Poitou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vyznačení Poitou na mapě Francie

Poitou je historické území v západní Francii a bývalé hrabství (do 10. století hrabství Poitiers). Území se rozkládá zhruba v prostoru dnešních departementů Deux-Sèvres, Vienne a Vendée s výjimkou okolí Loudunu, které patřilo k Anjou. Hlavním městem bylo Poitiers. Dělilo se na Horní Poitou (Haut-Poitou) a Dolní Poitou (Bas Poitou).

Poloha

Poitou na severu hraničilo s oblastí kolem Nantes, hrabstvím Anjou a Touraine, na východě s provincií Berry a Limousin a na jihu se Charente a Saintonge. Západní hranici tvořil Atlantský oceán. Území se dělilo na západní část rovinatou a až později osídlenou bažinatou část (Bas-Poitou) s centrum La Roche-sur-Yon a na historicky a kulturně významnější hornatou východní část (Haut-Poitou) s centrem v Poitiers.

Historie

V pozdní antice patřila oblast do římské provincie Aquitania secunda. Po stěhování národů patřilo území Vizigótům a po jejich porážce v bitvě u Vouillé roku 507 (poblíž Poitiers) Frankům. Svatý Warin z Poitou byl v 7. století zdejším místodržícím merovejských králů.

Vyznačení heraldických znamení

Hrabství Poitou bylo díky své rozloze jedním z nejdůležitějších teritorií Franské říše Karlovců a patřila ke království Akvitánie. Nejmocnějšími vládci Akvitánie byli od 9. století vedle hrabat z Auvergne z rodu Vilémovců také hrabata Ramnulfidové z rodu Poitiers, kteří také občas používali titulu vévody, avšak bez místního určení, neboť vévodství akvitánské bylo zprvu určeno Vilémovcům. Teprve po jejich vymření roku 927 se podařilo Ebalovi Manzerovi (kolem 870-935) převzít jejich majetek. Tím se rod Vilémovců etabloval jako nová vévodská dynastie a z hrabat z Poitiers se stali vévodové akvitánští.

Hrabata z Poitou byli od 10. do 12. století jakožto vévodové akvitánští vedle svých rivalů z toulouského hrabství nejmocnějšími knížaty v jihovýchodní Francii a díky slabé moci raných Kapetovců faktickými suverény. K rodině patřili po určitou dobu také antiochijská knížata (1163-1268), tripolská hrabata (1187-1289), kyperští králové (1217-1489) a tím také titulární jeruzalémští králové od roku 1268.

Nejvýznamnějšími členkami rodu se staly ale dvě ženy: Anežka z Poitou (1025-1077), římskoněmecká císařovna a regentka v letech 1056-1062, a Eleonora Akvitánská (1122-1204). Sňatkem Eleonory s Jindřichem Plantagenetem (1152), který se stal anglickým králem (1154), se Poitou spolu s Akvitánií dostalo pod správu Plantagenetů. V mocenském zápase francouzský král Filip II. August prohlásil sice v roce 1204 Plantagenetské panství ve Francii za propadlé, ale až jeho syn Ludvík VIII. vojensky dobyl v roce 1224 Poitou. V pařížské smlouvě z roku 1259 anglický král Jindřich III. tuto ztrátu uznal.

Od rozpuštění historických provincií za Velké francouzské revoluce se název používá pouze jako geografické označení. Dnes je součástí názvu regionu Poitou-Charentes.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poitou na německé Wikipedii.

Externí odkazy