Milan Tošnar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Milan Tošnar, CSc.
Osobní informace
Narození27. února 1925
Brno, Československo
Úmrtí15. června 2016 (ve věku 91 let)
Praha ČeskoČesko Česko
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Kariéra
Disciplína110 m př., 200 m př., 400 m př., štafeta 4 × 100 m a 4 × 400 m
Účasti na LOH1960 trenér
Účasti na ME1946, 1950
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Československa v atletice
zlato MR ČSR 1946 110 m př.
zlato MR ČSR 1946 štafeta 4 × 100 m
zlato MR ČSR 1947 110 m př.
zlato MR ČSR 1948 110 m př.
zlato MR ČSR 1948 400 m př.
zlato MR ČSR 1949 110 m př.
zlato MR ČSR 1949 400 m př.
zlato MR ČSR 1950 110 m př.
zlato MR ČSR 1951 štafeta 4 × 400 m
zlato MR ČSR 1954 110 m př.
stříbro MR ČSR 1945 110 m př.
stříbro MR ČSR 1946 štafeta 4 × 400 m
stříbro MR ČSR 1947 štafeta 4 × 100 m
stříbro MR ČSR 1947 štafeta 4 × 400 m
stříbro MR ČSR 1949 štafeta 4 × 400 m
stříbro MR ČSR 1951 110 m př.
stříbro MR ČSR 1952 110 m př.
stříbro MR ČSR 1953 110 m př.
bronz MR ČSR 1950 štafeta 4 × 100 m
bronz MR ČSR 1955 110 m př.

Milan Tošnar (27. února 1925 Brno15. června 2016 Praha) byl český atlet, trenér a sportovní funkcionář. Byl to první československý běžec na 110 metrů překážek, který překonal hranici 15 sekund. Mnohonásobný reprezentant Československa, medailista z mezinárodních univerzitních soutěží.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27.2.1925 ve Starém Lískovci u Brna, v rodině legionáře (Ferdinand Tošnar)[1][2] z I. světové války, pozdějšího úředníka Legiobanky a učitelky obecné školy (Božena Tošnarová, roz. Putnová).[3] Zde společně s mladšími sourozenci, sestrou Danou (1926–1999) a bratrem Pavlem (1933, 2. na mistrovství Československa 1960 v desetiboji), stráví dětství. Už za studentských let se stává členem jazzového orchestru Rudyho Rodena (smyšlené jméno), kde vystupuje jako kytarista a zpěvák. Za války vystupovali ve Starém Lískovci a v okolních vesnicích. Maturoval na brněnském gymnasiu v roce 1944. Vzhledem k tomu, že byly uzavřeny vysoké školy, nastoupil na rok k brněnské vlakové poště. Uplatnil zde znalost tehdy nezbytné němčiny, kterou se naučil na gymnasiu spolu s francouzštinou. Pro cizí řeči měl vlohy, později zvládl ruštinu a angličtinu. Znalost jazyků využíval i v mnohem pozdějších letech jako sportovní funkcionář a delegát.

Po válce zahájil vysokoškolské studium na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, které zdárně ukončil na jaře 1950. V té době již byl znám jako velmi úspěšný sportovec. V roce 1950 uzavírá sňatek se Zdenkou Petrovou (1927–2001)[4] - atletka, mistryně Československa 1946 ve štafetě na 4 × 100 m za Sokol Brno I, která je mu po boku následujících 51 let. V roce 1952 se stává otcem, narodil se jim syn Libor. Po vojenské základní službě se stěhuje v roce 1951 z Brna do Prahy, kde na Smíchově pak stráví 65 let. V roce 1961 úspěšně obhajuje kandidátskou dizertační práci na Karlově univerzitě v Praze a v roce 1962 vydává společně s Otakarem Šťastným metodickou publikaci Překážkové běhy. A o rok později samostatně metodickou příručku Rozestavné běhy (Atletika do kapsy ; Sv. 6).

Milan Tošnar (první zleva) vítězí na 110 m překážek v čase 14,9 v Praze 29. 8. 1950 (ČSR–Finsko)
Na 110 m př. zvítězil Jevgenij Bulančik (14,4 s uprostřed snímku) před Timofejem Luněvem (14,5 s, oba SSSR) a Milanem Tošnarem (14,6 s - čs. rekord, první zprava), Světové studentské hry, Berlín 9. srpna1951

V letech před důchodem a hlavně v důchodu se dostává více času i na jeho celoživotní záliby, mimo hudby také na film a kreslení. Byl vášnivým amatérským fotografem a kameramanem. Od počátku 60. let byl zapsán v komparsním rejstříku Československého filmu. Z komparsů se mu podařilo protlačit i do dvou epizodních rolí, ve filmu Páté oddělení (1963) a v televizním seriálu Rodáci (1988). Před důchodem se vrhl na kreslení. Výtvarná výchova byla jednou z jeho specializací na Pedagogické fakultě. Po 5 let, každý týden vycházel ve Světě motorů (1979–1983) jeho seriál obrázků Rychlá kola. Zmapoval tak historii nejenom formule 1 ale také dalších sportovních a závodních vozů. V roce 1995 při oslavách Masarykova okruhu uspořádalo Technické muzeum města Brna výstavu, na které bylo vystaveno několik jeho kreseb závodních automobilů z brněnského okruhu. Po odchodu do důchodu v polovině 80. let částečně opouští Prahu. Kupují si s manželkou chalupu (domek) v Žirovnici na Vysočině, příznačně na polovině cesty mezi Prahou a Brnem. Ani zde – v dalších 15 letech – nepolevuje ve sportovním úsilí. Vštípí sportovní základy vnoučatům, Romanovi a Petře. Ta se ostatně později stává mistryní světa v korejském bojovém umění Taekwon-Do ITF a vnuk aktivně sportuje dodnes, je instruktor lyžování a trenérem Svazu lyžařů České republiky. On sám v létě plave, vesluje a jezdí na kole. Nezřídka si dopřává 50kilometrové výlety na kole. Ojezdil i nejedny „inlajny“. V zimě bruslí, „trápí“ běžky i sjezdovky. Ještě na prahu osmdesátky, v lednu 2005 byl se synem a vnukem lyžovat v italských Dolomitech

Legendy čs. překážek: zleva Alois Krul, Milan Tošnar, Jan Mrázek (Prostějov 2011)

Až v posledních 10 letech svůj životní sprint zvolňuje. Jezdí na každoroční srazy maturantů do Brna, účastní se oslav - 80 let Josefa Masopusta (2011), v prosinci 2015 setkání jubilantů armádního sportu.[5] Chodí na atletické mítinky v Praze a je svědkem i posledního vylepšení rekordu na jeho „stodesítce“ (2010). Jezdí v pětileté periodě na Velkou cenu Prostějova (2006, 2011), kterou 5× „nad vysokými ploty“ vyhrál. Milan Tošnar zemřel 15. června 2016 po krátké nemoci ve věku 91 let.[6] Je pohřben na smíchovském hřbitově Malvazinky.

Milan Tošnar na oslavě jubilantů Dukly Praha (první zleva), Praha 2015

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od dorosteneckých let se začal věnovat lehké atletice. V roce 1947 poprvé překonává československý rekord v běhu na 110 m překážek. Vytvořil celkem 11 čs. rekordů, především na oblíbené „stodesítce“, 10 x byl mistrem republiky a 24× reprezentoval ČSR (1946–1955). Byl 2× účastníkem Mistrovství Evropy (Oslo 1946, Brusel 1950) a velmi dobrých výsledků dosáhl na Světových akademických hrách (Paříž 1947, Budapešť 1949, Berlín 1951).

Pro lehkou atletiku ho objevil vedoucí dorostu Moravské Slávie František Klempa a brněnský trenér prof. Antonín Friedl, který ho trénoval (1941–1945). První závod za dorostence Moravské Slávie 28. září 1941 na 60 m př. vyhrál. Milan Tošnar působil v klubech: SK Moravská Slavia (1941–1945), VSB (Vysokoškolský sport Brno 1946–1947, trenér J. Olešovský), Sokol Královo Pole (1948), Sokol Včela Brno (1949–1950) a ATK-ÚDA-Dukla Praha (1950–1958). Po 2. světové válce v roce 1947 překonal československý rekord na 110 m př. a po 19 letech tak „vymazal“ výkon 15.2 s. legendárního „Otce“ Otakara Jandery dosažený v roce 1928. Byl prvním Čechem, který zaběhl 110 m př. pod 15 sekund. (14.9 s, Praha 2. července 1949).

Byl 10× Mistrem republiky (Mistrovství Československa mužů a žen v atletice): 6× 1946-50 a 1954 (110 m př.), 2× 1948-49 (400 m př.), 1946 (4 × 100 m), 1951 (4 × 400 m). Překonal 11 čs. rekordů: 5× na 110 m př. 15.1 -14.6 s[7], 3× na 200 m př. 25.5 (1946) – 24.9 (1947) - 24,8 (1949)[8], 2× na 400 m př. 54.4 a 54.1 (1949)[8], 1× ve štafetě 4 × 400 m 3:22.2 (1951)[7]. V prestižní Velké ceně města Prostějova v běhu na 110 m př. zvítězil 5× (1948, 1950–1952 a 1955).

Za Československo startoval v letech (1946–1955) v 24 mezistátních utkáních, včetně 2 účastí na Mistrovství Evropy (Oslo 1946, Brusel 1950). Na evropském šampionátu v roce 1950 kolidoval s Francouzem Gilbertem Omnésem, obsadil za ním 3., první nepostupové místo a do finále nepostoupil.[9] Úspěšný byl na Světových akademických hrách (v současnosti Universiády): 1947 – International University Games CIE, Paříž, 2. místo 110 m př. (15,2), 1949 – World Student Games UIE, Budapešť, 2. místo 110 m př. (15,1), 5. místo 400 m př. (55,8), 1951 – World Student Games UIE, Berlín, 3. místo 110 m př. (14,6). V roce 1952 byl nominován na letní olympijské hry v Helsinkách, ale na hry se kvůli známé kauze Zátopek-Jungwirth nedostal. Jeho nominace byla těsně před odletem zrušena. Byl vyškrtnut z druhého letadla společně s brněnskou oštěpařkou Libuší Cikrdlovou-Žákovou a jejich místa v letadle dostali Zátopek a Jungwirth, kteří původně měli odletět prvním letadlem.[10] Jeho v té sezóně dosažený čas 14,8 vt., který zaběhl krátce po konání olympiády na Velké ceně v Prostějově (1952), by "pohodlně" stačil v Helsinkách na semifinále.[11] V evropských tabulkách byl v letech 1950–1953 na 110 m př. vždy mezi prvními šesti, z toho 2 × třetí a 1 × čtvrtý.[12]

Od roku 1951 spojuje svůj sportovní život s armádním klubem ATK, ÚDA a Dukla Praha. Aktivní sportovní dráhu po 17 letech závodění ukončil vítězstvím na 110 m př. v Jablonci nad Nisou 9. května 1958 v čase 15.4 s. Po ukončení aktivního závodění na sklonku 50. let se stává trenérem sprinterů a překážkářů Dukly Praha. Mezi jeho svěřenci byli mj. Václav Janeček, Vilém Mandlík, František Mandlík, Jiří Černošek, František Mikluščák, Milan Čečman, Ivan Čierný, Jiří Kynos atd. Pracuje rovněž v atletickém svazu ČSTV (1959–1962) jako předseda metodické komise (dnes této pozici odpovídá šéftrenér reprezentace). V roce 1960 je jako trenér účastníkem Olympijských her v Římě. Od atletiky v polovině 60. let přechází ke kopané. Stává se asistentem trenéra v Dukle Praha, zodpovědným za atletickou přípravu. S ní získává jeden z posledních titulů mistra republiky (1965/66), 2× Československý pohár (1966, 1969) a také s ní postupuje do semifinále Poháru mistrů evropských zemí (1966/67). V letech 1970–1983 pracuje ve vedení armádního sportu, na tehdejší Správě vrcholového a výkonnostního sportu Ministerstva obrany.

Osobní nejlepší výkony[editovat | editovat zdroj]

  • 110 m překážek: 14,6 s, 9. srpna 1951, Berlín (ATK Praha)[7]
  • 200 m překážek: 24,8 s, 17. května 1949, Brno (Sokol Včela Brno)[8]
  • 400 m překážek: 54,1 s, 25. července 1949, Moskva (Sokol Včela Brno)[8]
  • 100 m: 10,9 s, 1950 (Sokol Včela Brno)[13]
  • 4 × 400 m štafeta: 3:22,2 min., 30. září 1951, Praha (ATK Praha)[7]

Trenér a sportovní funkcionář[editovat | editovat zdroj]

Lehká atletika

  • Dukla Praha (1952–1965, hlavní trenér 1952–1956)
  • předseda metodické komise atletického ústředí ČSTV (1959–1962)

Kopaná

Funkcionář

  • správa vrcholového a výkonnostního sportu MO (1970–1983)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1953: mistr sportu
  • 1961: vzorný trenér

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Překážkové běhy / Milan Tošnar, Otakar Šťastný; obrázky nakreslil Milan Tošnar a Milan Hon; fot. H. Grundlach ... [et al.]; Praha: Sportovní a turistické nakladatelství 1962, 135 s., [24] s. fot. příl. : il., tab.[14]
  • Rozestavné běhy / Milan Tošnar; obr. Milan Med a [autor]; Praha: Sportovní a turistické nakladatelství 1963, 38 s. : il., fot.[15]
  • Dukla s olympijskou vlajkou / Bakalář Robert, Kotrba Jan; Tabulky sest. Milan Tošnar, Předml. : Vlastimil Řádek... [et al.] ; Praha: Naše vojsko, 1980, 293 s., [24] s. fot.: il. tab.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Ukázky ze seriálu Rychlá kola (Svět motorů 1979–1983)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Tošnar na německé Wikipedii.

  1. Záznam vojáka Ferdinand Tošnar [online]. Praha: Československá obec legionářská (Vojenský ústřední archiv) [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  2. MENŠÍKOVÁ, Miroslava PhDr. Profil osobnosti Ferdinand Tošnar [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna, 2021-05-02 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  3. MENŠÍKOVÁ, Miroslava PhDr. Profil osobnosti Božena Tošnarová (Putnová) [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna, 2021-03-02 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  4. JANČÍKOVÁ, Markéta Mgr. Profil osobnosti Zdenka Tošnarová [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-11-04 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  5. SKÁLA, Petr. Jubilanti armádního sportu slavili ve znamení kulatých čísel [online]. Praha: SPORT ONLINE MEDIA s.r.o., provozovatel internetového portálu SportovniListy.cz, 12.12.2015 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  6. SKÁLA, Petr. Smutná zpráva z atletiky i z fotbalu: Zemřel rekordman překážkář Milan Tošnar [online]. Praha: SPORT ONLINE MEDIA s.r.o., provozovatel internetového portálu SportovniListy.cz, 20.6.2016 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  7. a b c d SKOČOVSKÝ, Milan. Atletické výkony 2005, Historické tabulky Československa 1951, s. 79, 83 [online]. Praha: Český atletický svaz, 7.5.2018 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  8. a b c d SKOČOVSKÝ, Milan. Atletické výkony 2003, Historické tabulky Československo 1949, s. 85 [online]. Praha: Český atletický svaz, 7.5.2018 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  9. MANDLÍK, Vilém. Dva rekordy před třicety lety. Obrana lidu. 1980-02-02, roč. 39, čís. 5, s. 8. Dostupné online. 
  10. DUŠKOVÁ, Markéta. Brněnskou oštěpařku z Helsinek vyškrtli, doplatila na Zátopkovo hrdinství. iDnes [online]. MAFRA, 2021-08-23 [cit. 2022-10-07]. Dostupné online. 
  11. KOLKKA, Sulo. Official Report of the Organising Committee for the Games of the XV Olympiad, Helsinki, 1952 (anglicky). 1. vyd. Helsinki: International Olympic Committee, 1955. 758 s. Dostupné online. S. 294–295. 
  12. KOCEK, Rudolf; TRPIŠOVSKÝ, Antonín. Za masovost, za rekordy 1954-55, ročenka ÚDA. 1. vyd. Praha: Ministerstvo národní obrany, 1956. 301 s. S. 30. 
  13. ŠKOČOVSKÝ, Milan. Atletické výkony 2004, Historické tabulky Československa 1950, s. 73 [online]. Praha: Český atletický svaz, 7.5.2018 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  14. Databáze Národní knihovny ČR. Překážkové běhy [online]. Praha: STN, 1962 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  15. Databáze Národní knihovny ČR. Rozestavné běhy [online]. Praha: STN, 1963 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KNĚNICKÝ, Karel: Technika lehkoatletických disciplín, učebnice pro vysoké školy, Praha: SPN, 1977, 274 s., S. 81, 84, 87-88, 91-93
  • JANECKÝ, Alfred: Zlatá kniha atletiky, Praha: Olympia, 1978, 222 s., S. 80. 85, 118, 207
  • POPPER, Jan. HEJRA, Josef: Malá encyklopedie atletiky, Praha: Olympia, 1990, 608 s., S. 77, 83, 88, 106, 240, 257, 274, 281-282, 313, 445, 551, 586
  • JIRKA, Jan: Kdo byl kdo v české atletice, Praha: Olympia, 2000, s. 240, ISBN 80-7033-385-5, S. 23, 99, 108, 185

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]