Sanjútei Enčó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sanjútei Enčó

Sanjútei Enčó (三遊亭圓朝, vlastním jménem Izubuči Džirókoči, 1. dubna 1839, Edo, dnes Tokio - 11. srpna 1900, Tokio) byl japonský vypravěč.

Pocházel z rodiny profesionálního vypravěče a již v sedmi letech vystupoval na jevišti. Učil se sice malovat dřevořezy ukijo-e v buddhistickém klášteře u Utagawy Kunijošiho, ale také vstoupil do učení u mistra vypravěče Sanjí Enšóa. Záhy vynikl jako skvělý improvizátor a již od roku 1855 vystupoval samostatně.[1] Původně patřil ke škole šibaibanaši, čerpající svá témata i herecký projev z divadla kabuki. Později, jak jeho umění vyzrálo, přešel ke škole subanaši, která představovala náročnější styl oproštěný od rekvizit a vnějších efektů.[2]

Sanjútei Enčó je dodnes v Japonsku považován za nejskvělejšího představitel profesionálního vypravěčství v celé jeho historii.[3] Jeho příběhy, pro které čerpal náměty z japonské literatury, historie i ze současného života, byly tak úspěšné, že mnohé z nich vyšly knižně. Do dějin japonské literatury se ale zapsal především svým strašidelným příběhem typu kaidan nazvaným Botandóró (牡丹燈籠, Pivoňková lucerna). Dílo, založené na čínském vzoru z přelomu 14. a 15. století,[1] bylo původně určeno k vyprávění před publikem a knižní podobu získalo díky zapsání pohotovým stenografem roku 1884.[4] Jádrem vypravování je příběh mladíka, který se zamiluje do krásné ženy, kterou doprovází její služebná, aby později ke své hrůze zjistil, že jde o přízraky. Své jméno získal příběh podle toho, že přízraky si na cestu svítili lucernou ve tvaru pivoňky.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 247-249
  2. http://www.legie.info/autor/4050-sanjutei-enco
  3. http://www.databazeknih.cz/zivotopis/sanjutei-enco-8597
  4. http://cervenobili.cz/6410/pivonkova-lucerna/