Pjotr Vasiljevič Nikitin
| Pjotr Vasiljevič Nikitin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. lednajul. / 5. února 1849greg. Usťužna |
| Úmrtí | 5.jul. / 18. května 1916greg. (ve věku 67 let) Petrohrad |
| Místo pohřbení | Smolenský pravoslavný hřbitov |
| Povolání | klasický filolog a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Historický a filologický institut v Petrohradu |
| Témata | klasická filologie |
| Příbuzní | Apollon Vasiljevič Nikitin (sourozenec) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pjotr Vasiljevič Nikitin (rusky Пётр Васильевич Никитин; 5. února 1849, Usťužna – 18. května 1916, Petrohrad) byl ruský klasický filolog, profesor a rektor Imperiální petrohradské univerzity.
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval v petrohradském semináři a na Institutu dějin a filologie, byl učitelem na Druhém gymnáziu (ruský jazyk a latina), a pak byl vyslán do zahraničí. V roce 1873 přijal místo na katedře klasické filologie na Nižynské univerzitě.[1] V roce 1879 se stal docentem na Petrohradské univerzitě a od roku 1886 zde působil jako řádný profesor řeckého jazyka a literatury. V roce 1888 byl zvolen řádným členem Petrohradské akademie věd. Od července do 19. prosince 1890 sloužil jako děkan fakulty historie a filologie a od tohoto data byl jmenován rektorem univerzity (1890–1897). Byl autorem prací o starověké epigrafice, dílech Theokrita, Démosthena, Aristofana a Plutarcha.[2]
Byl pohřben na Smolenském pravoslavném hřbitově, hrob se však nedochoval.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Никитин, Пётр Васильевич na ruské Wikipedii.
- ↑ Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона. [s.l.]: [s.n.], 1897. Dostupné online. Kapitola Никитин, Петр Васильевич, s. 81—82. (ruština)
- ↑ НИКИ́ТИН [online]. Большая российская энциклопедия [cit. 2019-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-27. (rušthai)
