Radim (zámek)
| Zámek Radim | |
|---|---|
 Zámek Radim, věž z parku | |
| Účel stavby | |
panské sídlo | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotika, renesance (tzv. saská renesance) |
| Stavebník | Dubečtí z Dubče, Karel Záruba z Hustířan |
| Další majitelé | Zárubové z Hustířan, Valdštejnové, Šternberkové, Berchtoldové z Uherčic, Gallasové, hraběnka Kinská (Pálffyová), Šlikové, Lichtenštejnové |
| Současný majitel | soukromý majitel |
| Poloha | |
| Adresa | Radim, okres Kolín,  Česko |
| Souřadnice | 50°4′18,23″ s. š., 15°0′35,13″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32472/2-839 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | zamek-radim.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Radim je někdejší panské sídlo vystavěné v renesančním slohu vedle bývalé tvrze (dnes dům čp. 2) ve středočeské obci Radim v okrese Kolín. Tvrz byla spolu s areálem zámku zapsána 31. prosince 1965 na seznam kulturních památek.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Tvrz[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci je z roku 1320, kdy zde sídlil zeman Bedřich z Radimi. Počátky historie tvrze v Radimi sahají zřejmě do let 1423–1436, kdy část obce vlastnil jistý Wolfart z Javora a na Radimi. Již existující tvrz je pak poprvé písemně zmíněna roku 1446, kdy ji společně s ostatními částmi vsi koupil Matěj Dubecký z Dubče od Wolfartovy vdovy Maruše a ves spojil. Dle popisu se mělo jednat o vodní tvrz obehnanou potokem Výrovkou v bažinatém terénu. Matěj Dubecký pak roku 1483 prodal celou ves Oldřichovi z Kralovic. Po něm se zde vystřídali ještě čtyři majitelé, a roku 1541 panství koupil Petr Záruba z Hustířan. Na zdejší tvrzi pak byli pány jeho synové Bohuslav († 1591), Zdenek († 1596) a Václav nejstarší († 1610).
Z bývalé tvrze se dochovala budova na vršku za zdmi zámku. Objekt byl několikrát přestavován, přesto je patrný jeho původní účel. V gotickém sklepení bývalé tvrze se dochovaly gotické portály s letopočtem 1434. Bývalá tvrz je v soukromém vlastnictví a je trvale obydlena.[1]
Zámek[editovat | editovat zdroj]
Na počátku 17. století již tvrz nevyhovovala potřebám na bydlení správce panství, proto nejmladší Václavův syn Karel Záruba z Hustířan započal s výstavbou nového reprezentativního zámku v sousedství staré tvrze. Ta byla po roce 1610 opuštěna a nadále sloužila pouze k hospodářským účelům v zázemí zámku.
Stavba dvoupatrové východní části zámku byla dokončena v roce 1610, jak připomíná letopočet na vstupním portálu do černé kuchyně i v obložení sálu v patře, což značí, že byl zámek v té době obyvatelný.
Mezi další majitele zámku patřily významné rody, jako např. Valdštejnové, Šternberkové, Berchtoldové z Uherčic, Gallasové, Pálffyové, Šlikové, Kinští a Lichtenštejnové. Ti zámek vlastnili nejdéle – 140 let. V roce 1925 zámek prodali Jaroslavovi Bukovskému. V době protektorátu v zámek zabrali Němci pro vojenské potřeby.
V roce 1948 byl zámek znárodněn a roku 1950 rodině Bukovských zabaven. Poté objekt sloužil jako ubytovna a sídlo obecního národního výboru.
Roku 1990 byl objekt v rámci restitucí vrácen potomkům původního majitele. Ti se pokoušeli zámek a okolní nemovitosti vlastními silami zrenovovat.Teprve při rekonstrukci objevili unikátní dřevěný strop, který Lichtenštejnští majitelé na konci 18. století museli z protipožárních důvodů nechat zakrýt.
V roce 2005 byl zámek prodán novému majiteli, který provedl celkovou rekonstrukci a postupně objekt dále renovoval a vybavoval starožitným mobiliářem. Později zámek opět prodal nynějšímu majiteli, který předtím pomáhal s rekonstrukcí.
Konají se zde kulturní akce, koncerty, svatby a podobně. Zámek je pro prohlídky přístupný v návštěvních hodinách nebo po předchozí domluvě.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zámek spíše menších rozměrů na čtvercovém půdorysu (přibližně 35 × 35 metrů) je tvořen třemi trakty budov uzavírajícími dvůr. Hlavní zámecká budova byla vystavěna ve stylu saské renesance. Ve sklepení je funkční černá kuchyně. V prvním patře zámku se nachází velký sál s ochozem a malovanou výzdobou. Pod ochozem je nápis Tempora mutantur et nos mutamur cum illis (Časy se mění a my se měníme s nimi) a heslo svatého Benedikta Ora et labora (Modli se a pracuj). Unikátem jsou velmi dobře dochované záklopové stropy zdobené bohatými ornamentálními malbami.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Cesty a památky [online]. 2007 [cit. 2019-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Zámek Radim - zámek, který Vás překvapí [online]. 2017-01-17 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Radim – zámek, s. 407–409.
- Svoboda L. a kol.: Encyklopedie českých tvrzí, II. díl K–R, str. 638. Vydalo ARGO 2000.
