Sils im Engadin/Segl
| Sils im Engadin/Segl | |
|---|---|
 Pohled na obec s jezerem Silsersee | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°25′59″ s. š., 9°46′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1803 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Maloja |
  Sils im Engadin/Segl Sils im Engadin/Segl, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 63,58 km² |
| Počet obyvatel | 700 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 11 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7514 Fex 7514 Sils/Segl Maria 7515 Sils/Segl Baselgia |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sils im Engadin/Segl (německy a do roku 1943 oficiálně Sils im Engadin; rétorománsky Segl) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Maloja. Nachází se v údolí Engadin, asi 9 kilometrů jihozápadně od Svatého Mořice, v nadmořské výšce 1803 metrů. Žije zde 700[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Sils im Engadin leží na plošině mezi jezery Silsersee a Silvaplanersee. Obec je jazykově smíšená, německo-románská, což se odráží ve dvojím názvu.
Sils Maria, jedna ze dvou částí obce, spolu se Sils Baselgia, je střediskem zimních sportů a nabízí širokou škálu sportovních a rekreačních možností i kulturního vyžití.
Turisticky atraktivní je také přítomnost nedalekého známého rekreačního střediska Svatý Mořic.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Sils byl poprvé zmíněn kolem roku 800 jako Silles a v roce 1131 jako Sillis.[2] Votivní oltáře z kamene Lavez objevené v Sils-Baselgia ukazují na římskou svatyni na římské cestě přes průsmyky Maloja a Julier. Na poloostrově Chastè na břehu jezera Silsersee se nachází rozvaliny středověkého hradu. Ve středověku se na trase Maloja/Julierpass nacházel Sust. Z roku 1545 pochází alpský řád a v roce 1591 měl Sils vlastní rétorománské stanovy obce.[2]
Od pozdního středověku byl důležitým zdrojem příjmů rybolov a vývoz solených a uzených pstruhů do Itálie. Tento motiv je proto také znázorněn ve znaku obce. V osadě Plaz nad jezerem Lej Giazöl se na konci 17. století těžil galenit a zinkový blend. V zadní části údolí řeky Fex se zhruba tři sta let těžily slídové břidlicové desky, tzv. fexerské desky, které se používaly na stavbu kamen a zastřešení domů. Po roce 1964 však po ukončení těžby toto zařízení postupně chátralo.[2]
Emigrace v 19. století přinesla prosperitu a Sils se začal podílet na rozvíjejícím se cestovním ruchu.
Čtyřhvězdičkový hotel Edelweiss byl postaven v roce 1876 vedle dnešního Nietzscheho domu. Jeho secesní hala je památkově chráněná.
Hotel Schweizerhof v Sils Marii otevřel v roce 1907 Ferdinand Barbla, který již vlastnil hotel „Alpenrose“ u jižního vjezdu do obce. V roce 1982 prodal hotel, který nebyl vhodný pro zimní využití, rekreačnímu sdružení, které jej přestavělo a v roce 1984 otevřelo jako klubový hotel.
Hotel Waldhaus byl otevřen v roce 1908. Jde o jeden z mála pětihvězdičkových hotelů ve Švýcarsku, který je od svého otevření ve vlastnictví stejné rodiny. Zvenku i zevnitř je stále z velké části v původním stavu. Pobývala zde řada známých osobností.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1930 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | 2012 | 2014 | 2019 | |
| Počet obyvatel | 219 | 178 | 359 | 262 | 434 | 498 | 751 | 744 | 752 | 773 | 768 | 702 | |
Jazyky[editovat | editovat zdroj]
Původně všichni obyvatelé obce mluvili jazykem putér, hornoengadinským dialektem rétorománštiny. V roce 1880 zde však již žila početná německy mluvící menšina. Nicméně rétorománsky mluvící většina se udržela až do druhé světové války (68,2 % v roce 1880, 55,82 % v roce 1910, 61,5 % v roce 1941). Po roce 1960 se obec přiklonila k německému jazyku, který v roce 1970 poprvé tvořil relativní většinu. Úředními jazyky obce jsou němčina a rétorománština, přičemž zhruba třetina obyvatel se stále domluví rétorománsky. Nezanedbatelný podíl obyvatel (okolo 15 %) používá také italštinu. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:
| Jazyky v Silsu | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Němčina | 210 | 48,39 % | 291 | 58,43 % | 446 | 59,39 % | |||
| Rétorománština | 137 | 31,57 % | 122 | 24,50 % | 90 | 11,98 % | |||
| Italština | 67 | 15,44 % | 71 | 14,26 % | 116 | 15,45 % | |||
| Počet obyvatel | 434 | 100 % | 498 | 100 % | 751 | 100 % | |||
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Poloha a podnebí přilákaly do obce mnoho významných osobností. Rád zde pobýval Hermann Hesse a především Friedrich Nietzsche; v letech 1881–1888 (s výjimkou roku 1882) strávil v Sils Marii sedm letních pobytů a vytvořil zde některá ze svých nejvýznamnějších děl; pověst o tomto místě a jezeře rozšířil po celém světě. Nietzscheho dům v Sils Maria, kde během svých pobytů pobýval v těch nejprostších podmínkách, uchovává jeho památku jako muzeum a výzkumné centrum. Také zde trávila letní prázdniny v letech 1935 a 1936 Anne Franková, a to u své bohaté pařížské tety Olgy Spitzerové v jejím sídle nedaleko hotelu. Později byl na její památku ze soukromé iniciativy postaven pomník před vilou Spitzer („Villa Laret“).[3]
Na hřbitově ve Fex-Crasta byl po své smrti v roce 2014 pohřben dirigent a hudební ředitel Claudio Abbado.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Obcí prochází kantonální hlavní silnice č. 3 v trase Chur – Silvaplana – průsmyk Maloja. Nejbližší železniční stanice se nachází ve Svatém Mořici na Albulské a Berninské dráze.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sils im Engadin/Segl na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d CLAVUOT, Ottavio. Sils im Engadin/Segl [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-11-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ OHLER, Norman. Die Abgründe von Sils-Maria. Die Zeit. 2014-12-17, čís. 52, s. 19. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sils im Engadin/Segl na Wikimedia Commons - (německy) [1] – oficiální stránky
