Simarubovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Simarubovité

Simarouba tulae – endemit z Portorika
Simarouba tulae – endemit z Portorika
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: simarubovité (Simaroubaceae)
DC, 1811
Rostlina s plody (Castela emoryi)
Mladý semenáček (Eurycoma longifolia)

Simarubovité (Simaroubaceae) je čeleď tropických stromů nebo keřůřádu mýdelníkotvarých.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Simarubovité rostou v tropech, méně už v subtropech a mírném pásu na severní i jižní polokouli. Hlavní centra výskytu jsou v tropických oblastech Ameriky, Karibiku a západní Afriky. V České republice i v celé Evropě roste jediný nepůvodní druh pajasan žláznatý, který je světově nejrozšířenějším rodem této čeledě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rostliny z čeledi Simarubovité jsou stromy nebo keře bez pryskyřičných kanálků, převážně stále zelené, dvoudomé nebo jednodomé, často mají velmi hořkou kůru, dřevo i semena. Listypalisty i bez jsou převážně střídavé, zpeřené nebo výjimečně jednoduché.

Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, pravidelné. Bývají heterochlamydní i haplochlamydní. Gyneceum bývá apokarpní nebo synkarpní rostlé z 1 až 5 plodolistů, každý s 1 až 2 vajíčky, semeník je svrchní. Kalich je trubkovitý, obvykle 5 pětilaločný. korunních plátků bývá 5, jsou většinou volné, někdy srostlé do trubky a někdy zcela chybí, tyčinek umístěných ve dvou kruzích je stejný nebo dvojnásobný počet, stejně jako čnělek. Květy jsou uspořádány do jsou úžlabních nebo terminálních květenství, která jsou hroznatá, latnatá nebo s  vidlanovými vrcholíky.

Plody jsou tobolky, bobule, peckovice nebo nažka.[1][2][3]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dřevo z některých druhý rostlin z čeledě simarubovitých, např. Quassia a Picrasma je zdrojem hořčin, např. kvasinu, pikrasminu a neokvasinu. Jsou to triterpenové neglykosidické sloučeniny s částečným i insekticidním a amoebocidním účinkem. Číslo hořkosti těchto dřev se pohybuje od 40 000 do 50 000 (1 gram látky rozpuštěné ve 40 000 až 50 000 ml vody ještě vyvolá hořkou chuť).[4] Těchto hořčin se však smí používat jen k ochucování nápojů a pekařských výrobků.[5]

Odvar z kůry některých druhů rodů Picrasma, Quassia a Simaba se používá v tropické Americe jako lék proti malárii a semena rodu Brucea v jihovýchodní Asii k léčbě úplavice.[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Vědecké náhledy na rody příslušející do čeledě simarubovité se vyvíjejí, bývá uváděno číslo 20 až 35 rodů. Zde je jedna z věrohodných možností:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. development.dendrologie.cz
  2. flora.huh.harvard.edu
  3. delta-intkey.com
  4. www.chemicke-listy.cz
  5. eur-lex.europa.eu
  6. www.britannica.com
  7. www.ars-grin.gov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]