Rudolf Diesel
| Rudolf Diesel | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Rudolf Christian Karl Diesel |
| Narození | 18. března 1858 Paříž |
| Úmrtí | 30. září 1913 (ve věku 55 let) Lamanšský průliv |
| Příčina úmrtí | utonutí |
| Místo pohřbení | moře |
| Bydliště | Londýn |
| Alma mater | Technická univerzita Mnichov Mnichovská univerzita |
| Povolání | vynálezce, podnikatel, inženýr a esperantista |
| Zaměstnavatelé | Sulzer MAN |
| Ocenění | medaile Elliotta Cressona (1901) Národní síň slávy vynálezců (1976) |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Choť | Louise Martha Diesel |
| Děti | Eugen Diesel Hedwig von Schmidt[1] |
| Příbuzní | Paul Barnickel (synovec)[1] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Christian Karl Diesel (18. března 1858 Paříž – 30. září 1913) byl německý vynálezce, známý především díky svému motoru.
Mládí
Vyrůstal v Paříži do roku 1870, kdy byla jeho rodina přinucena odjet do Anglie; začala totiž prusko-francouzská válka. Jistou dobu žil v Londýně, odkud byl poslán do Augsburgu, rodného města svého otce, aby zde pokračoval ve studiu na průmyslové škole. Inženýrský diplom získal na technice v Mnichově.
Cesta k dieselovému motoru
Jako velmi schopný student byl představen Carl von Lindemu, inženýrovi, který se specializoval na projektování a produkci chladicích zařízení. V roce 1880 začal pracovat v Lindeho pařížské firmě. Jeho úkolem bylo teoretické zdokonalení spalovacího motoru při využití Carnotova cyklu. Věnoval tomuto problému mnoho času, prováděl pokusy s použitím amoniaku jako paliva. V roce 1890 se stal inženýrem v Lindeho firmě v Berlíně.
V dalším období pracoval na vylepšení spalovacího motoru. Výsledkem byl patent, který obdržel v roce 1892, v následujícím roce vydal pak tiskem práci Teorie a konstrukce ekonomického spalovacího motoru, vysvětlující podstatu jeho myšlenky. Jeho publikovaná práce zaujala Ottu Kellera, který již dříve publikoval princip fungování motoru a tak se Diesel dostal do sporu s Kellerem. Po dlouhém vyjednávání se nakonec dohodl s Kellerem a nabídl mu jako kompenzaci 3000 německých marek ročně za poradenskou smlouvu, když Keller ustoupí od patentového sporu. Sám Diesel uznal, že myšlenku Kellera dotáhl do zdárného konce. Po urovnání sporu Diesel cestoval po celém světě a prodával licence na svůj motor, během krátké doby se stal milionářem. Několikrát odmítl nabídku námořnictva s odůvodněním, že jeho motor není k dispozici pro válečné účely. Diesel chtěl ať jeho motor slouží pro obchodní plavidla.
Po neúspěšných pokusech se spalovacím motorem na uhelný prach začal vyrábět série stále lepších modelů s finanční podporou firmy Maschinenfabrik z Augsburgu. V roce 1897 zkonstruoval vysokotlaký spalovací pístový motor se samočinným zážehem, vyvolaným stlačením vzduchu do 3,5 Mpa. Byl to jeho největší úspěch. Tento typ vysokotlakého motoru, od té chvíle nazývaný Dieselův motor nebo jednoduše diesel, pracoval na tekuté těžké palivo (hnací olej). K zážehu paliva docházelo po jeho vytrysknutí do spalovací komory od zahřátého vzduchu v důsledku stlačení. V tomtéž roce se mu podařilo motor vylepšit tak, aby využíval tepelnou energii na 26 %, tedy dvakrát účinněji než v té době nejlepší parní stroj. Po dalších úpravách byl jeho motor roku 1900 vyznamenán na světové výstavě v Paříži Velkou cenou. Na základě tohoto úspěchu uzavřely s Dieselem smlouvu kodaňské loděnice. Roku 1911 byla v Kodani spuštěna na vodu loď Selandia se dvěma osmiválcovými čtyřtaktními Dieselovými motory, které sloužily spolehlivě až do roku 1942. Vysoké technické přednosti tohoto motoru a také použití nafty jako paliva způsobily jeho rychlé rozšíření v průmyslu a dopravě.
Poslední léta svého života věnoval Diesel práci nad konstrukcí motoru pro potřeby mořeplavby, ačkoliv ho trápilo zdraví. Diesel zemřel za nevyjasněných okolností při plavbě na lodi Dresden z Antverp do Anglie, kdy jeho tělo bylo nalezeno námořníky ve značném stádiu rozkladu, byl tak identifikován podle nalezených věcí. Spekulace o sebevraždě jsou vyvráceny tím, že Rudolf Diesel nenechal žádný dopis na rozloučenou ve své kajutě. Byl ovšem neoblíben u zástupců německého císařského námořnictva, kteří se snažili získat technický náskok nad anglickým loďstvem, zatímco Diesel chtěl svým vynálezem pomoci lidstvu, které mělo osvobodit od chudoby. [2]
28. července 1999 byla jeho jménem pojmenována planetka Diesel s katalogovým číslem 10093. Na jeho počest je od roku 1953 německým Institutem pro vynálezy udělována Medaile Rudolfa Diesela.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Nuremberg Trials Project. Dostupné online.
- ↑ Záhada jménem Diesel - dokument
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Diesel na Wikimedia Commons - Galerie Rudolf Diesel na Wikimedia Commons
