Rukopis zelenohorský

Rukopis zelenohorský
4. a 5. strana Rukopisu zelenohorského
Autor	Václav Hanka
Původní název	Rukopis zelenohorský
Jazyk	čeština
Vydavatel	Ignác Leopold Kober
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rukopis zelenohorský (RZ anebo LS jako Libušin soud) je literární text, který byl údajně objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora. Vydával se za středověkou literární památku; dnes převažuje názor, že jde o falzum.

Objev a charakteristika Rukopisu

Rukopis byl v roce 1818 anonymně zaslán nejvyššímu purkrabímu hraběti Františku Antonínu Kolovratovi, pro nově zřízené Museum království Českého. Údajným odesilatelem byl panský úředník Josef Kovář ze zámku Zelená Hora u Nepomuku, který byl identifikován až roku 1858.

V roce 1822 byl rukopis poprvé publikován v časopise Krok (č. 3, str. 48-61). Dnes je uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

RZ obsahuje závěr písně Sněmy a fragment Libušina soudu s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví po jejich zemřelém otci Klenovici. Chrudoš si podle německého prvorozeneckého práva nárokuje celé dědictví. Spor rozhodne kněžna Libuše na zasedání zemského soudu na Vyšehradě: bratři se mají podle českého práva rozdělit na polovic. Nato se Chrudoš rozhněvá a kněžnu nařkne: "Běda ptákům, k nimž se zmije vplíží, běda mužům, kterým žena vládne!" Poté se Libuše vzdává svých soudních pravomocí, a vyzývá sněm k volbě vladaře. Zde ovšem báseň končí, protože je zachována neúplně, bez závěru.

Jde o píseň, která byla původně recitována a určena k poslechu a k zapamatování, nikoliv k četbě. Její obsah se stal např. podkladem libreta Smetanovy opery Libuše. Motiv je známý i z kronik Kosmovy, Dalimilovy a Hájkovy.

Tento soud měl dokládat demokratický ráz slovanské společnosti v době před přijetím křesťanství. Tehdejší soudnictví mělo být na velmi vysoké úrovni. Jednání probíhalo za účasti lechů, vladyků a kmetů. Ti po vynesení rozsudku odevzdávali své hlasy, které byly sčítány. O právních vztazích se také dozvídáme z písně Sněmy. V tomto krátkém textu, který je závěrem zpěvu, je vysvětleno právní uspořádání rodového majetku.

Obě skladby jsou psány 10-slabičným veršem a mají pocházet z přelomu 9. a 10. století; kdyby byly pravé, byly by tak nejstarší česky psanou památkou vůbec. V době národního obrození se RZ společně s Rukopisem královédvorským stal pro některé významnou vzpruhou, pro jiné nacionalistickým symbolem.

Technické údaje

Rukopis tvoří dva pergamenové dvojlisty, tedy osm stran textu. Pergamen je hrubě opracován a je značně poškozen. Text je psán primitivním pravopisem (používaným do konce 13. století) a litery jsou majuskule i minuskule seřazené in contiuo, bez zřetele k veršové stavbě. Dvoulist má rozměry 22,4 × 16 cm. Kromě páté strany se 17 řádky má rukopis na straně vždy 16 řádků textu. Běžný text je psán železitoměďnatým inkoustem dnes zelené barvy.^[zdroj?] Text je ozdoben třemi rumělkovými zelenými iniciálami a řadou červených rumělkových majuskulí. Dále se v textu hojně vyskytují červené miniové značky dodnes neznámého účelu. Rukopis má též pro snadnější čtení rumělkou provedené červené rubrikování dříků počátečních písmen jednotlivých slov, neboť je psán in continuo, bez mezer.

Spory o pravost

Související informace naleznete také v článku Spor o Rukopisy.

Pochybnosti o pravosti Rukopisu zelenohorského vyvstaly ihned po jeho objevení. Důvodem byly i jiné nalezené texty kolem osobností Václava Hanky a Josefa Lindy. V roce 1816 objevil Josef Linda Píseň pod Vyšehradem. V roce 1818, na svátek svaté Ludmily, Václav Hanka se svými přáteli objevil v děkanském kostele ve Dvoře Králové další text – Rukopis královédvorský. Roku 1819 objevil skriptor universitní knihovny v Praze Jan Zimmermann Milostnou píseň krále Václava. O několik let později (roku 1827) objevil v Muzeu za přítomnosti Václava Hanky cizí badatel přehojnou úrodu českých glos v známém slovníku Mater verborum. O rok později byl objeven meziřádkový překlad evangelia sv. Jana a žalm 109 a část žalmu 145 v muzejním Glosovaném žaltáři.

Podobné padělky se objevily v literárních dějinách několika evropských národů. Známý je např. podvrh Jamese Macphersona, jenž v letech 1761-63 sestavil fragmenty středověké lidové skotské epické poezie do velkého cyklu, který pojmenoval Ossianovy zpěvy. V ruské literatuře v roce 1811 objevil Alexandr Ivanovič Sulakadze Hymnu Bojanovu.

Většinový názor (nepravost)

Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství. V Praze se oba svazky dostaly do rukou Josefa Dobrovského, patriarchy naší slavistiky a jazykovědy, který je ihned odmítl jako falzum. Tak vlastně začal rukopisný spor, do kterého se v roce 1886 významně zapojili Jan Gebauer a Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Goll a další. Většinovým názorem je, že RZ nepochází ze středověku, ale jedná se o účelová falza z doby národního obrození. Za jejich nejvíce pravděpodobné autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda.

Názory podporující pravost

Někteří autoři dodnes zpochybňují důkazy o údajné nepravosti RZ.

• Spisovatel Miroslav Ivanov (natočeno v roce 1998):

„

Když to zkoumal Masaryk v letech 1886 a 1887, tak díky kolektivu, který shromáždil (jazykovědec Gebauer, historik Goll, estetik Hostinský a další), dokázal, že jsou Rukopisy falešné. Ovšem jedna věda, chemie, vpadla Masarykovi do zad. Chemici totiž prohlásili, že se Rukopisy chovají jako jiné středověké památky. A tím to končilo, spor nebyl uzavřen a obhájci rukopisů se stále dovolávali tohoto chemického soudu.

“

• Česká společnost rukopisná obhajuje ústy svého jednatele Jiřího Urbana pravost rukopisů:

„

Pokusy vysvětlit rozpor mezi vysokou estetickou hodnotou Rukopisů a Hankovou nedokonalostí a nízkou básnickou úrovní tím, že to vzniklo nějakou kolektivní spoluprací, trefně okomentoval Jan Neruda: „Dva mazalové se spojí a budou malovat jako Rafael.“ Poukázal tím na to, že stvořit umělecké dílo takovýmto způsobem nepřichází v úvahu. Kamil Bednář, známý překladatel z angličtiny, vážený básník, usiloval o přeložení Rukopisů do moderní češtiny. Také se mu to zdařilo, vyšlo to v roce 1961. Současně s tím napsal rozbor, v kterém se vyjádřil, že je velice obtížné, ba nemožné dokonale přeložit staročeský text do novočeštiny. A že ani nelze myslet na to, že by text Rukopisů byl složen novou češtinou a převeden do češtiny staré. Jde o opravdu významné stanovisko do renomovaného odborníka a je blízké i tomu, co víme od jiných básníků starší generace. Čech, Vrchlický, Neruda, Zeyer, tito všichni se vyjádřili, že by zdaleka nesvedli zbásnit něco takového, jako jsou Rukopisy.[zdroj?]

“

Ukázka z textu

Čtvrtá strana rukopisu začíná svoláváním lechů na sněm.

po Radovan ot Kamena Mosta,

po Jarožir ot Bred vletorěčných,

po Strěžibor ot Sázavy ladny,

po Samorod se Mžě striebronosné,

po vsie kmeti, lechy i vladyky,

i po Chrudoš, i po Staglav, bratry

rozvaděma o dědiny otné.

Kda sě sněchu leši i vladyky

v Vyšegradě

prokní stúpi rozenia dle svégo.

Stúpi kněžna v bielestvúcí rízě,

stúpi na stól oten v slavně sněmě.

Dvě věglasně děvě

vyučeně věščbám Vítězovým,

u jednéj sú desky pravdodatné,

u vtoréj meč krivdy kárajúcí,

protiv ima plamen pravdozvěsten

i pod nima svatocúdná voda.

Odkazy

Literatura

• Rukopis královédvorský: Rukopis zelenohorský. Jako soubor. 1. vyd. Brno: Host, 2010, 324 s. ISBN 9788072944156.
• ENDERS, Julius. Rukopis zelenohorský a královédvorský: vznik, styl a básnická hodnota staročeské orální poesie. Praha: Neklan, 1993. ISBN 8090088473.
• FIALA, Zdeněk a OTRUBA Mojmír. Rukopisy královédvorský a zelenohorský: dnešní stav poznání. 1. vyd. Praha: Academia, 1969, 421 s.
• HAMAN, Aleš. Trvání v proměně: česká literatura devatenáctého století. 2., rev. vyd. Praha: ARSCI, 2010, 326 s., ISBN 9788074200113.
• IVANOV, Miroslav. Tajemství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Třebíč : Blok, 2000; 509 s., 8 il. a faksimile; ISBN 80-7268-069-2
• LIEHMOVÁ, Marie. Rukopis královédvorský a zelenohorský. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961, 123 s.

Související články

• Rukopis královédvorský
• Athenaeum (časopis)
• Jan Gebauer

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Zelenohorský rukopis v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Dílo Rukopis zelenohorský ve Wikizdrojích
• Česká společnost rukopisná (stránky obhájců pravosti)
• Oddělení rukopisů a starých tisků Národního muzea
• Rukopis na stránkách zámku Zelená hora (obhajoba pravosti)

Portály: Česko | Historie | Středověk

Autoritní data	Biblio: 9330e79d-05c2-4146-a091-6137ee58d088 GND: 4158342-5