Saraj
.jpg)
Saraj, také serail, sarāy, seraj nebo seraglio[1] (z perského سرای, ), znamená palác, často vládní palác, také hrad nebo jeho část v Osmanské říši.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Transkripce původem perského názvu v minulosti prošla turečtinou, italštinou a francouzštinou, v latině má ekvivalent serraculum', což znamená uzavřený prostor.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V muslimském prostředí se tak označoval vládní palác, palácové město Konstantinopol, nebo staré hlavní město Zlaté hordy v chanátu Kipčak. V mezopotámské architektuře to byl vlastní palác s přijímacími místnostmi a řadou dvorů. V mohamedánském obytném domě uzavřené oddělení žen, manželek a konkubín, tedy harém.[2]
Známé seraily[editovat | editovat zdroj]
- Palác Topkapi v Istanbulu - často se termín užívá pro tento palác, protože byl sídlem osmanských sultánů za osmanské nadvlády, tj. až do roku 1922. Jeho uzavřená část s dvorem sloužila jako harém.[3]
- Palác Dolmabahçe v Istanbulu
- Palác paši Izáka v Istanbulu
- Palác Yildiz v Istanbulu
- Palác Bejlerbej v Istanbulu
- Grand Saraj v Bejrútu
- Grand Saraj v Aleppu (pobořen)
- Grand Saraj v Tripolisu
- Saraj v Jaffě
- Hrad Kerak v Jordánsku
- Sarajevo, založeno v 15. století Osmany jako Bosna-saraj
- Chánský palác v Bachčisaraji
Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]
- Únos ze serailu - opera W.A. Mozarta
- Kamphoevener, Elsa Sophia von, Křišťálový serail, u nočních ohňů karavan. Praha ̠ Vyšehrad 2002, ISBN 80-7021-550-X
- Bell Jean, Dáma ze serailu. Alpress Frýdek-Místek 2001
- J.B. Fatima perla harému, neb Turecký lupič dívek v Cařihradě. J. Vybulka Kladno 1877[4]
- Bachčisarajská fontána, poema A. S. Puškina[5] (též balet a film)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dictionary.com slovník online
- ↑ KLIMEŚ Lumír, Slovník cizích slov. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1981, heslo serail, s. 646
- ↑ [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-24. (anglicky)
- ↑ J. B. Fatima perla harému, neb, Turecký lupič dívek v Cařihradě. Nové Strašecí, Kladno: E. J. Vybulka, 1877. Dostupné online.
- ↑ PUŠKIN, Alexandr Sergejevič. Trýzeň milosti. Praha: Lidové nakladatelství, 1978. Dostupné online. Kapitola Bachčisarajská fontána, s. 255-281. (dostupné online po registraci)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SYROVÝ, Bohuslav a kolektiv, Encyklopedie architektury. SNTL 1973, heslo serail, s. 265.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saraj na Wikimedia Commons
