Marcel Mauss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marcel Mauss

Marcel Mauss [marsel mós](10. května 1872, Epinal10. února 1950, Paříž) byl francouzský sociolog a antropolog, synovec a žák Émila Durkheima. Asi nejznámější Maussovo dílo se nazývá Esej o daru.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mauss se narodil v židovské rodině v Epinalu v Lotrinsku a studoval filosofii v Bordeaux, kde tehdy přednášel i Durkheim. Po promoci v roce 1893 odešel do Paříže, kde studoval religionistiku a sanskrt. Od začátku spolupracoval na Durkheimově časopisu „L´année sociologique“, angažoval se v Dreyfusově aféře a od roku 1901 přednášel na École pratique des hautes études „dějiny náboženství a primitivních národů“, tedy to, co bychom dnes nazvali religionistikou a kulturní antropologií.

Za první světové války zemřel Durkheim a řada Maussových přátel padla. Po válce se francouzské vysoké školy od Durkheimova konceptu sociologie odvrátily, takže Mauss odešel na Francouzský sociologický institut (1924) a Institut etnologie (1926), které sám založil. Roku 1931 se stal profesorem sociologie na prestižní College de France v Paříži; bojoval proti rasismu a antisemitismu a zemřel 1950. Z jeho žáků se proslavil zejména antropolog Claude Lévi-Strauss, který napsal také úvod do Maussova díla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mauss byl velmi plodný autor a napsal množství článků do Année sociologique, zejména o náboženství přírodních národů a o různých rituálech. Publikoval několik knih o sociologii, etnografických metodách a své nejslavnější dílo Esej o daru (1924). V této knize podal obecný výklad bohatého etnografického materiálu o povaze a formách dávání darů v různých společnostech. Podle Mausse mají slavnostní (sváteční) dary jiný smysl než směnu předmětů: jde v nich hlavně o vytváření společenských závazků, které udržují společnosti pohromadě.

Pro členy archaických společností platí trojí povinnost: 1) zúčastnit se výměny darů, 2) přijímat dary a 3) oplácet. Dar se nikdy od osoby dárce úplně neoddělí a vytváří tak závazek jej přiměřeně oplatit, ne ale hned, což by se rovnalo odmítnutí. Dary mohou být různé předměty, ale také výlučné právo na určité jméno, tance, symboly, písně. Zavazují příjemce „totálně“, se vším všudy, dokud nejsou oplaceny, a pozvolna tak nahrazují pokrevní příbuzenské vztahy. Mezi nejslavnější příklady systémů výměny darů patří mírumilovné melanéská kula (kolo) a soutěživý až bojovný potlač indiánských kmenů na západním pobřeží Severní Ameriky, podobné společenské rituály však byly zřejmě velmi rozšířeny, a to i v Evropě.

Některé Maussovy koncepce, například představa magické síly (mana ), která lpí na darované věci, nebo představa čistě nezištného daru vyvolaly různé kritiky, Maussův přínos je však dodnes živý a Esej o daru patří mezi nejčtenější klasické knihy nejen pro odborníky, ale i pro široké publikum. Mnozí jej dokonce pokládají za popis alternativního hospodaření vůči modernímu obchodu a peněžní směně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Mauss, Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech. Praha 1999
  • R. F. Murphy, Přehled kulturní a sociální antropologie. Praha 1999
  • J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha 2003
  • V. Soukup, Dějiny kulturní a sociální antropologie. Praha 1996

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]