Michael Collins (astronaut)
| Michael Collins | |
|---|---|
 |
|
| Astronaut NASA | |
| St. příslušnost | Spojené státy |
| Datum narození | 31. října 1930 (82 let) Řím, Itálie |
| Předchozí zaměstnání |
Zkušební pilot |
| Čas ve vesmíru | 11d 02h 04m |
| Kosmonaut od | 1963 |
| Mise | Gemini 10, Apollo 11 |
| Znaky misí |
  |
| Kosmonaut do | 1970 |
Michael Collins (* 31. říjen 1930 Řím, Itálie)[1] je bývalý americký pilot a astronaut z projektů Gemini a Apollo. Ve vesmíru byl dvakrát. Na jeho počest je pojmenován malý kráter Collins na jihozápadním okraji Mare Tranquillitatis (Moře klidu) na přivrácené straně Měsíce (nedaleko místa přistání mise Apollo 11).[2][3]
Obsah |
Život [editovat]
Mládí a výcvik [editovat]
Michaelův otec generál J. Collins byl zámožný člověk a v době narození syna byl vojenským přidělencem velvyslanectví USA v Římě.
Po vystudování vojenské akademie ve West Pointu (United States Military Academy) se stal Michael Collins plukovníkem letectva Spojených států amerických. Na Edwardsově vojenské základně absolvoval školu zkušebních pilotů a pracoval jako vojenský zkušební pilot. Před vstupem do NASA v roce 1963 měl nalétáno 3500 letových hodin v USA i zahraničí. Stal se členem třetí skupiny kosmonautů.[4]
Lety do vesmíru [editovat]
Poprvé letěl na palubě kosmické lodi Gemini 10 v létě roku 1966 pod velitelem Johnem Youngem. Startovali z mysu Canaveral a přistáli na hladině Atlantického oceánu po 70hodinovém letu s 44 oblety Země. Na oběžné dráze se spojili s tělesy Agena TV-10 a Agena TV-8. Collins také absolvoval výstup do volného vesmíru (tzv.EVA) s připoutáním na laně.
Po tomto letu byl jmenován do posádky Apolla 8 v prosinci 1968, jenže místo toho šel na operaci s páteří.
Podruhé odstartoval z Floridy v létě roku 1969 na Apollu 11 s Neilem Armstrongem a Buzzem Aldrinem. Byl to let na Měsíc. Zatímco jeho kolegové na Měsíci přistáli a Armstrong jako první člověk vstoupil na povrch, on zůstal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po 30 obězích se lunární modul s ostatními astronauty spojil s velitelským modulem a posádka odletěla na Zemi. Po 195 hodinách ve vesmíru přistáli na hladině Tichého oceánu.[5].
Po obou letech měl na kontě 11 dní ve vesmíru.
Po letech [editovat]
V lednu 1970 odešel z NASA jako generálmajor a o rok později byl ředitelem Národního leteckého a kosmického muzea, které bylo součástí Smithsonova institutu ve Washingtonu. V dubnu roku 1978 se stal náměstkem ředitele Smithsonva institutu.[4]
O svém působení u NASA napsal zajímavou knihu. V roce 1985 byl v Ohiu zapsán do National Aviation Hall of Fame (Národní letecká síň slávy). V roce 1993 byl jmenován generálem v záloze a stal se podnikatelem.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 357.
- ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Arago, s. 96/35.
- ↑ Crater Collins on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 427.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Michael Collins, s. 288.
