Michael Collins (astronaut)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michael Collins
Michael Collins (astronaut)
Astronaut NASA
St. příslušnost Spojené státy
Datum narození 31. října 1930 (84 let)
Řím, Itálie
Předchozí
zaměstnání
Zkušební pilot
Čas ve vesmíru 11d 02h 04m
Kosmonaut od 1963
Mise Gemini 10, Apollo 11
Znaky
misí
Ge10Patch orig.pngApollo 11 insignia.png
Kosmonaut do 1970

Michael Collins (* 31. říjen 1930 Řím, Itálie)[1] je bývalý americký pilot a astronaut z projektů Gemini a Apollo. Ve vesmíru byl dvakrát. Na jeho počest je pojmenován malý kráter Collins na jihozápadním okraji Mare Tranquillitatis (Moře klidu) na přivrácené straně Měsíce (nedaleko místa přistání mise Apollo 11).[2][3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Michaelův otec generál J. Collins byl zámožný člověk a v době narození syna byl vojenským přidělencem velvyslanectví USAŘímě.

Po vystudování vojenské akademie ve West Pointu (United States Military Academy) se stal Michael Collins plukovníkem letectva Spojených států amerických. Na Edwardsově vojenské základně absolvoval školu zkušebních pilotů a pracoval jako vojenský zkušební pilot. Před vstupem do NASA v roce 1963 měl nalétáno 3500 letových hodin v USA i zahraničí. Stal se členem třetí skupiny kosmonautů.[4]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Poprvé letěl na palubě kosmické lodi Gemini 10 v létě roku 1966 pod velitelem Johnem Youngem. Startovali z mysu Canaveral a přistáli na hladině Atlantického oceánu po 70hodinovém letu s 44 oblety Země. Na oběžné dráze se spojili s tělesy Agena TV-10 a Agena TV-8. Collins také absolvoval výstup do volného vesmíru (tzv.EVA) s připoutáním na laně.

Po tomto letu byl jmenován do posádky Apolla 8 v prosinci 1968, jenže místo toho šel na operaci s páteří.

Podruhé odstartoval z Floridy v létě roku 1969 na Apollu 11 s Neilem Armstrongem a Buzzem Aldrinem. Byl to let na Měsíc. Zatímco jeho kolegové na Měsíci přistáli a Armstrong jako první člověk vstoupil na povrch, on zůstal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po 30 obězích se lunární modul s ostatními astronauty spojil s velitelským modulem a posádka odletěla na Zemi. Po 195 hodinách ve vesmíru přistáli na hladině Tichého oceánu.[5].

Po obou letech měl na kontě 11 dní ve vesmíru.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1970 odešel z NASA jako generálmajor a o rok později byl ředitelem Národního leteckého a kosmického muzea, které bylo součástí Smithsonova institutu ve Washingtonu. V dubnu roku 1978 se stal náměstkem ředitele Smithsonva institutu.[4]

O svém působení u NASA napsal zajímavou knihu. V roce 1985 byl v Ohiu zapsán do National Aviation Hall of Fame (Národní letecká síň slávy). V roce 1993 byl jmenován generálem v záloze a stal se podnikatelem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 357.  
  2. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Arago, s. 96/35.  
  3. Crater Collins on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  4. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 427.  
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Michael Collins, s. 288.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]