Ridina Ahmedová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ridina Ahmedová
Základní informace
Narození1974 (49–50 let)
Praha
Povolánízpěvačka a podcasterka
SídloRoztoky
Webwww.ridina.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ridina Ahmedová, nepřechýleně Ridina Ahmed, (* 1974 Praha)[1] je zpěvačka či hlasová umělkyně, hudebnice a performerka žijící a působící v Česku. Od účinkování v jazzových klubech přešla ke svobodnému působení s hlasem, podílela se na hudební složce k několika filmům a divadelním představením, v roce 2016 získala nominaci na hudební ceny Anděl.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze.[2] Po matce získala české a rusko-židovské kořeny, po otci súdánské.[2][3] Ve svých 4 letech Prahu opustila a dalších 10 let žila v alžírském přístavním městě Oran, kde otec vyučoval na univerzitě[4] a ona chodila do francouzské školy pro cizince.[5] V roce 1988 se vrátila opět do Československa[6] a vystudovala zde gymnázium.[7] Několikrát se hlásila ke studiu na konzervatoři, neuspěla však.[4] Později absolvovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a studovala také muzikoterapii při Západočeské univerzitě v Plzni.[7][8]

Několik let hrála v jazzových klubech, později začala více improvizovat a experimentovat s hlasem.[2] Spolupracovala např. s instrumentalistou Tomášem Dvořákem (Floex), mimo jiné na albech Pocustone (2001) a Zorya (2011)[9] či ve Floexím bandu.[10][11] V roce 2001 vyšlo také album Fontanela zpěvačky Načevy s vokály Ridiny Ahmedové ve skladbě Jaro.[12] Koncem roku 2003[10] Ahmedová vytvořila sólový projekt Hlasokraj, v němž kombinovala projekci s živým koncertem a obdržela za něj cenu Next wave v kategorii Objev roku.[2][13] V květnu 2006 vydala své debutové sólové album Hlasem. S výjimkou skladby Afro Blue od Johna Coltranea se jednalo o kompletně autorské album.[14][15] V roce 2008 jako hostující umělkyně improvizovala s Bobbym McFerrinem na jeho koncertě v pražském Kongresovém centru.[16][17] Téhož roku vyšlo album Gorila vs. Architekt Vladimira 518, kde se Ahmedová podílela svým hlasem na skladbě Nespoutáš mne.[18]

Vedle stálého sólového vystupování se od roku 2012 setkávala na pódiích se zpěvačkami Toni Nyass a Milli Janatkovou a ze spolupráce vznikl roku 2015 projekt Řekni mi založený na improvizaci a interakci s publikem.[17][19] S jazzovým kontrabasistou Petrem Tichým, s nímž se seznámila již v roce 1997[20] a spolupracovala i na projektech kolem Floexe[20] či v Meander Jazz Quintetu,[21] později vytvořila autorské a interpretační duo HLASkontraBAS. V roce 2016 vydali stejnojmenné album,[22][23][24] které si vysloužilo nominaci na hudební cenu Anděl v kategorii World music.[25][26] Pod třemi z osmi skladeb byla autorsky podepsaná Ahmedová, pod jednou Tichý a čtyři složili společně. Kulturní magazín Uni tehdy označil album za „jednu z nejpůsobivějších desek posledních let“ a samotnou Ahmedovou za „jedn[u] z nejlepších vokalistek na naší scéně“.[27]

Ridina Ahmedová se stala autorkou či spoluautorkou hudby k několika divadelním, převážně tanečním a pohybovým představením,[3] např. Život podle jepice[28][29][30], It's so lovely, že? (2003), Baba Jaga (2005), Interview, Mnoho povyku pro nic (2017)[31] či Eymen – Úhel pohledu (2019).[32][33][34] Hostovala také při nahrávání hudby k několika filmům: Vaterland – lovecký deník (2004, s Janem Ponocným), Fimfárum 2 (2006, s Vladimírem Mertou), Pusinky (2007, s Janem P. Muchowem).[3][31][35]

V roce 2021 byl na stanici ČRo Radio Wave vysílán její autorský podcast Sádlo, zabývající se společenským tlakem na ženský vzhled. Podcast vyvolal bouřlivou veřejnou debatu a stal se jedním z nejposlouchanějších pořadů v historii stanice.[36][37] V návaznosti na podcast vznikla také platforma Moje tělo je moje, upozorňující na problém bodyshamingu.[38][39]. Za podcast a představení Sádlo získala Ahmedová několik ocenění, mj. stříbro na festivalu Prix Bohemia Radio nebo nominaci na cenu Česká divadelní DNA.

Kolem roku 2012 se nechala pokřtít v katolické církvi, později se stala členkou sboru Českobratrské církve evangelické.[40]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 9. 3. 2021]
  2. ↑ a b c d AHMEDOVÁ Ridina (ČR) [online]. Hlasohled.cz [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Ridina Ahmedová [online]. PONEC - divadlo pro tanec, 2019-01-21 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b TICHÁ, Eva. Šikana, zpěv a hubnutí. Ona Dnes. MAFRA, 2017-08-07, s. 10–15. Dostupné online [cit. 2021-03-08]. Dostupné také na: [1]. 
  5. ↑ DORŮŽKA, Petr. Hlasové lahůdky Ridiny Ahmedové. Rock&Pop. 2006-10-01, roč. 06, čís. 10, s. 82. Dostupné online. 
  6. ↑ ZAJÍČKOVÁ, Klára. Odjistila jsem bombu, říká autorka podcastu Sádlo. Týdeník Respekt [online]. 2021-02-15, rev. 2021-02-16 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Elle osobnosti: Ridina Ahmedová (26), zpěvačka, Býk. Elle. Cca 2000. Dostupné online. 
  8. ↑ Seznam se: tvůj hlas hlasová dílna Ridiny Ahmed. Nyx.cz [online]. 2018-01-20 [cit. 2021-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-24. 
  9. ↑ HÁJEK, Dan. Floexova "Zorya" poodhaluje svou tvář. musicserver.cz [online]. 2011-09-14 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b DEDECIUS, Hynek. Floex tentokrát s Ridinou Ahmedovou. freemusic.cz [online]. 2006-02-08 [cit. 2021-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-15. 
  11. ↑ VESELÝ, Karel. ROZHOVORY: Floex - Dělat hudbu je teď jednodušší. musicserver.cz [online]. 2002-10-17 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Načeva – Fontanela (2001, CD) [online]. Discogs [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Kultura ČT24. ČT24 [online]. Česká televize, 2006-06-06 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ TESAŘ, Milan. Horký a studený oheň. Reflex. 2006-08-10. Dostupné online [cit. 2021-03-08]. Dostupné také na: [2]. 
  15. ↑ Éterická Ridina Ahmed. Novojičínský deník [online]. 2008-01-23 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ BEZR, Ondřej (ob). Bobby McFerrin přijede v dubnu do Prahy se zcela novým programem. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-11-20 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b HAMERSKÝ, Jan. Ridina Ahmedová: Obcházím věčné sebehodnocení a autocenzuru. Frontman.cz [online]. 2018-12-25 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Vladimir518 – Gorila Vs. Architekt (2008, CD) [online]. Discogs [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Projekty - Rekni mi. millijanatkova.com [online]. Milli Janatková [cit. 2021-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-15. 
  20. ↑ a b KOCÁBEK, Antonín. Petr Tichý: Žánrovou různorodost nevyhledávám, je všude kolem. Frontman.cz [online]. 2017-01-04 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ KRESTA, David. Ridina Ahmed podpoří v Olomouci špičkové jazzmany. Olomoucký deník. 2008-06-08. Dostupné online [cit. 2021-03-09]. 
  22. ↑ LAUER, Martin. Ridina Ahmedová & Petr Tichý: HLASkontraBAS. HISvoice [online]. 2016-12-11 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  23. ↑ POLÍVKA, Tomáš S. RECENZE: Výjimečné album přináší hravý rozhovor hlasu a basy. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2017-02-01 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  24. ↑ BÁTOR, Milan. Obnaženou hudbu HLASkontraBAS zahaluje tajemství. Full Moon Zine [online]. 2017-02-15 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  25. ↑ BEZR, Ondřej (obz). Žánrové ceny Anděl nakonec budou. Už jsou známy kompletní nominace. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2017-04-26 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  26. ↑ Místo Hlavenkové jsou v žánrových cenách nominováni Cermaque a Iamme Candlewick. Rock&Pop Magazine [online]. 2017-04-26 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ ŠVAMBERK, Alex. Ridina Ahmedová a Petr Tichý: HLASkontraBAS. kulturní magazín Uni [online]. 2016-12-31 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  28. ↑ Chat: Ridina Ahmedová — Dobré ráno s Jedničkou. Dobré ráno s Jedničkou [online]. Česká televize, 2011-07-15 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  29. ↑ Divadlo Alfred ve dvoře. Radio Prague International [online]. 2002-07-11 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ Archiv programu: Život podle jepice [online]. Alfred ve dvoře [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Minulé projekty [online]. Ridina.cz, 2020-11-13 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  32. ↑ Hlas je zdrojem radosti, lidé by se neměli bát zpívat, říká Ridina Ahmedová. Vltava [online]. 2019-07-16 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  33. ↑ Art týden: taneční představení Eymen - Úhel pohledu. ArtZóna [online]. Česká televize, 2019-06-11 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  34. ↑ Zvědavost je šance na zážitek!. Taneční magazín [online]. 2019-05-24 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  35. ↑ Ridina Ahmed [online]. Filmový přehled [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  36. ↑ Úspěšná podcastová série Radia Wave Sádlo otevřela téma přijetí vlastního těla. Digitální rádio [online]. 2021-03-23 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  37. ↑ Lidi pobuřuje, když si holka s nadváhou dovolí vystoupit na světlo, říká autorka podcastu Sádlo. Heroine [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  38. ↑ Každé tělo si zaslouží respekt / Moje tělo je moje. Moje tělo je moje [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  39. ↑ redakce. Kampaň Moje tělo je moje startuje. kultura21.cz [online]. 2021-03-13 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  40. ↑ PLÍŠKOVÁ, Jana. Každé tělo má svůj příběh. Český bratr. 11. 2022, roč. 98, čís. 11, s. 11. ISSN 1211-6793. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ridina_Ahmedová&oldid=23098133“