Masarykův okruh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa okruhu
Start závodu superbiků v roce 2008

Masarykův okruh je závodní okruh pro automobilové i motocyklové závody v Brně. Nynější okruh byl vybudován v letech 1985-1987 na katastrálním území Ostrovačic a Brna-Žebětína, přičemž start závodů je v katastru Ostrovačic. Tento okruh byl náhradou za původní městský brněnský okruh, na kterém se závodilo již od třicátých let 20. století. Každoročně se zde koná několik závodů automobilů i motocyklů, včetně nejprestižnější Grand Prix České republiky, která je zařazena do seriálu mistrovství světa silničních motocyklů.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Parametry okruhu[editovat | editovat zdroj]

Délka 5 403,19 m
Šířka 15 m
Zatáčky 14 (6 levých, 8 pravých)
Poloměr zatáček minimální 50 m
maximální 300 m
Přímé úseky 13
minimální délka: 35,00m
maximální délka: 636,56m
Stoupání maximální 7,5%, na délce 917,00m
Klesání maximální 5%, na délce 410,00m
Výškový rozdíl 73,75 m
Nadmořská výška: 450 m

Traťové rekordy[editovat | editovat zdroj]

Držitelem oficiálního traťového rekordu je Luca Filippi s časem 1:43.260. Rekord zajel v roce 2010 na voze Lola B05/52 v závodu série AutoGP. Nejrychlejšího času na motocyklu dosáhl španělský jezdec Jorge Lorenzo v roce 2012 při závodu MotoGP. Neoficiální traťový rekord drží Jerome D´Ambrosio, který jej v roce 2010 zajel na Formuli 1 stáje Renault

Casey Stoner na brněnském okruhu (2007)
Rok Jezdec Stroj Čas
Neoficiální časy
2010 Belgie Jerome D´Ambrosio Renault F1 1:34,700
2002 Velká Británie David Coulthard Formule 1 1:36,77
2008 Česko Jan Charouz LMP1 Aston Martin 1:43,719
Vozy Grand Tourismo
Třída GT1
2008 ŠvýcarskoMarcel Fässler

ŠvýcarskoJean-Dénis Deletraz

Corvette Z06 1:53.106
Třída GT2
2008 Francie Manu Collard

Velká Británie Richard Westbrook

Porsche 911 GT3 RS 1:58,193
Cestovní vozy
Třída S2000
2008 Španělsko Félix Porteiro BMW 320si 2:10,108
2009 Německo Stefan Mücke DTM 1:48,601
Oficiální rekord Masarykova okruhu
2010 Itálie Luca Filippi Formule AutoGP 1:43,260
Silniční motocykly
Třída 125ccm
2003 Itálie Lucio Cecchinello Aprilia 2:07,836
Třída Moto3
2012 Španělsko Luis Salom Kalex KTM 2:09,659
Třída 250ccm
2007 Španělsko Jorge Lorenzo Aprilia 2:02,299
Třída Moto2
2011 Itálie Andrea Iannone Suter 2:02,640
Třída 500ccm
2001 Itálie Valentino Rossi Honda 2:01,461
Třída Moto GP
2012 Španělsko Jorge Lorenzo Yamaha 1:56,274
Superbike
2010 Velká Británie Cal Crutchlow Yamaha 1:58,018

Historie[editovat | editovat zdroj]

1930-1937[editovat | editovat zdroj]

Masarykův okruh 30. léta 20. století

Závody na starém Masarykově okruhu se jezdily od roku 1930 na trase Bosonohy-Nový Lískovec–Pisárky–Kohoutovice–Žebětín–Ostrovačice–Veselka–Bosonohy a jedno kolo měřilo 29,142 km. Okruh, který byl sestaven ze tří normálně používaných silnic, dokázali dělníci zbudovat za necelého půl roku. Výstavba stála téměř šest milionů korun československých a finanční záštitu nad stavbou převzala prezidentská kancelář.[1] Už v roce 1929 souhlasil prezident Tomáš Garrigue Masaryk se žádostí, aby chystaný závodní okruh nesl jeho jméno. Při tvorbě okruhu se autoři inspirovali především německým Nürburgringem.[2] A to přesto, že významnou iniciátorkou myšlenky brněnského okruhu Elišku Junkovou, legendární automobilovou jezdkyni, postihla právě na této trati osobní tragédie, když na ní smrtelně havaroval její manžel Čeněk Junek.

První závod[3] na silničním okruhu u Brna se konal 28. 9. 1930 a zahájil tak slavnou éru automobilových závodů na Masarykově okruhu v letech 1930–1937, kterých se účastnila světová elita automobilových závodníků a patřily do série Grand Prix automobilů. Velkou cenu Československa jezdily vozy slabší třídy (do 1,5 litru) na 15 kol (437,130 km), silnější na 17 kol (495,414 km). V prvním závodu zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen na Bugatti za 4:54.13,6 hod. (průměr přes 101 km/hod.). Závodu přihlíželo více než 100 000 diváků a účastnili se jej přední světoví závodníci, m.j. Tazio Nuvolari,Rudolf Caracciola a další i domácí jezdci.

V III. ročníku (4. 9. 1932) poprvé startovala také žena - Francouzka Anne-Cecile Rose Itierová. Závod, který se jel za deště, však nedojela pro poruchu motoru.[4]

IV. ročníku závodu (17. 9. 1933) se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků - 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii. Třetího vítězství v řadě za sebou dosáhl monacký závodník Louis Chiron časem 4:50:22,8 hodin.[5]

První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28.9.1934 - v ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul v zatáčce u Ostrovačic český jezdec Jozef Brázdil v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. V lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem se stala další tragická událost v roce 1937. Při havárii Němce Hermanna Langa přišli o život dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno.[6] Automobilových závodů se v meziválečném období jelo na Masarykově okruhu celkem 7 ročníků. V roce 1936 se závod kvůli organizačním problémům nekonal, neuskutečnil se už ani 8. ročník, původně plánovaný na 25.9.1938.

Vítězové Grand Prix automobilů[editovat | editovat zdroj]

Rok Pilot Automobil
1930 Německo Heinrich-Joachim von Morgen Bugatti
1931 Monako Louis Chiron Bugatti
1932 Monako Louis Chiron Bugatti
1933 Monako Louis Chiron Alfa Romeo
1934 NěmeckoHans Stuck Auto Union
1935 NěmeckoBernd Rosemeyer Auto Union
1937 NěmeckoRudolf Caracciola Mercedes-Benz
1949 Velká BritániePeter Whitehead Ferrari

1949-1963[editovat | editovat zdroj]

V tomto období se jezdilo na okruhu zkráceném na délku 17,801 km a byl také změněn směr jízdy. Okruh měl 35 levých a 38 pravých zatáček, převýšení bylo 171m.

25.9.1949 se vrátila na okruh Velká Cena automobilů, kterou sledovalo tehdy rekordních 380 tisíc diváků.[7] Vítězem tohoto závodu se stal britský závodník Peter Whitehead na voze Ferrari. V prvním kole závodu v jedné ze zatáček nebezpečně havaroval legendární italský jezdec Giuseppe Farina, který se následující rok stal prvním vítězem seriálu formule 1. Nehoda si vyžádala dvě oběti a 10 zranění z řad diváků.[8] Tato zatáčka dodnes nese Farinovo jméno. Jednalo se o poslední závod této kategorie v Brně, neboť do nově vzniklého ročníku formule 1 již Masarykův okruh zařazen nebyl.

Při té Farinově nehodě se zranil další jezdec B. Bira, thajský princ - jel zde už i v roce 1937 - a byl převezen do brněnské nemocnice. Princ byl zhrozen zůstat v "rudé" nemocnici, obával se o život, co komunisti přece udělali královským rodinám. Přes odpor lékařů trval na propuštění a nechal se v noci vézt do Vídně. Na hranicích se ale zjistilo, že nemá u sebe cestovní pas, nechal ho schovaný v hotelu za obrazem. Takže cesta zpátky do Brna pro pas a znovu na rakouské hranice. Druhý den pak z Vídně vlakem do Curychu a tam mu švýcarští lékaři potvrdili, že zranění bylo v Brně perfektně ošetřeno.

V roce 1950 se na trati jela novinka v automobilovém sportu u nás - vytrvalostní dvanáctihodinový závod cestovních a sportovních automobilů. Od stejného roku se začínají na okruhu objevovat i motocyklové závody. Prvním vítězem závodu motorek dlouhého 267km (15 kol) byl ve třídě 500ccm Antonín Vitvar na Nortonu, který ovládl první tři ročníky. V roce 1954 se v závodě dvěstěpadesátek poprvé postavil na stupínek nejvyšší legendární František Šťastný. Ten v Brně zvítězil celkem osmkrát - dvakrát vyhrál 250 ccm, pětkrát 350 ccm a jednou 500 ccm. V roce 1956 dostává další úsek Masarykova okruhu konkrétní pojmenování, kde havaroval a svým zraněním na místě podlehl německý jezdec Hans Baltisberger. Místo se nachází se kousek pod Farinovou zatáčkou při jízdě směrem do Kohoutovic od staré dálnice. Tragické drama, které se zde odehrálo, motivovalo Bohumila Hrabala k napsání sugestivní povídky „Smrt pana Baltisbergera“.[9] Mezi lety 1952 a 1964 se Velká cena z politických důvodů jezdila pod názvem Závod družby národů.[10]

Na tradici automobilových závodu navázaly v roce 1962 monoposty Formule Junior, za jejichž volanty seděli piloti, kteří o několik roků později patřili mezi přední světové závodníky - např. Rakušan Jochen Rindt, Francouz Jean-Louis Schlesser a další.

1964-1986[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 byl Masarykův okruh zkrácen vypuštěním úseku přes Žebětín a již třetí podoba trati tak měřila 13,941 km. Okruh dostal nový, hrubozrnný asfaltový povrch, bílé pruhy po stranách silnice. Byly odstraněny nebezpečné předměty v jeho okolí a vybudovány byly také podchody pod silnicí pro diváky.

V roce 1965 se název Masarykův okruh poprvé zapsal do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů. O rok později dosahuje britský jezdec Mike Hailwood vítězí ve třech třídách - 250, 350, 500ccm - na motocyklech Honda. Od roku 1970 se k sólo jezdcům přidali sajdkáristé. V roce 1975 prodělává okruh další radikální přestavbu. Byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky, Nový Lískovec. Délka se snížila na 10,925 km. Za výjezdem z lesa se na vrcholu ulice Žebětínská trať točila doprava na nový úsek. Následovala dlouhá, táhlá levá zatáčka na sídlišti Kohoutovice a navazovala na prudký sjezd kolem Myslivny do prostoru startu a cíle v Bosonohách. Tyto závody se jezdily v Brně až do roku 1982, kdy přes zkrácení tratě nebyli brněnští organizátoři už dále schopni držet krok se stále přísnějšími bezpečnostními požadavky FIM.[11] Brno zůstalo již posledním přírodním okruhem v seriálu MS a přišlo o homologaci pro tyto závody. Další rok se brněnský závod jel už jen jako mistrovství Evropy. Poslední závod na starém okruhu se jel v roce 1986.

Vítězové Grand Prix Československa motocyklů (1965-1982)[editovat | editovat zdroj]

Rok 80 cc 125 cc 250 cc 350 cc 500 cc
1965 Spojené království Frank Perris Spojené království Phil Read Flag of Rhodesia (1964).svg Jim Redman Spojené království Mike Hailwood
1966 Švýcarsko Luigi Taveri Spojené království Mike Hailwood Spojené království Mike Hailwood Spojené království Mike Hailwood
1967 Spojené království Bill Ivy Spojené království Phil Read Spojené království Mike Hailwood Spojené království Mike Hailwood
1968 Spojené království Phil Read Spojené království Phil Read Itálie Giacomo Agostini Itálie Giacomo Agostini
1969 Nizozemsko Paul Lodewijkx Spojené království Dave Simmonds Itálie Renzo Pasolini Itálie Giacomo Agostini Itálie Giacomo Agostini
1970 Nizozemsko Aalt Toersen Itálie Gilberto Parlotti Austrálie Kel Carruthers Itálie Giacomo Agostini
1971 Spojené království Barry Sheene Španělsko Angel Nieto Maďarsko János Drapál Finsko Jarno Saarinen
1972 Švédsko Börje Jansson Finsko Jarno Saarinen Finsko Jarno Saarinen Itálie Giacomo Agostini
1973 Itálie Otello Buscherini Západní Německo Dieter Braun Finsko Teuvo Länsivuori Itálie Giacomo Agostini
1974 Nizozemsko Henk van Kessel Švédsko Kent Andersson Itálie Walter Villa Spojené království Phil Read
1975 Švédsko Leif Gustafsson Francie Michel Rougerie Itálie Otello Buscherini Spojené království Phil Read
1976 Itálie Walter Villa Itálie Walter Villa Spojené království John Newbold
1977 Itálie Franco Uncini Venezuela Johnny Cecotto Venezuela Johnny Cecotto
1978 Španělsko Ricardo Tormo JAR Kork Ballington JAR Kork Ballington
1979 Francie Guy Bertin JAR Kork Ballington JAR Kork Ballington
1980 Francie Guy Bertin Západní Německo Anton Mang Západní Německo Anton Mang
1981 Nizozemsko Theo Timmer Západní Německo Anton Mang Západní Německo Anton Mang
1982 Itálie Eugenio Lazzarini Venezuela Carlos Lavado Belgie Didier de Radiguès

Od 1987 - nový Masarykův okruh[editovat | editovat zdroj]

Novou kapitolu v historii brněnského Masarykova okruhu začal psát rok 1987, kdy v červnu zahájil svůj provoz speciální automotodrom, vybudovaný v členitém terénu lokality Kývalka, vzdálené od boxů starého okruhu sotva deset kilometrů. Projekční vývoj Masarykova okruhu je pevně spjat se jménem inženýra Jaroslava Suchého. V sobotu 18. července 1987 se uskutečnil první závod, kterým byl motocyklový přebor Moravy. Na tuto akci navázalo společné mistrovství republiky motocyklů a automobilů.[12] Na Masarykův okruh se také vrátily závody mistrovství světa silničních motocyklů, které zde od roku 1987 vynechaly pouze jeden ročník (1992).

Mezi sezónami 2007 a 2008 proběhla kompletní rekonstrukce povrchu trati. Za více než 150 miliónu korun byl zcela odstraněn starý povrch a byl nahrazen novým asfaltem.[13]

Vítězové Grand Prix Československa motocyklů (1987-1991)[editovat | editovat zdroj]

Rok 80 cc 125 cc 250 cc 500 cc
1987 Švýcarsko Stefan Dörflinger Itálie Fausto Gresini Západní Německo Anton Mang Austrálie Wayne Gardner
1988 Španělsko Jorge Martínez Španělsko Jorge Martínez Španělsko Juan Garriga Austrálie Wayne Gardner
1989 Španělsko Herri Torrontegui Španělsko Àlex Crivillé Západní Německo Reinhold Roth USA Kevin Schwantz
1990 Nizozemsko Hans Spaan Španělsko Carlos Cardús USA Wayne Rainey
1991 Itálie Alessandro Gramigni Německo Helmut Bradl USA Wayne Rainey

Vítězové Grand Prix České republiky motocyklů (1993- )[editovat | editovat zdroj]

Rok 125 cc 250 cc 500 cc
1993 Japonsko Kazuto Sakata Itálie Loris Reggiani USA Wayne Rainey
1994 Japonsko Kazuto Sakata Itálie Max Biaggi Austrálie Michael Doohan
1995 Japonsko Kazuto Sakata Itálie Max Biaggi Itálie Luca Cadalora
1996 Itálie Valentino Rossi Itálie Max Biaggi Španělsko Àlex Crivillé
1997 Japonsko Noboru Ueda Itálie Max Biaggi Austrálie Michael Doohan
1998 Itálie Marco Melandri Japonsko Tetsuya Harada Itálie Max Biaggi
1999 Itálie Marco Melandri Itálie Valentino Rossi Japonsko Tadayuki Okada
2000 Itálie Roberto Locatelli Japonsko Shinya Nakano Itálie Max Biaggi
2001 Španělsko Toni Elías Japonsko Tetsuya Harada Itálie Valentino Rossi
Rok 125 cc 250 cc MotoGP
2002 Itálie Lucio Cecchinello Itálie Marco Melandri Itálie Max Biaggi
2003 Španělsko Daniel Pedrosa Francie Randy de Puniet Itálie Valentino Rossi
2004 Španělsko Jorge Lorenzo Argentina Sebastián Porto Španělsko Sete Gibernau
2005 Švýcarsko Thomas Lüthi Španělsko Daniel Pedrosa Itálie Valentino Rossi
2006 Španělsko Alvaro Bautista Španělsko Jorge Lorenzo Itálie Loris Capirossi
2007 Španělsko Hector Faubel Španělsko Jorge Lorenzo Austrálie Casey Stoner
2008 Německo Stefan Bradl Španělsko Alex Debón Itálie Valentino Rossi
2009 Španělsko Nicolas Terol Itálie Marco Simoncelli Itálie Valentino Rossi
Rok 125 cc Moto2 MotoGP
2010 Španělsko Nicolas Terol Španělsko Toni Elías Španělsko Jorge Lorenzo
2011 Německo Sandro Cortese Itálie Andrea Iannone Austrálie Casey Stoner
Rok Moto3 Moto2 MotoGP
2012 Německo Jonas Folger Španělsko Marc Marquez Španělsko Dani Pedrosa

Automotodrom Brno[editovat | editovat zdroj]

Akciová společnost Automotodrom Brno byla založena v roce 1994 a je provozovatelem závodního okruhu. Ředitelkou společnosti je od roku 2005 Ivana Ulmanová.[14] Nejvýznamnějším podnikem, který společnost každoročně zajišťuje, je závod mistrovství světa silničních motocyklů Grand Prix České republiky. V letech 1999,2004 a 2007 byla společnost odměněna za nejlépe organizačně zvládnutou Velkou cenu Trofejí IRTA (mezinárodní organizace jezdců a týmů), přičemž se pravidelně umísťuje mezi prvními.[15] [16]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Okruh patří v rámci seriálu MotoGP k jedněm z nejdelších tratí. Zaujímá třetí místo za malajským Sepangem a britským Silverstonem.[17][18]
  • 18. srpna 1996 získal Valentino Rossi na Masarykově okruhu své první vítězství kariéry v závodech mistrovství světa (v kubatuře 125cc).[19]
  • Trojnásobný mistr světa třídy 500 cc Wayne Rainey zaznamenal při Velké ceně ČR 1993 své poslední vítězství kariéry. V následujícím závodě v Itálii tragicky havaroval, ochrnul a musel ukončit závodní kariéru.[20]
  • Grand Prix České republiky (dříve Československa) patří mezi nejtradičnější závody mistrovství světa motocyklů. Celkem se již konalo 43 ročníků (počítáno do roku 2012 včetně), což tento závod řadí na 6. místo historických tabulek. První místa zaujímají Velká cena Itálie (64 ročníků), Nizozemska (64), Německa (61), Španělska (57) a Francie (55).[21]
  • Masarykův okruh hostil rovněž několik nemotoristických událostí - závod na kolečkových běžkách a koloběžkách, běžecký maratón či závod tělesně postižených. Po závodní trati se proběhla i psí spřežení.[22]

Další závody[editovat | editovat zdroj]

Toto jsou další významné mezinárodní závodní série, které se na Masarykově okruhu konaly, a seznam vítězů jejich jednotlivých ročníků:

DTM[editovat | editovat zdroj]

Rok 1. závod 2. závod
Pilot Tým (vůz) Pilot Tým (vůz)
1991 Německo Klaus Ludwig (Mercedes-Benz 190E 2.5-16 Evo2) Spojené království Steve Soper (BMW M3 Sport Evolution)
1992 Venezuela Johnny Cecotto (BMW M3 Sport Evolution) Venezuela Johnny Cecotto (BMW M3 Sport Evolution)
2004 Švédsko Mattias Ekström Audi Sport Team Abt Sportsline
(Audi A4 DTM 2004)
Nekonal se.
2005 Švédsko Mattias Ekström Audi Sport Team Abt Sportsline
(Audi A4 DTM 2005)
Nekonal se.

A1GP[editovat | editovat zdroj]

Rok 1. závod 2. závod
Pilot Tým Pilot Tým
2006 Malajsie Alex Yoong Malajsie Malajsie Alex Yoong Malajsie
2007 Nový Zéland Jonny Reid Nový Zéland Nový Zéland Jonny Reid Nový Zéland

WTCC[editovat | editovat zdroj]

Rok 1. závod 2. závod
Pilot Tým (vůz) Pilot Tým (vůz)
1987 Německo Klaus Ludwig
Německo Klaus Niedzwiedz
Švýcarsko Eggenberger Motorsport
(Ford Sierra RS500)
Nekonal se.
2006 Německo Jörg Müller Německo BMW Team Germany (BMW 320si) Velká Británie Robert Huff Velká Británie Chevrolet RML (Chevrolet Lacetti)
2007 Španělsko Félix Porteiro Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si) Německo Jörg Müller Německo BMW Team Germany (BMW 320si)
2008 Itálie Alessandro Zanardi Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si) Itálie Gabriele Tarquini Španělsko SEAT Sport (SEAT León TDI)
2009 Itálie Alessandro Zanardi Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si) Španělsko Sergio Hernandez Itálie BMW Team Italy-Spain (BMW 320si)
2010 Velká Británie Robert Huff Velká Británie Chevrolet RML (Chevrolet Cruze LT) Velká Británie Andy Priaulx Belgie BMW Team RBM (BMW 320si)
2011 Velká Británie Robert Huff Velká Británie Chevrolet RML (Chevrolet Cruze 1.6T) Francie Yvan Muller Velká Británie Chevrolet RML (Chevrolet Cruze 1.6T)

FIA GT[editovat | editovat zdroj]

Rok Třída Posádka Tým (vůz) Třída Posádka Tým (vůz)
2000 GT Nizozemsko Mike Hezemans
Nizozemsko David Hart
Nizozemsko #25 Carsport Holland
(Chrysler Viper GTS-R)
N-GT Francie Patrice Goueslard
Francie Christophe Bouchut
Francie #52 Larbre Compétition
(Porsche 911 GT3-R)
2001 GT Francie Christophe Bouchut
Francie Jean-Philippe Beloc
Francie #7 Larbre Compétition
(Chrysler Viper GTS-R)
N-GT Itálie Luca Riccitelli
Rakousko Dieter Quester
Německo #77 RWS Motorsport
(Porsche 911 GT3-RS)
2002 GT Spojené království Jamie Campbell-Walter
Německo Nicolaus Springer
Spojené království #14 Lister Storm Racing
(Lister Storm)
N-GT Německo Marc Lieb
Monako Stéphane Ortelli
Německo #54 Freisinger Motorsport
(Porsche 911 GT3-RS)
2003 GT Itálie Thomas Biagi
Itálie Matteo Bobbi
Itálie #23 BMS Scuderia Italia
(Ferrari 550-GTS Maranello)
N-GT Německo Marc Lieb
Monako Stéphane Ortelli
Německo #50 Freisinger Motorsport
(Porsche 911 GT3-RS)
2004 GT Německo Michael Bartels
Německo Uwe Alzen
Německo #5 Vitaphone Racing Team
(Saleen S7-R)
N-GT Itálie Christian Pescatori
Itálie Fabrizio de Simone
Itálie #62 G.P.C. Giesse
(Ferrari 360GTC Modena)
2005 GT1 Portugalsko Pedro Lamy
Švýcarsko Gabriele Gardel
Francie #11 Larbre Compétition
(Ferrari 550-GTS Maranello)
GT2 Německo Marc Lieb
Německo Mike Rockenfeller
Spojené království #66 Gruppe M Racing
(Porsche 911 GT3-RSR)
2006 GT1 Česká republika Jaroslav Janiš
Německo Sascha Bert
Německo #9 Zakspeed Racing
(Saleen S7-R)
GT2 Spojené království Tim Sugden
Švýcarsko Iradj Alexander
Monako #55 JMB Racing
(Ferrari F430 GT2)
2007 GT1 San Marino Christian Montanari
Portugalsko Miguel Ramos
Německo #2 Vitaphone Racing Team
(Maserati MC12 GT1)
GT2 Německo Dirk Müller
Finsko Toni Vilander
Itálie #50 Motorola AF Corse
(Ferrari F430 GT2)
2008 GT1 Rakousko Karl Wendlinger
Spojené království Ryan Sharp
Rakousko #33 Jetalliance Racing
(Aston Martin DBR9)
GT2 Itálie Gianmaria Bruni
Finsko Toni Vilander
Itálie #50 AF Corse
(Ferrari F430 GT2)
2010 GT1 Kvalifikační závod GT1 Hlavní závod
Itálie Andrea Bertolini
Německo Michael Bartels
Německo #1 Vitaphone Racing Team
(Maserati MC12 GT1)
Německo Thomas Mutsch
Švýcarsko Romain Grosjean
Švýcarsko #5 Matech Competition
(Ford GT1)

Mistrovství světa superbiků (SBK)[editovat | editovat zdroj]

Rok Superbike Supersport Superstock 1000 Superstock 600
1. jízda 2. jízda
1993 Spojené království Carl Fogarty Spojené státy americké Scott Russell Pouze jako mistrovství Evropy. Nekonáno.
1996 Austrálie Troy Corser Austrálie Troy Corser
2005 Austrálie Troy Corser Japonsko Norijuki Haga Francie Sébastien Charpentier Austrálie Craig Coxhell Francie Yoann Tiberio
2006 Japonsko Jukio Kagajama Japonsko Jukio Kagajama Austrálie Kevin Curtain Itálie Ayrton Badovini Belgie Xavier Simeon
2007 Spojené království James Toseland Itálie Max Biaggi Turecko Kenan Sofuoglu Belgie Xavier Simeon Itálie Domenico Colucci
2008 Austrálie Troy Bayliss Austrálie Troy Bayliss Spojené království Jonathan Rea Francie Maxime Berger Česká republika Patrik Vostárek
2009 Itálie Max Biaggi Spojené státy americké Ben Spies Francie Fabien Foret Belgie Xavier Simeon Belgie Vincent Lonbois
2010 Spojené království Jonathan Rea Itálie Max Biaggi Turecko Kenan Sofuoglu Itálie Ayrton Badovini Francie Jeremy Guarnoni
2011 Itálie Marco Melandri Itálie Max Biaggi Spojené království Gino Rea Francie Sylvain Barrier Itálie Dino Lombardi
2012 Itálie Marco Melandri Itálie Marco Melandri Francie Fabien Foret Austrálie Bryan Staring Nizozemsko Michael van der Mark

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://auto.idnes.cz/automoto.asp?r=automoto&c=A050930_144548_automoto_fdv
  2. http://famousbmw.autofun.cz/underground/jakou-ma-prosluly-brnensky-okruh-vlastne-historii/
  3. http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=981
  4. http://www.kolumbus.fi/leif.snellman/gp3215.htm#58
  5. http://www.kolumbus.fi/leif.snellman/gp3315.htm#66
  6. http://www.ostrovacice.eu/historie/d-12008/p1=14991
  7. http://liskovec.unas.cz/historie/masarykuvokruh/historiemasarykovaokruhu.htm
  8. http://www.ct24.cz/regionalni/brno/100136-farinova-zatacka-na-starem-brnenskem-okruhu-ma-svuj-pomnik/
  9. http://www.davar.cz/badatelna/xref/ost_baltisberger.htm
  10. http://www.ct24.cz/sport/motorismus/100838-masarykuv-okruh-vznikl-jako-prirodni-zavodni-trat/
  11. http://www.aneris.cz/brno_17.html
  12. http://sport.ihned.cz/c1-21651620-masarykuv-okruh-slavi-dvacate-narozeniny
  13. http://brno.idnes.cz/majitel-automotodromu-masarykuv-okruh-si-na-sebe-vydela-pkx-/brno-zpravy.asp?c=A080421_222425_brno_atk
  14. http://brno.idnes.cz/sefuje-okruhu-sama-sedne-leda-na-skutr-dxk-/brno-zpravy.asp?c=A100722_1420559_brno-zpravy_bor
  15. http://www.automotodrombrno.cz/o-okruhu/akciova-spolecnost-automotodrom-brno_158
  16. http://brno.idnes.cz/masarykuv-okruh-ziskal-titul-nejlepsi-podnik-sezony-pdg-/brno-zpravy.asp?c=A080308_105755_brno_dmk
  17. http://www.motogp.com/en/news/2010/Circuit+guide+all+you+need+to+know+about+Sepang
  18. http://www.silverstone.co.uk/track/circuit-maps/newgrandprix-circuit/
  19. http://www.motogp.com/en/riders/Valentino+Rossi
  20. http://en.wikipedia.org/wiki/Wayne_Rainey
  21. http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Grand_Prix_motorcycle_races
  22. http://www.vrchy.com/brno_kniha.php

Souřadnice: 49° 12′ 11″ s. š., 16° 27′ 42″ v. d.