Rudolf Inemann
| Rudolf Inemann | |
|---|---|
 Rudolf Inemann r. 1899 | |
| Narození | 31. května 1861 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. listopadu 1907 (ve věku 46 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Ludmila Innemannová |
| Děti | Svatopluk Innemann |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Inemann (31. května 1861 Praha – 12. listopadu 1907 tamtéž[1]) byl český herec a režisér. Zprvu vystupoval jako komik na ochotnických scénách. Roku 1891 byl angažován do Národního divadla v Brně, o dva roky později se zúčastnil turné po USA. V letech 1894-99 působil jako herec a režisér v Lublani. V roce 1899 pohostinsky vystoupil v Praze a od následujícího roku se stal členem souboru Národního divadla. Byl oceňován jako představitel charakterních rolí.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 31. května 1861 v Praze[2] jako syn zlatníka. Od mládí jej lákalo divadlo. Zprvu působil jako salonní komik[3] na různých ochotnických scénách,[4] často společně s Josefem Švábem-Malostranským.[5][6]
Roku 1891 vstoupil do činoherního souboru Národního divadla v Brně. O dva roky později odjel s Ludvíkovou společností na turné po USA;[4] poznal tam mnoho dobrých vzorů. Po návratu do Evropy přijal roku 1894 místo herce a režiséra ve slovinském divadle v Lublani. Během šesti let, které tam strávil, vyspěl a připravil se pro významné role.[3] Měl rovněž zásluhy o profesionalizaci a umělecký vzestup lublaňské scény: zavedl řadu pravidel, přesunul zkoušky z večerních hodin do denních, čímž odpadli mnozí amatéři, rozšířil repertoár a v dramatické škole vychovával začínající herce. Za základ považoval klasické hry evropských autorů; jako první uvedl na slovinskou scénu Hamleta (1899).[2]
Roku 1899 pohostinsky vystupoval v Praze; s velkým diváckým úspěchem zde zahrál postavu Shylocka v Kupci benátském (William Shakespeare), Jana Výravy ve stejnojmenné hře Františka Adolfa Šuberta a chevaliera z Rocheferrierů ve veselohře Při piketu (z francouzštiny přeložil Jaroslav Pospíšil).[3] Následujícího roku, po skončení jeho lublaňské smlouvy, byl přijat do souboru pražského Národního divadla. Vytvořil zde další úspěšné role, např. starého Ekdala v Ibsenově Divoké kachně a kumánského kapitána v Jiráskově Janu Žižkovi.[4]
Poslední rok života trpěl nervovou chorobou, která se zprvu projevovala problémy s pamětí. Vzal si několikaměsíční dovolenou, nemoc ale postupovala. V létě 1907 byl nucen odejít do penze. Nakonec byl přijat do ústavu choromyslných, kde po několika dnech, 12. listopadu 1907, zemřel.[4]
Jeho manželka, dcera operního pěvce Josefa Lva,[3] rovněž úspěšně vystupovala jako pěvkyně v Lublani.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Apolináře, sign. AP Z36, s. 436
- ↑ a b Převzato z článku Rudolf Inemann na slovinské Wikipedii, jejímž zdrojem je Enciklopedija Slovenije. (1990). Knjiga 4. Ljubljana: Mladinska knjiga.
- ↑ a b c d Kronika. Zlatá Praha. 1889-07-14, roč. 16, čís. 36, s. 431. Dostupné online [cit. 2012-07-08].
- ↑ a b c d Rudolf Inemann mrtev. Národní listy. 1907-11-13, roč. 47, čís. 314, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-08].
- ↑ Inemann Rudolf (www.amaterskedivadlo.cz)
- ↑ Viz např. Přátelský večer. Národní listy. 1888-11-20, roč. 28, čís. 323, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-08].
- ↑ Slovanská vzájemnost. Národní listy. 1895-01-05, roč. 35, čís. 5, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-08].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Inemann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Inemann
- Rudolf Inemann v Encyklopedii dějin města Brna
- Rudolf Inemann v databázi Archivu Národního divadla
