Národní park Padjelanta

Šablona:Infobox - chráněná oblast Padjelanta je národní park v kraji Norrbotten v severním Švédsku. Byl založena v roce 1963 (rok po tom, co švédský parlament schválil návrh). S rozlohou 1984 km² jde o největší národní park ve Švédsku. Park je součástí laponské oblasti, která je na seznamu světového je částí UNESCO od roku 1996. Celou svoji východní stranou sousedí s Národním parkem Sarek.

Etymologie a přítomnost Sámů

Název parku pochází z lulejské sámštiny od slova Badjelánnda, který se překládá jako vyšší země – což vyjadřuje zjednodušený popis regionu. Tři sámské vesnice Duorbun, Jåhkågasska a Sirges mají dodnes své letní sobí pastviny v Padjelantě, používají k tomu tradiční osídlení Stáloluokta, Árasluokta a Sállohávrre.

Příroda

Padjelanta je na mapě číslo 4

Park, který sousedí s Norskem na západě, je primárně tvořen rozsáhlou náhorní plošině kolem dvou neobyčejně velkých jezer Vastenjávrre a Virihávrre. To druhé je často označováno jako nejkrásnější jezero ve Švédsku. V důsledku toho je krajina poměrně plochá a otevřená, zvláště ve srovnání s alpským národním parkem Sarek na jeho východní hranici, a je hlavně tvořena skalnatými kopci s několika vrcholy vyšší rozmanitosti.

Flóra

Většina parku se nachází nad hranicí lesa, což znamená, že jen několik druhů stromů tu může přežít drsné klima parku. Expozice silných větrů a studené zimy způsobují, že jediný strom, který může existovat ve velkých početnostech je malý a robustní bříza pýřitá var. tortuosa (horská bříza). Ta tvoří malý les (1400 ha) v severovýchodním rohu parku. Rozmanitost flóry je velmi vysoká, i tak přes 400 různých druhů nižších rostliny (Thallophyte) bylo katalogizováno v oblasti, což je údajně je rekord v švédské fjell (vysočině). Je to kvůli jeho západní poloze a křídově bohatém podloží. Některé z těchto druhů, jako jsou Arenaria humifusa a Gentiana Aurea lze nalézt pouze v švédských fjell regionech a Potentilla robbinsianais je rostlina, která se v Evropě jen někdy nachází v Padjelantě.

Fauna

Padjelanta hostí velmi omezený počet savců, s nízkým počtem různých druhů, z nichž téměř všechny mají malé populace. Ze savců to jsou většinou lumíci a sobi, stejně jako predátoři, kteří je požírají, v tomto případě rosomák a liška polární. Oba druhy trvale žijí na území parku.

Množství ptáků v Padjelantě je naopak velmi bohaté a představuje většina druhů spojených s švédskými holými hory fjell – a regionem fjell jezer. Nejtypičtější druhy na vřesovištích jsou kulík zlatý, liduška luční i na bělořita, bělokura horského, kulíka hnědého a kolihu malou jsou také poměrně časté památky.

V jezerech a jejich okolí žije spousta kachen jako je hoholka lední čírka obecná a turpan černý stejně jako mnoho bahňáků, kam patří lyskonoh úzkozobý, jespák bojovný, jespák šedý a vodouš rudonohý.

Les na severovýchodě je také místem velké rozmanitosti druhů a hostí spoustu jako je čečetka zimní, budníček větší, strnad severní slavík modráček a drozd cvrčala.

Žije tu také mnoho ptáků, kteří nejsou omezeny jen na jednu oblast, ale jsou rozšířeni po celém parku. Sem patří husa malá, raroh lovecký, orel skalní, orel mořský, bekasina větší, káně rousná a chaluha malá. Během let, kdy jsou rozšířeni lumíci, se dá dokonce vidět sovici sněžní, která je jinak v Padjelantě vzácná.

V parku je také velké množství ryb, jezera Vastenjávrre a Virihávrre jsou jimi speciálně obzvláště hustě osídlena.

Historie

Padjelanta, vzhledem k jejímu bohatství luk a ryb, je již dlouho atraktivní pro lidi. Park byl obýván již od mladší doby kamenné (jeden důkaz je mnoho padacích jám, které tady byly nalezeny a které se datují k tomuto období). Dokonce i dnes jsou jezera využívány Sámi pro rybolov. Od zrodu moderní vědy byla oblast také zajímavá pro vědce, zejména pro studium flóry, fauny a geologie.

Turistika

Parkem prochází dobře známá pěší stezka nazývá Padjelantaleden (česky Padjelantí cesta), která vede mezi Kvikkjokkem na jihovýchodě a buď Vaisaluoktou nebo Änonjalme pod Áhkká na severu. Stezka je dlouhá asi 160 km. Všechny koncové body cesty leží mimo hranice parku, což znamená, že turisté musí cestovat minimálně jeden den před vstupem na území Padjelanty.

Podél této stezky je několik chatových lokalit, které poskytují ubytování pro návštěvníky. Původně byly turistické objekty v rámci parku správný řízena Švédskou agenturou pro životní prostředí, později přešly do péče výše uvedených sámských obcí, pod názvem Badjelánnda Laponia turistiku (BLT). Další chaty na trase jsou udržovány Švédským turistickým svazem (STF). V Stáloluokta je sauna a během turistické sezóny lze v chatách také dokoupit proviant.

Je třeba poznamenat, že Padjelantaleden je letní stezka, takže neexistují žádné viditelné znaky, když je půda pokryta sněhem. Ani chaty nejsou v zimě obsazeny, i když na všech chatách je vždy alespoň jeden pokoj v tuto dobu otevřený (jako takzvaný zimní prostor).

Parkem prochází další turistická trasa zvaná Nordkalottleden, avšak její trasa je na území parku po většinu cesty stejná jako u Padjelantaleden.

Zajímavostí je, že švédské centrum nepřístupnosti (tj. místo, které je v maximálně vzdálené od civilizace) se nachází v Padjelantě. Dle je to od bodu v jihovýchodní zátoce v jezeře Rissájávrre ležícím na hranici Národního parku Sarek, to je přibližně 47 km v jednom směru k nejbližší silnici. Izolace tohoto místa je však částečně iluzí, protože navštěvovaná cesta Padjelantaleden a konkrétně chata Tuottar jsou ve skutečnosti jen méně než 5 km daleko.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Padjelanta National Park na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Padjelanta na Wikimedia Commons

• [sverigesnationalparker.se/en/choose-park---list/padjelanta--badjelannda-national-park/ Informace o parku na webu Švédské agentury pro ochranu životního prostředí (anglicky)]
• Badjelánnda Laponia Turism Informace o chatách v parku (švédština / německy)

Autoritní data	GND: 4044293-7 VIAF: 241427867