Organologie (věda o hudebních nástrojích)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: nauku o varhanách.
Praetorius, "Syntagma musicum", tabulka některých barokních zobcových fléten.
Praetorius, "Syntagma musicum", tabulka některých starých fagotů.

Organologie je vědní disciplína zabývající se hudebními nástroji, resp. jejich zkoumáním z hlediska historického vývoje, akustických a mechanických vlastností, konstrukčních technik a hudební praxe.

Název pochází z řeckého slova ὄργανον (organon - původně označení pro jakýkoliv - nejen hudební - nástroj, později pro varhany). Stejný název má proto i vědní podobor zabývající se varhanami. Výraz byl poprvé použit Michaelem Praetoriem v traktátu Syntagma musicum z roku 1618.

Organologie se dá rozdělit na obory:

  • Historická: zkoumá staré hudební nástroje a skupiny nástrojů v průběhu času.
  • Moderní: zabývá se nástroji a částečně i technikou hry v průběhu posledních zhruba 100 let.
  • Technická: popisuje technický vývoj nástrojů i jejich konstrukci a s ní související změny zvuku.

Systematiky hudebních nástrojů[editovat | editovat zdroj]

Aerofony (Pikolová trubka, "standardní" B-trubka a basová trubka)

Dodones obecně nejčastěji užívaná Hornbostel-Sachsova systematika pochází od vídeňského muzikologa Ericha Moritze von Hornbostela a Curta Sachse, kteří na společně pracovali na "Sbírce starých hudebních nástrojů při Státní vysoké škole hudby v Berlíně". Sami svůj projekt označovali jako pokus o systematizaci hudebních nástrojů celého světa. Zveřejněn byl roku 1914 v časopise o etnologii. V zásadě je postaven na systému od Victora-Charlese Mahillona, kurátora muzea při konzervatoři v Bruselu z roku 1888.[1] Roku 1948 Hans-Heinz Dräger tuto systematiku rozšířil o skupinu elektrofonů. Hlavní skupiny Hornbostel-Sachsovy systematiki stojí především na způsobu tvoření tónu, původci tónu (oscilátoru), u skupiny chordofonů ovšem na způsobu rezonanční skříňky a pořadí strun.

1.) Idiofony

  1. úderové idiofony
  2. drnkací (trsací) idiofony
  3. třecí idiofony
  4. vzduchové idiofony
  5. Jednotné závěrečné člěnění

2.) Membranofony

  1. úderové membranofony
  2. trsací membranofony
  3. třecí membranofony
  4. vzduchové membranofony (mirlitony)
  5. Jednotné závěrečné člěnění

3.) Chordofony

  1. prosté (jednoduché) chordofony nebo citery
  2. složené chordofony
  3. Jednotné závěrečné člěnění

4.) Aerofony

  1. volné aerofony
  2. vlastní dechové nástroje
  3. Jednotné závěrečné člěnění

5.) Elektrofony

  1. Elektromechanické hudební nástroje
  2. Elektronické hudební nástroje
  3. Digitalní hudební nástroje

Organologové[editovat | editovat zdroj]

Historicky důležitými osobnostmi v oboru jsou Xavier Mahillon (Brusel), Erich Moritz von Hornbostel (Vídeň) a Curt Sachs (Berlín). Významným českým organologem je Milan Guštar, který v letech 20072009 vydal monumentální dílo Elektrofony.[2]

Historické evropské traktáty o organologii[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zeitschrift für Ethnologie 46, 1914 (4-5), strany 553-590
  2. Elektrofony [1]