Osika (přírodní památka)
 Osika | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 27. května 2022 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Jihočeského kraje |
| Nadm. výška | 633–634 m n. m. |
| Rozloha | 67,12 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Umístění | Albeř |
| Souřadnice | 49°1′51,7″ s. š., 15°8′48,81″ v. d. |
  Osika | |
| Další informace | |
| Kód | 6233 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osika je rybník chráněný jako přírodní památka na východním okraji vesnice Albeř u Nové Bystřice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Chráněné území bylo vyhlášeno kvůli ochraně výskytu populací pobřežnice jednokvěté a dalších vzácných druhů rostlin a živočichů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Rybník Osika, původně zvaný Aspe, založili mniši z kláštera Nejsvětější Trojice v nedaleké osadě Klášter. Od začátku 21. v něm hospodaří Rybářství Kardašova Řečice. Rybník slouží ke sportovnímu rybolovu a v letech 2010–2019 probíhaly jeho částečné výlovy.[2]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 27. května 2022.[3]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka s rozlohou 67,12 hektarů leží v nadmořské výšce 633–634 metrů v katastrálním území Albeř.[3]
Abiotické poměry[editovat | editovat zdroj]
Geologické podloží tvoří dvojslídná porfyrická žula, kterou v údolí Dračice překrývají pleistocénní a holocénní usazeniny. Okolní krajina má mírně zvlněný reliéf. V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Javořické vrchovině, konkrétně v jejím podcelku Novobystřická vrchovina a okrsku Vysokokamenská vrchovina. Z půdních typů se v okolí vyvinula kambizem pseudoglejová, ale v údolní nivě převažuje glej, který místy přechází ke gleji organozemnímu až k organozemi.[4]
Území odvodňuje a rybník napájí říčka Dračice, která patří k povodí Lužnice.[4] Rozloha rybníka je 67 hektarů, z nichž na využitelnou vodní plochu připadá 65 hektarů. Průměrná hloubka je jeden metr a maximální dosahuje pěti metrů. Způsob hospodaření je jednohorkový nebo dvouhorkový. Výlov probíhá na podzim.[5]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT3,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je dvacet až třicet, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží šdesát až sto dnů v roce.[6]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnějším druhem rostlin v chráněném území je kriticky ohrožená pobřežnice jednokvětá (Littorella uniflora), která před vyhlášením přírodní památky rostla ve dvou mikropopulacích v pobřežních vodách s hloubkou dvacet až čtyřicet centimetrů. Na severozápadním břehu rybníka se vyskytovala silně ohrožená vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora). Ze vzácnějších druhů v otevřených částech litorálu rostla také mochna bahenní (Potentilla palustris).[7]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Ze zástupců hmyzu byli nalezeni brouci hřebenočlenec smolový (Allecula morio), kůrař maďalový (Corticeus unicolor) a Cyrtanaspis phalerata, kteří žijí v troudu starých listnatých stromů, dále střevlík Carabus problematicus, zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) a pýchavkovník červcový (Endomychus coccineus). U rybníka se také vyskytovalo šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum), jehož jedinci se pravděpodobně vyvíjejí v tůních v těsné blízkosti chráněného území, a lesklice měděná (Cordulia aenea).[8]
Na lokalitě žijí pravděpodobně malé populace skokana hnědého (Rana temporaria), ropuchy obecné (Bufo bufo) a skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae).[9]
Z ohrožených druhů ptáků bylo v lokalitě prokázáno hnízdění jednoho páru ťuhýka obecného (Lanius collurio). Kromě něj byli pozorováni čáp černý (Ciconia nigra), kopřivka obecná (Anas strepera), krkavec velký (Corvus corax) a racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus).[10]
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Předmětem ochrany v přírodní památce jsou společenstva obojživelné vegetace s výskytem pobřežnice jednokvěté tvořící asi pět procent rozlohy chráného území. Tato společenstva jsou charakteristická pro chudá písčitá dna a kvetou pouze při obnažení substrátu.[11] Cílem ochrany je udržení populace kriticky ohrožené pobřežnice jednokvěté a dalších druhů rostlin a živočichů.[7] Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2022-07-02].
- ↑ Beleco. Plán péče na období 2021–2030 pro přírodní památku Osika [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2022-05-27 [cit. 2022-11-25]. S. 11. Dále jen Plán péče (2021–2030). Dostupné online.
- ↑ a b c d Osika [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Plán péče (2021–2030), s. 8.
- ↑ Plán péče (2021–2030), s. 12.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ a b Plán péče (2021–2030), s. 7.
- ↑ Plán péče (2021–2030), s. 4–5.
- ↑ Plán péče (2021–2030), s. 5–6.
- ↑ Plán péče (2021–2030), s. 6.
- ↑ Plán péče (2021–2030), s. 4.