RMS Lusitania
13. září 1907: Lusitanie připlouvá do New Yorku na konci své panenské plavby |
|
| Základní údaje | |
|---|---|
| Typ: | Zaoceánský parník |
| Majitel: | Cunard Line |
| Domovský přístav: | Liverpool |
| Objednána: | u John Brown & Co. Ltd, Clydebank, Skotsko |
| Zahájení stavby: | 16. června 1904 |
| Spuštěna na vodu: | čtvrtek 7. června 1906 |
| Panenská plavba: | 7. září 1907 |
| Osud: | 7. května 1915 torpédována a potopena německou ponorkou U-20. |
| Poloha vraku: | Přibližně 7 mil (11,3 km) od majáku Old Head of Kinsale v hloubce 137 m 51° 25′ s. š., 8° 33′ z. d. |
| Sesterské lodě: | RMS Mauretania |
| Technická data | |
| Prostornost: | 31 550 BRT |
| Výtlak: | 44 060 T |
| Délka: | 239,9 m |
| Šířka: | 26,5 m |
| Ponor: | |
| Pohon: | 25 kotlů Scotch 4 parní turbíny Parsons 76 000 hp (56,67MW) |
| Rychlost: | 25 uzlů (46,3 km/h) Maximální celodenní průměr 26,7 uzlů (49,4 km/h) dosažen v březnu 1914 |
| Posádka: | 850 |
| Kapacita: | 1. třída: 552 2. třída: 460 3. třída: 1 186 Celkem: 2 198 |
Lusitania byl luxusní zaoceánský parník (R. M. S. – Royal Mail Ship), vlastněný rejdařstvím Cunard Line a postavený v letech 1904–1907 v loděnici John Brown & Company ve skotském Clydebanku. Loď byla pojmenována podle Římské provincie Lusitánie, která je dnes součástí Portugalska. Během první světové války byla během německé ponorkové blokády Británie zaměřena a torpedována německou ponorkou U-20. Incident, který si vyžádal až 1 198 životů, se odehrál 7. května 1915. Loď se potopila během osmnácti minut 18 kilometrů od Irského Old Head of Kinsale. Potopení lodi vyvolalo veřejné odsouzení Německa a přispělo ke vstupu Spojených státu do války. Během války bylo potopení Lusitanie využíváno během nabírání armádních rekrutů ve Spojených státech.
Obsah |
Konstrukce[editovat]
Lusitania i její sesterská loď Mauretania byly postaveny za podpory britské Admirality, která Cunardu poskytla přes 2 500 000 liber výměnou za to, že v případě vstupu Velké Británie do války, budou obě lodi poskytnuty Royal Navy k přestavbě na pomocné křižníky.
Obě lodě, ač měly trochu rozdílný pohon (Mauretania byla o půl uzlu rychlejší), byly poháněny čtyřmi šrouby přímo napojenými na parní turbíny. Dosahovaly rychlosti cca 28 uzlů. V první světové válce měly být zabaveny admiralitou, ale nestalo se tak. Pouze Mauretania byla později zabavena a sloužila jako nemocniční loď (po válce se vrátila do služeb rejdařství Cunard a roku 1935 byla rozebrána).
Služba[editovat]
V letech 1907–1909 se Lusitania stala pětinásobným držitelem Modré stuhy Atlantiku. Za první světové války i nadále sloužila jako pasažérská loď.
Potopení Lusitanie[editovat]
Dne 1. května 1915 Lusitania opustila New York. Dne 7. května 1915 ve 13:30, týden po opuštění New Yorku, byla Lusitania na své cestě do Liverpoolu torpédována německou ponorkou U-20. Po zásahu jedním torpédem (někde uváděno dvěma) se převrátila a s velkými ztrátami na životech potopila. Lusitania se potápěla 18 min, čili velmi rychle, a celkem při potopení lodi zahynulo 1198 osob.
Pasažéři byli od cesty odrazováni inzerátem[1] z 22. dubna 1915, který varoval, že mezi Velkou Británií a Německem existuje válečný stav a loď může být v britských vodách potopena. Toto upozornění vydala samotná německá ambasáda ve Washingtonu, D. C.
Smrt tolika cestujících (z nichž bylo 128 Američanů) zvedlo u veřejnosti vlnu antipatie vůči Německu a zcela obrátilo veřejné mínění v otázce participace Spojených států v první světové válce. Tato událost přispěla k tomu, že Spojené státy americké vstoupily do intenzivního diplomatického jednání s Německem, které roku 1916 přerušilo totální ponorkovou válku.
Vojenský materiál a druhá exploze[editovat]
V lodním nákladu byla válečná munice, deklarovaná oficiálně jako zásilka másla. Kapitán lodi vedl kurs přímo do pásma, které bylo pod blokádou. Po zásahu torpédem vybouchla munice v podpalubí a trup lodi se téměř rozlomil.
