Potlač

Potlač (anglicky potlatch, též potlach, v jazyce severoamerických indiánů Chinoků „rozdávání, dar“) je typ společenské slavnosti, spojené s rozdáváním nebo ničením darů na západním pobřeží Severní Ameriky. Studium různých druhů potlače hrálo velkou roli v etnologii a antropologii.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Potlače se tradičně slavily u řady kmenů na severozápadním pobřeží USA a v Britské Kolumbii v Kanadě. Nejznámější z nich jsou Kvakiutlové, Haidové, Tlingitové, Pobřežní Sališové, Nutkové a Tsimšianové. Obřad se pořádal venku anebo v „dlouhém domě“ náčelníka, obvykle v zimním období, často při nějaké významné rodinné příležitosti (narození dítěte, svatba, dospělost). Hostitelem je hlava rodiny nebo náčelník, který sezve hosty a zahrnuje je dary, zároveň však očekává, že dary budou oplaceny, buďto přímo nebo na některém z příštích potlačů. Obdarovaný, který by dary neopětoval, se vystavoval posměchu a ztrátě cti. Potlače mohou být skromné, anebo i velmi prestižní a nákladné, která trvaly i několik dní. Součástí slavnosti bývá i hudba, tance a někdy i dramatické představení, při nichž herci v maskách inscenují kmenové mýty.

Potlačové dary mohou být trvanlivé potraviny (rybí či lachtaní tuk, sušené ryby), přikrývky, symbolické předměty (masky, zbraně a zejména měděné destičky či štíty, angl. coppers), užitkové předměty jako kanoe, dříve i otroci nebo i právo tančit určitý tanec, zpívat píseň či připojit si ke jménu čestný titul. Při některých potlačích se část darů obětovala zemřelým předkům, a to spálením nebo hozením do moře. U severních kmenů (Kwakiutlové, Haidové) měly některé potlače soupeřivou povahu, kdy šlo hostiteli hlavně o zvýšení prestiže. Hostitel výmluvně vychválil své bohatství a začal jím obdarovávat své hosty. Ti museli s hostitelem držet krok a každý dar vhodně opětovat, jinak jim hrozila ztráta cti. Pokud připravené dary hostiteli došly dřív než jeho hostům, podle některých popisů začal rozdávat kanoe, otroky nebo i své ženy, případně kanoe rozbíjel a otroky obětoval, což však byl ojedinělý akt zoufalství, nikoli pravidelná složka slavnosti. Po takovém ničení zruinovanému hostiteli nezbyl jiný způsob udržení cti než sebevražda. U jižnějších kmenů (Pobřežní Sališové, Nutkové) byl důraz kladen spíše na upevnění společenství, nechyběla ovšem snaha o zvýšení vlastní prestiže, jež se zde nezískává okázalým předváděním vlastního bohatství, nýbrž velkorysostí, štědrým a nezištným chováním.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Potlač byl důležitou součástí kultury zámožnějších kmenů. Začátkem 19. století, když do oblasti začali pronikat běloši, přinášeli výměnou za kožešiny laciné průmyslové výrobky (bavlněné přikrývky), takže množství „darů“ nesmírně vzrostlo. Z této doby pochází většina etnografických zpráv o potlačích. Potlače byly v Kanadě zakázány v roce 1884 formou dodatku k Zákonu o Indiánech, ve Spojených státech pak koncem devatenáctého století. Důvodem bylo zejména naléhání misionářů a vyslanců vlády, kteří je považovali za "více než zbytečný zvyk", rozhazovačný, neproduktivní a v rozporu s "civilizovanými" hodnotami.^[zdroj⁠?] Potlač byl považován za vážnou překážku asimilační politiky a obrácení na křesťanskou víru.^[zdroj⁠?] Domorodci je však přesto různě slavili, až roku 1951 byl zákaz zrušen a potlače dnes patří k turistickým atrakcím. Rodinného potlače se účastní až stovky lidí a náklady mohou dosáhnout 10.000 USD.

Smysl a výklady[editovat | editovat zdroj]

Někteří pozorovatelé pokládali potlač především za prostředek redistribuce bohatství. Jak se později ukázalo, jde spíš o výraz kmenové solidarity, soutěž o prestiž a společenské postavení. Na potlači a melanéské kule založil francouzský etnolog Marcel Mauss svoji slavnou knihu Esej o daru (1924), kde ukázal překvapivé rozšíření podobných obyčejů a obřadů v archaických společnostech všude po světě a jejich význam pro společenskou soudržnost. Jeho kolega Georges Davy ukázal význam potlače při přechodu lidských společností od příbuzenských vztahů ke vztahům smluvním.^[1] Potlač se stal také modelem pro některé moderní utopie „ideálního komunismu“ a „ekonomiky darů“ bez peněz, kde by si lidé vzájemně směňovali své výrobky a služby přímo, bez zprostředkování obchodem a trhem (Petr Kropotkin, Guy Debord).

Potlach[editovat | editovat zdroj]

Slovo potlatch se do němčiny i do češtiny přepisovalo i jako potlach. Tak začali nazývat čeští trampové v první polovině 20. století své srazy v osadách na Sázavě, na Berounce a jinde. V češtině se pak název obvykle vykládal lidovou etymologií jako odvozenina slovesa „tlachat“. Název potlach se používá pro trampské srazy dodnes.