Povstání spartakovců
Povstání spartakovců byl pokus o ultralevicový státní převrat v Berlíně (5. – 12. ledna 1919) v chaosu po skončení první světové války.
Povstání začalo jako reakce na propuštění berlínského šéfa policie, Emila Eichhorna z USPD, nově rekonstruovanou berlínskou Radou lidových zástupců (Rat der Volksbeauftragten), nyní složenou jen z SPD. Dělníci postavili na ulicích barikády a dne 7. ledna 1919 začala generální stávka, jíž se zúčastnilo 500 000 lidí.[1]
Generální stávku řídil revoluční výbor složený ze zástupců USPD a nově založené KPD, který se však nedokázal shodnout na taktice. Karl Liebknecht byl pro ozbrojené převzetí moci, Rosa Luxemburgová pro vyjednávání s říšským kancléřem a bývalým pruským ministerským předsedou, Friedrichem Ebertem z SPD. Když zvítězil názor zahájit vyjednávání, KPD revoluční výbor opustila.
Dne 8. ledna 1919 nařídil Ebert, aby Freikorps zakročily proti stávkujícím. Revoluční výbor sice ukončil jednání s berlínskou radou, ale povstání bylo během 4 dnů potlačeno.
Dne 15. ledna 1919 byli Liebknecht a Luxemburgová zavražděni[2] a spolu s nimi asi 100 členů KPD. Ze Svazu spartakovců se poté vytvořila Komunistická strana Německa.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ článek o povstání na webových stránkách britské Socialistické strany
- ↑ MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Spartakus – symbol boje za svobodu, s. 77.
