni, kde trávil služební čas, což byly až tři čtvrtiny roku, u tohoto místa položil důraz na rovnováhu s venkovským prostředím.[4] Cílem bylo vybudovat nové předměstské sídlo uprostřed veliké zahrady.

První část plánu vymyslel ještě Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. On a později i oba jeho nejstarší vnukové systematicky vykupovali domy v okolí fideikomisního rodového Slavatovského paláce na Malé Straně. Tomuto paláci scházela větší a reprezentativnější zahradní plocha, která by odrážela nové požadavky nastupující barokní doby.[5] Teprve v době vladaření Jana Jáchyma vznikl velký pozemkový komplex, místo pro reprezentativní palácovou stavbu předního českého šlechtického rodu.[6] Jan Jáchym v letech 1678 a 1679 skoupil ve čtyřech transakcích velký pozemek za Kartouzskou bránou poblíž kostela sv. Jakuba a Filipa a Petržilkovských mlýnů, který dosahoval až na břeh Vltavy. Různorodý soubor nechal scelit a započal s výstavbou raně barokní zahrady, z níž se však do dnešních dnů téměř nic nezachovalo. Pozemek byl rovný a vhodný pro zahradu francouzského typu. Podobu tehdejší oblasti jižně od Kartouzské brány vystihuje mědirytina, kterou vytvořil Folbert van Alten-Allen, nizozemský malíř vedut. Vydána byla v roce 1685, tedy právě v době, kdy Slavatovská zahrada vznikala; kromě zahrad jsou tu patrné především dvě stavby, kostelík sv. Jakuba v popředí (tehdy ještě v gotické podobě, zhruba v místech nynějšího Arbesova náměstí) a Malostranská vodárenská věž (proti ní přes Vltavu je Šítkovská věž).

Kohlova fontána (Medvědí kašna) ze Slavatovské zahrady (dnes Nám. 14. října)

V zahradě se prokazatelně pracovalo v letech 1678 až 1687 a kolem roku 1680 byl také dostavěn celý letohrádek (Neuegebäude), na jehož vnitřním zařízení se pracovalo ještě v roce 1687, stejně jako na dalších prvcích soudobé zahrady, jako byla grotta či sochy. Dominantní okrasou zahrady byla kamenná kašna s patrovou fontánou, nesenou sochami medvědů, na vrcholu se sochou Neptuna s trojzubcem, kterou z pískovce vytesal sochař Jeroným Kohl do roku 1689.[7] Tato jediná zahradní dekorace, nazývaná Medvědí kašna, se dodnes zachovala.[8][9] Byla přemístěna nejdříve před smíchovská kasárna, odkud ji v roce 1945 vytlačil sovětský tank.[10] Byla pak přemístěna na náměstí 14. října.[1]

Zahradu tvořilo několik parterů. Byla chráněna zdí s reprezentační vstupní bránou, tou se vstupovalo na malý dvorek, který vedl do velkého parku, uprostřed něhož stál barokní letohrádek. Za letohrádkem v další zahradě pak stávaly ještě dva menší pavilonky.

Brána, označovaná i jako Medvědí brána, je stejně jako Medvědí kašna dílem Jeronýma Kohla z roku 1689. Postupným zvyšováním okolního terénu se časem dostala spodní třetinou pod zem,[11] po zániku zahrady v roce 1902 byla přemístěna do Kinského zahrady a roku 1905 osazena do Lapidária Národního muzea (je to jeden z nejmohutnějších sbírkových předmětů).[12]

Jezuité[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Jana Jáchyma Slavaty a jeho manželky zřejmě přešla zahrada jako dědictví na jednu z jejich dcer, Marii Magdalenu (1673–1700), manželku hraběte Norberta Libštejnského z Kolovrat, a tedy na rod Kolovratů (podobně jako rodový Slavatovský palác; na situační mapě z roku 1700 je zahrada označena jako Kolovratská).[13] O něco později na začátku 18. století se stala majetkem malostranské koleje jezuitů.

Kartounka[editovat | editovat zdroj]

Zahradu koupil v roce 1814 jako letní sídlo židovský podnikatel Aron Beer Přibram (1780–1866)[14] se svou manželkou Ester, který zde zřídil kartounku, tj. továrnu na barvení a potisk bavlněných látek. V jejím provozování pokračoval jeho syn Salomon Přibram, zanikla až při parcelaci této části Smíchova na činžovní domy a Národní dům v roce 1890. V té době ještě stál u vltavského břehu jeden ze zahradních pavilonků s plastikou fauna hrajícího nymfám na flétnu. Roku 1899 byl Slavatovský letohrádek zbořen, zahrada mezi tehdejšími ulicemi Jakubskou a Smetanovou (nyní Pavla Švandy ze Semčic a Kořenského)[15] existovala jen o necelé tři roky déle do roku 1902.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Poche (1958), s. 376
  2. ↑ Ruth (1904), s. 771
  3. ↑ Paulus (2016), s. 15
  4. ↑ Ledvinka (2000), s. 134–135
  5. ↑ LEDVINKA, Václav. Dům pánů z Hradce Pod stupni (Příspěvek k poznání geneze a funkcí renesančního šlechtického paláce v Praze). [s.l.]: FHB 10, 1986. S. 275 a 278. 
  6. ↑ MORPER, Johann Joseph. Das Czernin Palais in Prag. [s.l.]: Volk und Reich Verlag, 1940. 175 s. S. 35. 
  7. ↑ Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. SNKLHU Praha 1958, s. 77
  8. ↑ NOVÁK, Josef. Slavatové a umění výtvarné, Památky archeologické. [s.l.]: [s.n.], 1917. S. 33. 
  9. ↑ Bašeová (1991), s. 71
  10. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ Poche, Wirth (2002), obr. 57
  12. ↑ Slavatovský portál. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2022-12-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Paulus (2016), s. 16
  14. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ Historický atlas měst | Historical Towns Atlas. towns.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAŠEOVÁ, Olga. Pražské zahrady. Ilustrace Ladislav Neubert (foto). 1. vyd. Praha: Panorama, 1991. 247 s. ISBN 80-7038-109-4. S. 71. 
  • JUNGMANN, Jan. Smíchov - Město za Újezdskou branou. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2013. 240 s. ISBN 978-80-85394-94-8. 
  • LEDVINKA, Václav. Pražské paláce : Encyklopedický ilustrovaný přehled. Praha: Akropolis, 2000. 447 s. ISBN 80-85770-90-3. S. 134–135. 
  • PAULUS, Filip. Dějiny botanické zahrady na Smíchově ve světle archivních pramenů. Praha, 2016. 147 s. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ivana Ebelová. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 376. 
  • POCHE, Emanuel; WIRTH, Zdeněk. Zmizelá Praha 4. Vyšehrad a zevní okres Prahy. 2. vyd. Praha: Paseka, 2002. 159 s. ISBN 80-7185-546-4. S. 60. Obr. 57, 58. 
  • PULCOVÁ, Veronika. Dochované klášterní zahrady na Malé Straně. Praha, 2022. 114 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Blanka Altová. Dostupné online.
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 2. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 771. 
  • Stará Praha : 100 akvarelů Václava Jansy. Ilustrace Václav Jansa. Praha: Beaufort, 1938. 107 s. Dostupné online. S. 17. Barevné reprodukce akvarelů Václava Jansy doplněné stručným historickým a místopisným doprovodem. 
  • Umělecké památky Prahy, díl IV, Velká Praha, Academia Praha 2013
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slavatovská_zahrada&oldid=22931553“