Šítkovská vodárenská věž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Funkcionalistický komplex na pravém břehu Vltavy, pohled od Národního divadla, v pozadí Šítkovská vodárenská věž

Budova Spolku výtvarných umělců Mánes, v pozadí v těsném sousedství vedle ní pak Šítkovská vodárenská věž

Šítkovská vodárenská věž zvaná také Hořejší novoměstská se nalézá v Praze pod Zderazem při pravém břehu řeky Vltavy na jižním konci Slovanského ostrova v těsném sousedství budovy Spolku výtvarných umělců Mánes nedaleko od Jiráskova náměstí v areálu někdejších Šítkovských mlýnů. Stavba pochází z konce 15. století, pravděpodobně někdy mezi lety 1488 až 1495 zde vyrostla původně dřevěná vodárenská věž, ta byla zničena společně s okolními Šítkovskými mlýny velkým požárem (či požáry) v roce 1501 nebo 1588 (prameny se v jejich datování různí). V letech 1588 až 1591 zde byla postavena dnešní černá kamenná vodárenská věž. V roce 1648 byla věž poškozena dělostřeleckou palbou během obléhání Prahy švédskými vojsky, proto v roce 1651 s přispěním císařské pokladny proběhla její další oprava. Během této opravy dostala stavba svoji střešní barokní báň, ta byla koncem 18. století pokryta měděným plechem. Věž sloužila jako místní vodárna, jenž rozváděla samospádem vltavskou vodu do kašen a domů na Novém Městě i Starém Městě pražském, tomuto účelu sloužila až do roku 1847. V roce 1882 došlo k demontáži vodárenského zařízení a věž měla být zbourána. Zásahem spolku Umělecké besedy však k její demolici nakonec nedošlo a věž se dochovala do dnešních dob.

Věž je vysoká 47 metrů, má čtvercový půdorys o straně 10 metrů, je mírně vychýlena od své svislé osy asi o 42 centimetrů. V roce 1927 a posléze i v 80. letech 20. století zde probíhaly asanační a rekonstrukční práce, jenž zajistily, že se věž již dále od své osy nevychyluje. Po roce 1989 zde prý byla nalezena pozorovatelna STB, jenž zde byla zřízena pro pozorování domu a bytu Václava Havla na nedalekém Rašínově nábřeží [1].