Městské muzeum Žamberk

Městské muzeum Žamberk
Údaje o muzeu
Stát	Česko
Město	Žamberk
Adresa	Československé armády 472
Založeno	1911
Zaměření	řemeslné, městské
Zeměpisné souřadnice	50°5′12,54″ s. š., 16°27′37,95″ v. d.
	Webové stránky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Městské muzeum Žamberk je v současné době organizační složkou města Žamberka a významnou součástí jeho kulturně osvětové činnosti. Stálá expozice je zaměřena na historii Žamberka a jeho významné rodáky a osobnosti, lidové a umělecké řemesla na Žambersku. V muzeu je umístěna Erxlébenova novogotická lékárna, Jedličkův mechanický betlém a loutkové divadlo.

Historický vývoj

Kateřina Thomová, sestra Eduarda Alberta, spoluzakladatelka muzea

Muzeum bylo založeno v roce 1911, ale již dlouho předtím bylo usilováno o vytvoření muzea v Žamberku. Nejvýznamnějším impulzem pro zřízení muzea v Žamberku byla účast na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Národopisnou výstavou v Praze byl okouzlen žamberský rodák prof. dr. Eduard Albert natolik, že si po jejím zhlédnutí vyjednal audienci u Františka Josefa I., aby mu mohl výstavu doporučit. Byl rozhodnut udělat ve svém rodišti vše proto, aby prosadil myšlenku zřízení muzea. Po úspěchu na Národopisné výstavě v Praze se obec začala ucházet o členství ve Společnosti přátel muzea Království českého a došlo k rozhodnutí o realizaci muzea jako vyvrcholení touhy zachovat pro další generace památky typické pro zdejší region. 20. října 1910 podal žamberské obecní komisi dámský odbor Národní jednoty severočeské žádost o zřízení muzea obecní radě města Žamberka. Kladné přijetí této žádosti mělo rozhodující význam pro jeho zřízení. O založení a rozvoj muzea se v té době zasloužili starosta Valdemar Mazura a členové Kateřina Thomová, V. Čihák a J. Dytrt. 20. září 1911 Byl zapsán první exponát a sbírky nově zřízeného muzea byly umístěny v budově radnice. Činnost muzea řídilo kuratorium. Předsedou byl jmenován Valdemar Mazura, jednatelem okresní tajemník JUC. Miloslav Šíma a členy ředitel chlapeckých škol Václav Čihák, učitel Josef Dytrt a literátka Kateřina Thomová. Toto období bychom mohli nazvat obdobím prvního rozmachu s velmi intenzivním rozšiřováním sbírek. Prvním dobrovolným správcem muzea byl jmenován JUC. Miloslav Šíma, který spolupracoval s Osvětovou komorou. Roku 1931 byl péčí o sbírky pověřen Jiří Mazura. Restaurováno bylo za posledních patnáct let více než 1.100 předmětů. Sbírkový fond je neustále rozšiřován. V současné době muzeum spravuje téměř 18.000 předmětů a plní všechny funkce odborné instituce, kdy vytváří také zázemí pro badatelskou činnost.

V datech

1911 – První sbírky byly umístěny v budově radnice.
14. 7. – 15. 8. 1940 – V průběhu druhé světové války, kdy kulturní život v mnoha městech ustával, byla v Žamberku v budově živnostenských škol v Nádražní ulici uspořádána velkolepě pojatá výstava Ikonografie Žamberska. Jejími organizátory byli členové muzejního kuratoria. Výstava prezentovala více než 500 děl a 100 autorů. Katalog výstavy s životopisnými daty a soupisem děl zpracoval Dr. Emanuel Poche. Patronaci nad výstavou převzal protektorátní ministr vnitra generál Josef Ježek a v čestném představenstvu figurovala jména PhDr. Josef Cibulka, univerzitní profesor a ředitel Národní galerie v Praze, členové prof. Zdeněk Wirth, starosta města Valdemar Mazura a komerční rada Edmund Kirsch. Výbor výstavy tehdy věnoval muzeu soubor fotografií barokních památek Antonína Balcara a také petrografickou a geologickou sbírku Františka Holého.
1941 – Jaroslav Helfert podal návrh na založení spolku, který by nahradil zastaralé kuratorium.
Leden 1941 – Spolupracovníci muzea se podíleli na uspořádání výstavy ke 100. výročí narození prof. E. Alberta a poskytli cenné informace autorovi obsáhlé monografie profesoru Arnoldu Jiráskovi.
12. září 1941 – Vznikl spolek, který měl ve svém názvu jméno slavného rodáka – Muzejní spolek prof. dr. Eduarda Alberta. Byly vypracovány stanovy a zaslány ke schválení Zemskému úřadu v Praze. Měl tehdy na 80 členů, mezi nimi i významné osobnosti z oblasti vědy a kultury. Členství přijal profesor Arnold Jirásek, MUDr. Bohuslav Albert ze Zlína, prof. J. Simon z H. Králové a spisovatel Dominik Filip z Prahy. Předsedou byl zvolen Valdemar Mazura a členy výboru byli – paní učitelka Marie Habrová, Antonie Mazurová, Čeněk Beran, František Holý, Jaroslav Charfreitág, Josef Jandík, Edmund Kirsch a František Lesák. Zanedlouho po svém vzniku se Spolek prof. dr. Eduarda Alberta stal členem Národopisné společnosti v Praze a Svazu českých muzeí.
1942 – Byl pověřen péčí o sbírky škpt. v.v. Alexandr Vlk a Stanislav Seifert.
1947 – Muzeum získalo do sbírkových fondů vzácný soubor barokních plastik patronů České země.
1948 – Ustává činnost muzejního spolku a správu přebírá MěstNV.
1950 – Byla vytvořena expozice v žamberském zámku a část fondu byla deponována do prostor špýcharu bývalého pivovaru.
Počátek 60. let – Sbírkové fondy byly obohaceny o konfiskáty z majetku Parishů a o církevní památky rušených nebo chátrajících církevních objektů.
12. září 1965 – V roubené chalupě na okraji Žamberka byla otevřena stálá expozice domku Václava Prokopa Diviše. a vztyčena maketa zemněného bleskosvodu. Více než 35 let vykonávali V domku Prokopa Diviše průvodcovské služby manželé Anna a Václav Stejskalovi.
1967 – Pro muzeum a jeho sbírky začalo vůbec nejtěžší období. Hrozilo jeho totální zrušení. Sbírky musely být ze zámku odvezeny, byly uloženy do beden a převezeny do areálu kasáren. Tím přestalo muzeum fakticky pro veřejnost existovat.
1974 – Byla ukončena adaptace budovy Kateřinského špitálu.
1975 – Dokončena adaptace budovy Kateřinského špitálu a vytvořena nová stálá expozice, na jejímž vzniku se podílel tým dobrovolných spolupracovníků. Spolu s Jiřím Mergancem se o instalaci zasloužili Marie Bakešová, Jiří Mazura, Marie Habrová, František a Vlasta Pírkovi. Cennými zkušenosti přispěla odborná pracovnice Náprstkova muzea v Praze PhDr. Věra Kubíčková – Stivínová, autorka publikace 70 let Městského muzea v Žamberku.
1975 – Byly sbírky přemístěny do adaptovaného Kateřinského špitálu a vytvořena stálá expozice. Tehdy muzeum vstoupilo do nové etapy své existence.
1975 – 1993 – Tematické výstavy externě zabezpečoval pro muzeum Jiří Merganc. Sbírky fotoarchivu postupně určoval Jiří Mazura. Jako správce sbírek pracovala paní Miroslava Habrová. Průvodcovské služby zabezpečovala Irma Kotyzová, později Hana Chvátilová a Eva Petříková.
1977 – Muzeum získalo půvabnou Erxlebenovu novogotickou lékárnu.
3. 5. 1982 – správu sbírek převzala Marie Bakešová.
1987 – Byl vytvořen statut Městského muzea Žamberk s detašovaným pracovištěm, domkem Prokopa Diviše, jako příspěvkové organizace Městského národního výboru Žamberk s právní subjektivitou. Vedoucí a později ředitelkou muzea se stala paní Jelica Štefková.
1993 – Funkci ředitelky převzala Mgr. Marie Otavová. V současné době má žamberské muzeum tři stálé odborné pracovníky – PhDr. Marii Otavovou, Vladimíru Šulcovou a Petra Kalouse.
1996 – Muzeum získalo nábytek z dílny Josefa Rouse a plastiky ak. sochaře Františka Rouse.
1999 – Byla otevřena expozice Život židovské komunity v Žamberku a o rok později expozice Eduard Albert ve službách života.
2002 – Byly zpřístupněny expozice řezbářsko–sochařské dílny rodiny Rousů, hudební salon J. F. Mazury, Mazurova

vinárna a expozice I. a II. světové války.

Budova

V současné době je Městské muzeum umístěno v památkově chráněné empírové budově Kateřinského špitálu, nedaleko významné dominanty města kostela sv. Václava. Během své historie prošlo žamberské muzeum několika vývojovými etapami.

Budova radnice
Budova žamberského zámku
Empírová budova Kateřínského špitálu

Expozice

Kromě sbírek v budově Kateřinského špitálu spadá pod muzeum také expozice Rodný dům Prokopa Diviše na okraji Žamberka.

Sbírkové fondy muzea

Historicko-umělecké sbírky

Souprava nábytku
Klasicistní altánové hodiny

Historický fond žamberského muzea zahrnuje celou řadu sbírkových souborů a věcných skupin předmětů regionálního i jiného původu. K nejcennějším náleží sbírky k dějinám cechů a řemesel, dále cínu, nábytku i orlickohorského skla. Exponáty pocházejí převážně z období klasicismu, biedermaieru, druhého rokoka i secese. Ve sbírce předmětů dokladujících působnost různých cechů a řemesel nacházíme cechovní znaky, truhlice, náčiní i mistrovské výrobky. Cínové předměty jsou zastoupeny jak pro církevní, tak i světské účely. Vedle kropenek, svícnů, oleárií, konviček na mešní víno, lamp na věčné světlo, jsou zde také nahřívací mísy, talíře, teriny, slánky a cukřenky.

Dále fond zahrnuje kolekci hodin, militárií, mincí a papírových peněz, hudebních nástrojů a hracích strojků. Ve sbírce hodin jsou zastoupeny hodiny astronomické, kapesní, stolní, věžové, obrazové, konzolové i selské, a to od nejrůznějších firem a zhotovitelů. Ke skvostům sbírek patří Koskovy hodiny na měření přesného času. Sbírka militárií je tvořena zbraněmi palnými i chladnými, mnohé z nich jsou dokladem řemeslně dokonalé práce. Palné zbraně jsou zastoupeny perkusními a křesadlovými puškami, pistolemi a terčovnicemi, z chladných zbraní to jsou zejména šavle, tesáky, bodáky, meče, dýky, rapíry. Dále sbírka obsahuje halapartny, schránky na náboje, kleště na odlévání kulí a další vojenskou výzbroj.

Sbírka skla prezentuje proslulý český křišťál, který se vyráběl v nedalekých lokalitách Orlických hor. Předměty ze skla jsou zhotoveny různými technikami, zdobené ruční malbou i velmi oblíbeným rytím, nejhojněji je zastoupeno období baroka, druhého rokoka, biedermeieru a secese. Ve sbírce nábytku je bohatě zastoupen intarzovaný leštěný nábytek, a to především komody, sekretáře, skříně a stoly. Převážně dokladující měšťanský interiér 19 století. Určité zpestření představuje ve sbírce sedací souprava ze dřeva připomínajícího eben, zhotovená v Indii ve státu Pandžáb.

Etnografické sbírky

Etnografická sbírka obsahuje početnou skupinu předmětů, čítající více než tři tisíce kusů. K nejcennějším patří sbírka lidového malovaného nábytku, kolekce perníkářských forem, kralických betlémů, krojů z různých regionů, vyšívaných čepců, jedlinských hraček, vlasových šperků, kolekce šatů, textilních oděvních doplňků, často zdobených bohatou výšivkou. Našli bychom zde také množství řemeslnického a zemědělského náčiní, předmětů ze dřeva, dále zámky, klíče a kování. V oblasti dopravních prostředků jsou zde sáně, kočárky, brusle i lyže.

Staročeský vytlačovaný perník

Výtvarné umění

Sbírka výtvarného umění obsahuje více než jeden tisíc kusů sbírkových předmětů, je tvořena obrazy, grafikou a plastikami. Její největší část tvoří díla regionálních malířů s motivy z Orlických hor, církevní plátna a portréty významných měšťanů.

Madona s dítětem

K nejstarším souborům výtvarného umění patří 12 deskových obrazů Křížové cesty od neznámého autora, vznik je datován do roku 1680. Bohatě je zastoupen měšťanský portrét malířů Jana Umlaufa (1825–1916) z Kyšperku, Jaromíra Čížka (1890–1916) ze Žamberka, Josefa Ženíška (1855–1944) z Prahy, Karla Josefa Novotného (1803–?) z Opočna, Christopha Franka (1787–1822) z Chebu a Antonína Volkmera (1813–1858) z Orliček u Jablonného nad Orlicí. Ve sbírce jsou dále práce Karla Nejedlého (1873–1927) a Ludvíka Vacátka (1873–1956). Významný celek dále vytvářejí krajinomalby a obrazy z Orlických hor od Karla Ledvinky, Jana Trampoty, Vratislava Trampoty, Oldřicha Hlavsy, Aloise Krčmáře, Kárla Hódra, Julie Krčmářové a Miloslava Holého. Podobu Žamberka zachycují litografie Martina Tejčka (1781–1841), dále rytiny zhotovené podle předloh Jana Venuta (1743–1830) a kresby G. Opolzera. Ve sbírce plastik bychom našli řadu hodnotných barokních plastik neznámých tvůrců, její jádro tvoří soubor dřevěných polychromovaných plastik v životní velikosti vytvořený pro Alliprandiho chrám Nanebevzetí Panny Marie v Neratově od H. Hennruha. Nejmladší plastiky tvoří práce ak. sochaře Františka Rouse ml., Josefa Kotyzy, Leoše Kubíčka a Gustava Rouse.

Sbírky z oblasti historie farmacie

Erxlebenova novogotická lékárna

Chloubou sbírek žamberského muzea je oficína Erxlebenovy novogotické lékárny, vybavená bohatou škálou dalších předmětů, bez nichž by se lékárník a magistr farmacie neobešel. Tvoří ji více než 220 stojatek, laboratorní váhy a ruční vážky, hmoždíře, prachovnice, pilulkovnice i sušáky. Lékárna byla zhotovena na přání Eduarda Norberta Erxlebena v 90. letech 19. století. Půvabná repozitoria, zdobená řezbou s novogotickým tvaroslovím, vytvářejí skutečně hodnotný soubor, který je pravděpodobně jediným dochovaným exemplářem lékárny v novogotickém stylu ve sbírkách českých muzeí.

Fotoarchiv

Tento fond patří ve sbírkách k nejpočetnějšímu, zahrnuje více než 8 000 evidenčních čísel. Jeho součástí jsou negativy a pozitivy.

Žamberské náměstí kolem roku 1905
Žamberské náměstí z počátku 20.století
Židovská hřbitovní kaple z let 1931 až 1932

Námětově fotografie přinášejí tematiku převážně z portrétní fotografie, společenské a historické události Žamberka a okolí, proměny budov, památek i přírody Orlických hor. Jako autoři fotografií jsou zastoupeni Antonín Chramosta, Jan Umlauf, Voldemar Richard Mazura, A.F. Grifkowski, Valdemar Mazura, Jan Kohout, Jan Juliš, F. Balcar, ze současníků Hana Sklenková, Martin Sklenka, Jiří Merganc a Jiří Šulc. Specifickou podskupinu tvoří archiv pohlednic, zachycující historické podoby Žamberka, významné budovy a památkové objekty. Nejbohatší soubor pohlednic tvoří pozůstalost V. R. Mazury a Valdemara Mazury.

Stálé expozice

Stálá expozice muzea

Stálá expozice dokladuje historii města a rozvoj lidových i uměleckých řemesel na Žambersku. Chloubou našich sbírek jsou práce řezbářů, sklářů, kovářů, hrnčířů i zámečníků. V Žamberku byla provozována také řemesla, která pečovala o jistý luxus obyvatel. Tak vedle pekařů tu byli zastoupeni také perníkáři a koláčníci, vedle krejčích rukavičkáři a vlásenkáři. Pokud se rádi oblékáte a patříte k obdivovatelům textilu, pak Vás v expozicích potěší měšťanské šaty, zástěry, špenzry, šperky, bohatě vyšívané čepce, slunečníky, vějíře a další oděvní doplňky z období druhého rokoka, biedermeieru i secese.

V Orlických horách se vyráběl proslulý český křišťál. O mistrovství zdejších sklářů Vás přesvědčí nádherné vítací poháry, číše, holby, karafy, nádoby na bowli, i žertovné předměty ze skla – „kutrolfy“. Jsou vyrobeny ze skla čirého, rubínového, kobaltového mléčného i uranového. Jsou zastoupeny v pestré tvarové rozmanitosti, zdobeny optiškou, ruční malbou pestrými emailovými barvami, zlatem, vrstvením, rýhováním i rytím. K velmi vzácným dokladům práce sochařské patří soubor barokních dřevěných polychromovaných plastik. Významnou kolekcí je soubor ztvárňující sv. Václava, sv. Víta, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha. Tento soubor Patronů české země byl vytvořen litomyšlským sochařem Václavem Hennruhem pro chrám Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v 80. letech 18. století. Bohatě je ve sbírkách zastoupena také tvorba ak. sochaře Františka Rouse ml., dále Leoše Kubíčka, Josefa Kotyzy i ak. sochaře – medailéra Zdeňka Kolářského.

Erxlebenova novogotická lékárna Milovníkům slohového nábytku nabízejí expozice muzea ukázky renesančního, barokního, druhorokokového, biedermeierovského i secesního nábytku. Oblibu nábytku z exotických zemí ve sbírce dokladuje nábytek zhotovený v Indii ve státu Pandžáb, sedací souprava je zdobena nádhernou řezbou připomínající krajku, vzácné dřevo imituje eben. Žamberské muzeum nabízí také kolekce luxusního nábytku a dekorativních předmětů z řezbářské dílny žamberského řezbáře Josefa Rouse. Doménou jeho práce byla schopnost osvojit si tvarosloví různých historických slohů, v nichž pak pracoval. Jeho zcela unikátní prací je „lovecká skříň“ s výjevy z lesního interiéru, provedenými v hluboké i nízké řezbě. Skříň byla zhotovena na zakázku Oskara Parishe pro žamberský zámek. Velmi zajímavou sbírku z oboru historie farmacie představuje Erxlebenova novogotická lékárna z 90. let 19. století. V českých muzeích je pravděpodobně jediným dochovaným exemplářem oficíny v novogotickém stylu. Byla zhotovena se vkusem a citem. Štíhlé věže, lomené oblouky i gotická sanktuária vytvářejí iluzi chrámu, kde návštěvník mohl léčit nejenom tělo, ale také ducha. Je doplněna dřevěnými, porcelánovými i skleněnými stojatkami, litinovými i porcelánovými hmoždíři, pilulkovnicí i ručními vážkami.

Ve stálé expozici najdete také ukázky lidového malovaného nábytku. Jako výtvarný projev stál lidový nábytek dlouho na okraji zájmu historiků umění. Truhly, skříně, kolébky i hodiny, dokladují bohatou invenci i smysl pro krásu. Každý exemplář lidového nábytku je individuálně odlišným originálem, který zaujme svým pojetím, dekorem a barevností. Pro milovníky zcela netradičních sbírek nabízí muzeum voskové masky voskaře a perníkáře Karla Mazury (1798–1851). Díky Mazurovu rodu byl zachován vskutku jedinečný soubor dokladující podobu živých i neživých lidí i soubor náčiní, které Karel Mazura ke své práci potřeboval. Jeho úsilí tak navazovalo, v době kdy lidstvo ještě neznalo fotografii, na umění Madame Tussaud, která byla pověřena veliteli Francouzské revoluce zachováním podob gilotinovaných.

Významným žamberským rodákem byl profesor Eduard Albert, přednosta chirurgické kliniky ve Vídni, jemu je věnována část expozice s názvem Eduard Albert ve službách života, Albertův přínos medicíně 2. poloviny 19. století. Na Vamberecku a Žambersku se po staletí pěstovalo krajkářství. Nádhernými krajkami byl zdoben nejen měšťanský šat, ale také podorlický kroj. Toto ušlechtilé řemeslo přinesla do nedalekého Vamberka Belgičanka – hraběnka Magdaléna Grambová z Maldeku. Stala se chotí Kašpara z Grambů, který se od roku 1627 stal pánem na Vamberku. Hraběnka Magdaléna ovládala ruční paličkování flanderských krajek. Nejprve naučila tomuto uměleckému řemeslu úzký okruh dívek ve své blízkosti a později se postarala o jeho rozšíření do okolních měst a vesnic. Na české půdě pak krajka získala svébytnou českou ornamentiku. Krajkářství se v Orlických horách pevně zakořenilo. Obor ručně paličkovaná krajka v Žamberku vyučuje v současné době v ZUŠ Petra Ebena a výtvarnice Majka Poludová.

Pozornost všech návštěvníků vzbuzuje expozice betlémů. Jedinečnou prací je Jedličkův mechanický figurkový betlém. Jeho tvůrce Ferdinand Jedlička, profesí soustružník dřeva, na něm pracoval postupně téměř celý život. Nejprve zhotovil malý skládací betlém, k němu postupně přidával další a další figurky a stavby. Počtem 230 figurek se řadí k velkým betlémům, dokončen byl ve 30. letech minulého století.

V muzeu máme také doklady o tom, že se zdejší šlechta a zámožní měšťané uměli bavit. Okolní lesy byly centrem proslulé honitby. Nejednu místnost zdejšího zámku kdysi zdobily lovecké trofeje. Aby mohli měšťané změřit své síly, nechávali si zhotovit střelecké spolky malované střelecké terče. Jejich malá kolekce je začleněna do stálé expozice muzea. Stěžejní význam má střelecký terč z roku 1826, který byl pořízen u příležitosti reorganizace střeleckého spolku, jeho patronem se stal John Parish, majitel žamberského panství.

Další ucelený soubor ve sbírkách tvoří památky na židovskou komunitu. Její příchod spadá do 2.poloviny 17. století a dnes ji připomínají předměty, které patřily neodmyslitelně k jejich životu – tality, kipy, pláštíky na tóru, ukazovátka, poháry na kiduš. V těsné blízkosti muzea je také místo jejich posledního odpočinku – židovský hřbitov s nejstarším dochovaným náhrobkem z roku 1731 a s obřadní místností, v níž jsou ve stručnosti zpracovány dějiny této komunity. Hřbitov sám je ukázkou cenné práce kamenosochařské.

Stálá expozice v domku Prokopa Diviše

Pod správu muzea patří také Rodný dům Prokopa Diviše, vynálezce zemněného bleskosvodu, na okraji Žamberka.

Václav Prokop Diviš, vynálezce bleskosvodu
Domek Prokopa Diviše s bleskosvodem
Pamětní deska na domku Prokopa Diviše

Domek Prokopa Diviše – interiér
Domek Prokopa Diviše – interiér
Domek Prokopa Diviše – interiér

Nevelká stálá expozice zahrnuje prostou světnici malozemědělské usedlosti tak, jak mohla vypadat v době, kdy se zde Diviš narodil. Druhá část se věnuje všem důležitým údobím, zejména jeho cestě za vzděláním i dráze premonstrátského kněze a badatele. Jsou zde také repliky přístrojů, se kterými Diviš prováděl pokusy na císařském dvoře před císařovnou Marií Terezií a Františkem Štěpánem Lotrinským – hlavice zemněného bleskosvodu, leydenské lahve a třecí elektrika. Najdete zde i fotofaximile záhlaví jeho spisu Magia Naturális, který Diviš dedikoval samotné císařovně Marii Terezii.

Svátky dřeva v Žamberku

Tradici si získaly Svátky dřeva, které se konají každoročně v měsíci červnu a jsou příležitostí k prezentaci žijících i nežijících mistrů řemesel zpracovávajících dřevo. Každý z ročníků získává jiné zaměření, mezi nejčastěji zastoupenými řemesly jsou řezbáři, betlémáři, loutkáři, hračkáři, soustružníci dřeva, pilaři, zhotovitelé ručně štípaného šindele a intarzisté. Svátky dřeva v Žamberku za necelé desetiletí své existence značně překročily svou působností hranice regionu. Každoročně se během tří dnů jejich konání sjíždějí do Žamberka lidé z širokého okolí.

Řezbáři

Řezbář Jan Rejman Bosco
Řezbář Jar.Buncko bláznem
Řezbář Petr Steffan Kristus
Řezbář Vlad.Sedláček spáč

Řezbář Bedřich Šilar dívka
Řezbář Ing. Stan.Cukor Eva
Řezbář Václav Fait mateřství

Řezbář Štefan Hrudka torzo
Řezbář Jiří Pecháček torzo
Řezbářka Jana Rejmanová portrét
Řezbářka a malířka Jarmila Haldová Viola

Řezbáři s motorovou pilou, betlémáři a loutkáři

Pilořezba Jar.Pecháček kormorán
Pilořezba Jan Rázek žirafa
Betlém Bedřich Šilar slovo tělem učiněno jest
Loutkář Bedřich Šilar Zvoneček

Tvůrci masek, intarzisté a malíři na dřevo a sklo

Masky Miroslav Tříska
Malby Václav Hejnák Sv. Jiří
Malby Ing. Frant. Trejtnar kytice

Soustružníci dřeva a výrobci hraček

Hračky Lad.Chládek krušnohorská hračka

Výrobci šperků a zbraní, výrobci a restaurátoři hudebních nástrojů, modeláři a další

Restaurování Martin Šulc hodiny
Modely Robert Semerák Rousův domek
Výtvarnice A.Tschöpová postavičky ze šustí

Výrobci a restaurátoři slohového, dobového, moderního a uměleckého nábytku

Nábytek z muzea skříň
Nábytek Bronislav Starý sekretář

Stavitelé roubených staveb, restaurátoři historických staveb a další

Jsou mezi nimi i držitelé titulu Mistr lidových tradic, jako např. Ladislav Chládek, Zdeněk Bukáček nebo Štefan Kanaloš. Mnozí z nich dojíždějí se svými exponáty do Žamberka z míst značně vzdálených. Ladislav Chládek dojíždí z Výprachtic, Zdeněk Bukáček z Krouné, Jan Rejman z Vysokého Mýta a Štefan Kanaloš z Ostravy. Miroslav Tříska dojíždí až z daleké Plzně, Jaroslav Buncko z Rajhradic, Petr Štefan z Městečka Trnávka, Bedřich Šilar z Lanškrouna a Jan Vokoun z Třebechovic pod Orebem. Ing. arch. František Trejtnar dojíždí z Hradce Králové, Václav Hejnák z Výprachtic, Lada Rejmanová z Vysokého Mýta a Jan Mařík z Dolní Dobrouče. Jarmila Haldová dojíždí ze Sedloňova, Vlastimil Hejl z Letovic, Jiří Ondra z Moravské Třebové, Jan Ježek z Dobrušky, Zdeněk Boženík z Bruntálu a Zdeněk Fousek ze Svineckých dvorů.