Režný Újezd
| Režný Újezd | |
|---|---|
 Střed Režného Újezda | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Velemín |
| Okres | Litoměřice |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°31′6″ s. š., 13°59′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 60 (2021)[1] |
| Katastrální území | Boreč u Lovosic (3,86 km²) |
| Nadmořská výška | 288 m n. m. |
| PSČ | 410 02 |
| Počet domů | 15 (2011)[2] |
  Režný Újezd | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 7501 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osada Režný Újezd tvoří jednu z jedenácti místních částí obce Velemín v okrese Litoměřice Ústeckeho kraje. Rozkládá se na severovýchodním úbočí vrchu Boreč (450 m), něco přes 4 km západně od Lovosic a necelé 3 km jihovýchodně od Velemína. V Režném Újezdě je evidováno 15 trvale obydlených domů se 36 obyvateli (2011).
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vsi pochází od staršího výrazu pro žito – rež, znamená tedy totéž co Žitný Újezd.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zmínka o tvrzi v Režném Újezdě pochází z roku 1366, kdy zde měl žít jakýsi Mikuláš z Újezda.[4]
Jak vyplývá z veřejně přístupných matrik, ještě během třicetileté války bylo ve vsi převážně české obyvatelstvo, které značně prořídlo během tažení nepřátelských vojsk do Čech. Šlechta povolala nové německy mluvící osídlence v rámci germanizace v 17. století. V této době také patrně vznikl nejstarší stojící obytný dům v Režném Újezdě, bývalý poplužní dvůr (čp. 2) stojící přímo nad návsí s požární nádrží. Rodina, která kdysi žila v tomto domě, byla v dostupných matričních záznamech poprvé zmíněna v roce 1695, ale dům byl patrně postaven již dříve. V tomto období se v matričních záznamech setkáváme s názvy Rezny Aujezd a Reschny aujezd.
V červenci 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Pamětníci uvádějí, že byli obyvatelé vehnáni do místní kapličky.
Do opuštěných domů přišli noví osídlenci z Čech, Slovenska a Volyně. V roce 1949 vzniká v Režném Újezdě jednotné zemědělské družstvo, které zaniklo po roce 1989. Od roku 1990 spadá Režný Újezd pod obec Velemín.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 106 | 87 | 92 | 87 | 88 | 91 | 85 | 64 | 49 | 38 | 28 | 11 | 13 | 36 |
| Domy | 25 | 25 | 25 | 22 | 21 | 23 | 22 | 19 | . | 14 | 10 | 17 | 8 | 15 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Boreč. | ||||||||||||||
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Režným Újezdem vede žlutě značená turistická trasa z Malých Žernosek přes vrch Lovoš na Košťál se zříceninou hradu Košťálova. Dále ve vesnici začíná a končí naučná stezka na vrch Boreč (450[7] m). Pod kapličkou u autobusové zastávky je nultý z devíti informačních panelů naučné stezky, která částečně kopíruje zelenou turistickou trasu. Naučná stezka měří celkem 2,6 km.[8]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Na křižovatce uprostřed vsi stojí secesní kaplička z roku 1924,[9] která dostala novou fasádu v listopadu 2014.
- Na jihozápadním okraji vsi při cestě na Borečský vrch se dochovaly nepatrné terénní stopy připisované gotické tvrzi,[10] ve které měl žít zmíněný Mikuláš z Újezda. Tvrz měla být kruhového tvaru, obehnána vodním příkopem. Tvrz se měla nacházet v zahradě bývalého poplužního dvora.[4]
- Ve vesnici se nachází Morušová zahrada inspirovaná tradiční anglickou venkovskou zahradou.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 435.
- ↑ a b ÚLOVEC, Jiří; MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha: Libri, 2005. 416 s.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 392, 393. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 302. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 5 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-09-29]. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Režný Újezd, s. 225.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Režný Újezd – tvrz, s. 399–400.
- ↑ LÁNSKÝ, Petr. Z historie moruší. Neúspěšný pokus krále Jakuba I. založit hedvábné impérium dal vzniknout největší kolekci moruší na světě [online]. Morušová zahrada, 2016-09-27 [cit. 2016-09-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Režný Újezd na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Újezd v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
