Moudivláček lužní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Moudivláček lužní

Moudivláček lužní (samec)
Moudivláček lužní (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: moudivláčkovití (Remizidae)
Rod: moudivláček (Remiz)
Binomické jméno
Remiz pendulinus
(Linné, 1758)

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) je malý zpěvný pták z čeledi moudivláčkovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Moudivláček lužní je druh s výraznou zeměpisnou proměnlivostí. Rozlišují se 4 poddruhy, z nichž v Evropě žijí 2: moudivláček lužní evropský (R. p. pendulinus), obývající téměř celý evropský areál, a moudivláček lužní kaspický (R. p. caspius), žijící v okolí Kaspického moře. Další 2 poddruhy se vyskytují v Malé a Přední Asii.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 10-11,5 cm[2]
  • Rozpětí křídel: 16 - 17,5 cm
  • Hmotnost: 8-11,3 g[1]

Menší než vrabec, s kuželovitým a zašpičatělým zobákem. Samec má černou masku přes oči, světle šedé temeno a šíji a rudohnědý pláštík a hřbet. Od samice se liší širší maskou přes oči, tmavším, rudohnědě zbarveným hřbetem a výraznějším, červenohnědým skvrněním na hrudi. Mladí ptáci jsou matnější, s nezřetelnou maskou, žlutavě šedohnědým hřbetem a šedobéžovým temenem. Je velmi aktivní, hbitě prolézá rákosím nebo tenkými větvemi stromů, často visí vzhůru nohama. Létá lehce a pružně.[2]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Ozývá se tenkým a protáhlým, pomalu klesajícím „síííh“, které je o něco táhlejší a slabší než volání strnada rákosního a měkčí a více klesající než volání červenky obecné. Zpěv je tichý, tvořený jednoduchým popěvkem obsahujícím vábení prostoupené zřetelně oddělenými vysokými trylky.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Moudivláček lužní má evropský typ rozšíření, zahrnující jižní část Eurasie východně až po východní Čínu a Korejský poloostrov.[3] Jeho areál je však značně mozaikovitý. Převážně stálý druh, část severnějších populací táhne jihozápadním a jižním směrem a zimuje především ve Středomoří.[1] Evropská populace je odhadována na 210 000-420 000 párů.[4]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí pravidelně, ale pouze místně v nížinách a ojediněle i ve středních polohách (nejvýše zaznamenán na Šumavě v nadmořské výšce 750 m n. m.). Během 19. století nebyl z Čech znám vůbec a vzácně se vyskytoval pouze na Moravě. K rozšiřování obsazených lokalit začalo docházet až na počátku 20. století, v současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi Polabí, Podkrušnohoří, jihočeská rybniční pánev, jižní a střední Morava a Ostravsko. Celková početnost je dlouhodobě odhadována na 2500-5000 párů.[5]

Ptáci z ČR jsou tažní. Přílet na naše území probíhá hlavně na konci března a na začátku dubna, odlet vrcholí v říjnu.[1]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

K hnízdění vyhledává listnaté stromové porosty v blízkosti vod, také mladé porosty u zarostlých mokřadů. Na hnízdišti vyžaduje dobře přístupné stromy s tenkými, převislými větvemi (bříza, vrba, olše).[1][2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo moudivláčka lužního

Polygamní druh. Samci se na hnízdiště vrací dříve než samice a krátce poté začínají se stavbou hnízda. K tomu se pak za intenzivního volání a zpěvu snaží nalákat samice a v případě, že uspějí, dostavují hnízdo oba ptáci společně. V opačném případě samci začínají se stavěním základů dalších hnízd. Hnízdo moudivláčka lužního je v našich podmínkách zcela ojedinělé, vakovité, zavěšené na elastických větví stromů nebo keřů. Je postaveno z lýkových vláken divokého chmele a kopřiv a plstnatých nažek topolů nebo vrb. Samci po výběru vhodné větvičky začínají jejím ovinutím lýkovým nápletem a pokračují stavbou smyčky z dlouhých vláken, vyznačující podélný průřez hnízda (tzv. houpačka). Velikost houpačky je důležitá, neboť jde o určující faktor, kterým se řídí samice při výběru partnera. Následující fází, na které se už v různé míře podílí i samice, je stavba stěn, která postupuje ode dna směrem nahoru, a nakonec stavba vletové trubice, která bývá vyspravována i v průběhu hnízdění. Hnízdo je v konečné fázi vysoké 13,5–18 cm, jeho vnější průměr se pohybuje mezi 8–15 cm a tloušťka stěn mezi 0,5–1 cm.[1]

Ročně mívá jednu až dvě snůšky po 5-8 čistě bílých vejcích o rozměrech 16,2 x 10,5 mm. Délka inkubace je 13 dnů, sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena pouze samicí, někdy ji však samec pomáhá a ve vzácných případech dokonce zcela zastupuje, a hnízdo opouštějí po 20-22 dnech. Někdy se po vyvedení vzdalují i několik kilometrů od hnízda, jindy se do něj až 3 týdny vrací. Pohlavně dospívají v 2. roce života.[1]

Z 53 hnízd v Severomoravském kraji byla mláďata úspěšně vyvedena z 27 (49 %). Ztráty bývají způsobeny nejčastěji dobrovolným opuštěním snůšky hnízdícími ptáky z důvodu vzájemných konfliktů nebo vlivem nepříznivého počasí.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě moudivláčka lužního převládají drobní bezobratlí, zvláště pavouci, brouci a vajíčka a housenky motýlů, které hledá hlavně na rákosových stéblech a latech a palicích orobince, které doslova rozcupovává. Mimo živočišné potravy se živí také nektarem a v zimním období i malými semeny travin a rákosu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. a b c d SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  4. BirdLife International (2012): Eurasian Penduline-tit Remiz pendulinus.
  5. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu