R. Bojko
| JUDr. Alois Horák | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. března 1877  Rakousko-Uhersko Bedřichov |
| Úmrtí | 22. prosince 1952 (ve věku 75 let)  Československo Napajedla |
| Pseudonym | R. Bojko |
| Povolání | advokát, básník a prozaik |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
R. Bojko, vlastním jménem Alois Horák (31. března 1877 Bedřichov[1] – 22. prosince 1952 Napajedla) byl moravský právník, básník a prozaik.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině hostinského a řezníka v Bedřichově Karla Horáka (1837–1880) a jeho manželky Eleonory Dufkové.[1] Měl tři sourozence Václava (1873), Marii (1875) a Emilii (1880). Když mu byly tři roky, otec zemřel.[2] Jako třináctiletý odešel do Brna studovat české gymnázium, kde maturoval v roce 1898.[3]
V letech 1898–1903 vystudoval Právnickou fakultu české Karlo–Ferdinandovy univerzity.[4] Po soudní a koncipientské advokátní praxi v Brně si roku 1910 otevřel vlastní advokátní kancelář v Napajedlích.[5]
Politické a spolkové aktivity[editovat | editovat zdroj]
- Byl spolusignatářem Májového manifestu českých spisovatelů z roku 1917.
- Byl členem Moravského kola spisovatelů (MKS) v letech 1916–1945.
- V Napajedlích se aktivně zúčastňoval veřejného života – byl členem zastupitelstva, městské rady i druhým náměstkem starosty; po roce 1945 by prvním náměstkem předsedy MNV, dlouholetým starostou Sokola apod.[3]
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
Dne 23. listopadu 1903 se v Křeptově oženil s Magdalenou Válkovou (1879), dcerou místního gruntovníka.[6] Manželé Horákovi měli čtyři děti – Aloise, Miladu, Květu a Doubravku.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Dílo R. Bojka je básnické, výjimkou je román Jejich život, ve kterém se pokusil zobrazit historii venkovského a maloměstského živnostnického rodu do konce 1. světové války.[3]
Noviny a časopisy[editovat | editovat zdroj]
R. Bojko přispíval do časopisů jako Besedy Času (nedělní příloha deníku Čas),[7] Zvon[8], Zlatá Praha[9] a novin – Lidové noviny.[10]
Básně[editovat | editovat zdroj]
- Modlitby víry a lásky – Praha: Grosman a Svoboda, 1912 — Praha: Gustav Dubský, 1922
- Zbytečný – výzdoba knihy Jar. Votruba. Přerov: Přerovský obzor, 1916
- Naše večery – Přerov: Přerovský obzor, 1917
- O boha, život a můj lid – Přerov: Obzor, 1919
- Prosté květy – upravil Vratislav Hugo Brunner. Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
- Smrti silnější – Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
- Na tichém ostrově – Brno: Družstvo MKS, 1929
- Plaché kročeje – úvod Alois Vojkůvka. Brno: Jan Amos Kajš, 1940
- Ze dna věčnému – Brno: Družstvo MKS, 1948
- Modlitba za mé dílo – sestavila a doslov napsala Milada Písková: Napajedla: Muzejní klub, 1997
Próza[editovat | editovat zdroj]
- Jejich život: román – výtvarná spolupráce František Bílkovský. Brno: MKS, 1937
Hudebniny[editovat | editovat zdroj]
- Smyčcový kvartet s barytonovým sólem – Václav Kaprál. Brno: Oldřich Pazdírek, 1931
- Novye pesni – redaktor G. N. Chubov [Po moskovskomu vremeni – Sigizmund Abramovič Kac a Michail Lvovič Matusovskij — Kak-to v utro vešnee … – Vasilij Pavlovič Solovjov-Sedoj a M. L. Matusovskij — Ja o buduščem našem mečtaju – V. P. Solovjov-Sedoj a Michail Arkadjevič Svetlov — Pesenka o mečte – Kiril Vladimirovič Molčanov a Nikolaj Konstantinovič Dorizo – Festivalnaja – R. Bojko a S. Benke]. Moskva: Muzgiz, 1957
- Jitro a Osiřelý – zhudebnila formou písně Vítězslava Kaprálová.[11][p 1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lexikon české literatury uvádí, že Alois Horák a Václav Kaprál (otec Vítězslavy Kaprálové) byli přátelé.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PEŠTA, Pavel. R. Bojko. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 264–265.
- ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908). is.cuni.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Alois Horák (inzerát). Lidové noviny. 22. 7. 1910, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Např. R. Bojko: Nevezmeš nadarmo božího jména. Besedy Času. 5. 4. 1912, s. 1.
- ↑ Např. R. Bojko: Své ženě. Zvon. 2. 9. 1910, s. 720. Dostupné online.
- ↑ R. Bojko: Hymna slunci. Zlatá Praha. 13. 9. 1912, s. 3.
- ↑ Např. R. Bojko: Na výspě. Lidové noviny. 27. 10. 1925, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Kaprálová Vítězslava: Písně pro zpěv a klavír – souborné vydání. www.muzia.cz [online]. [cit. 2019-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-31.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEŠTA, Pavel. R. Bojko. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 264–265.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je R. Bojko
- R. Bojko v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Jubileum básníka R. Bojka. Literární noviny. 10/1952, s. 2.
