Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (anglicky International Society for Krishna Consciousness – odtud zkratka ISKCON), často nazývaná Hare Krišna nebo Hare Kršna, je vaišnavské hnutí, které v roce 1966 založil v USA A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Hnutí bývá označováno jako jedno z tzv. nových náboženských hnutí; jeho kořeny jsou ve védské tradici. Veřejnosti je známo zejména díky průvodům v ulicích měst se zpěvem mahámantry a tancem.

Vznik a historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Šrí Šrímad A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896-1977), často nazýván zkráceně Šríla Prabhupáda, se narodil v indické Kalkatě. Jeho jméno, stejně jako všechna jména význačných védských představitelů, je složeninou z postupem života získaných titulů. Původním jménem Abhaj Čaran De, což je vyjádřeno oněmi dvěma písmenky A. C. v jeho jméně. Narodil se jako syn čistého vaišnavy Goura Móhana a matky Rádžní, od nichž se mu dostalo západní kulturou neposkrvrněné varnaášrámské výchovy. Stal se stoupencem Gaudíjské Misie, skupiny pro obrodu gaudíja vaišnavismu v tradici Čaitanji Maháprabhua. Bhaktisidhánta Sarasvatí Thákura duchovní učitel pověřil svého žáka Šrílu Prabhupádu úkolem rozšířit védskou moudrost v angličtině do západního světa. Prabhupáda se dostal do USA v roce 1965, kdy mu bylo 69 let. Z Indie se vydal se 44 rupiemi v kapse. Připlul do New Yorku bez jakýchkoli finančních prostředků a za 12 let jeho zbytku života podařilo přeložit do angličtiny drtivou většinu védské literatury psané v bengáštině a sanskritu jako např. Bhagavad-gita taková jaká je, či mnohosvazkové vydání Šrímad Bhagavatamu a Čaitanya Čaritamrity (stěžejní nauky o Bohu ) a nesčetné množství dalších Autorizovaných védských textů. V roce 1966 Prabhupáda založil ISKCON Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, která svou působnost postupně rozšířila po celém světě, tak jak si přál jeho duchovní učitel. První stoupenci hnutí pocházeli z řad hippies.[1]

Rozmach[editovat | editovat zdroj]

Roku 1968 se 6 členů vydalo na misii do Británie. Upozornili na sebe barevnými průvody po Oxford Street za zpěvu manter. Všiml si jich i George Harrison a v roce 1969 spolu nahráli mantru Haré Krišna. Píseň se stala hitem a přispěla ke zpopularizování hnutí. George Harrison hnutí dále finančně podporoval a zakoupil pro ně sídlo v Letchmore Heathu v Hertfordshiru. Bylo pojmenováno Bhaktivedanta Manor a dodnes zde sídlí vedení hnutí pro Spojené království. Slouží také jako chrám a vzdělávací středisko. Hnutí se rychle šířilo po Spojených státech, Evropě a postupně po všech světadílech a zemích kam Prabhupádova mise zavítala. Po celém světě se pořádají přednášky o védské kultuře a nutnosti uspořádat společnost do varen a ašrámů, čtyř duchovních stavů (brahmačárí, grhasta, varnaprasta, sanjásí) a čtyř společenských tříd (bráhmana, kšátrija, vaišja, šúdra), v nichž se dodržují čtyři základní usměrňující zásady. 1. Nejíst maso, ryby, vejce, cibuli, česnek, houby a potraviny v kvalitě vášně a nevědomosti. 2. Nepožívat omamné látky jako alkohol, cigarety, veškeré drogy včetně kávy, čaje a nápojů obsahujících kofein. 3. Nemít zakázaný mimomanželský pohlavní styk. Pohlavní život je přípustný pouze u grhastaáštrámu (života hospodářů) za účelem plození dětí. 4. Nehazardovat. Hazardem se rozumí jakýkoliv hazard nejen s penězi, ale taktéž zdravím filozofií apod.. ISCKON provozuje restaurace, farmy, školy, charity a další aktivity.

Problémy v hnutí[editovat | editovat zdroj]

Prabhupáda sestavil mezinárodní řídící komisi (Governing Body Commission, GBC), která mu pomáhala řídit ISKCON a která po jeho odchodu převzala zodpovědnost za řízení společnosti. Vzhledem k odklonu od pokynů zakladatele však začalo mít hnutí vážné problémy: "Abhay Charan De (1896-1977)[...] Po jeho smrti se skupina guruů z řad jeho amerických následovníků ujala moci, a každý z nich přijal zodpovědnost za určitou geografickou oblast. Nejednotnost, soudní spory a skandály snížili počet členů pohybujících se v jádru hnutí pod 2 000 a utlumili počet nových zasvěcení."[2] Za deset roků, které uplynuly od Prabhupádovy smrti, odešlo nebo bylo vyloučeno šest z původních jedenácti guruů.[3]

Německý stoupenec hnutí Hansadúta začal shromažďovat střelné zbraně. V roce 1980 rozstřílel několik výloh obchodů s alkoholem. Na hnutí se rázem snesla vlna kritiky.
Džajatírtha, guru stanovený pro Anglii, začal v roce 1982 požívat LSD. Měl také sexuální styk se svými žačkami. Řídící komise ISKCONu ho za to kárala a Džajatírtha nakonec hnutí opustil a stal se guruem hnutí New Age. V roce 1987 mu jeden z jeho psychicky narušených žáků usekl hlavu sekáčkem. Toto jsou extrémní případy, se kterými se ISKCON musel potýkat a způsobily mu nemalé potíže.[4]

Spor o nástupnictví[editovat | editovat zdroj]

Když se koncem osmdesátých let rozšířily jisté zprávy přečinech ISKCONských guruů, někteří členové ISKCONu začali zpochybňovat oprávněnost toho, že Prabhupáda jmenoval členy do role duchovního mistra. Počátkem devadesátých let se členové pokusili dokázat, že žádní noví guruové nejsou třeba; naopak, Prabhupádovi žáci by mohli zasvěcovat nováčky Prabhupádovým jménem jako jeho zástupci (sanskritské slovo ritvik znamená "výkonný kněz"). V rámci ritvikovské hereze existuje mnoho různých či rozporných frakcí.[5] Slovy "ritvikovská hereze" označují odpůrci systému zasvěcování prostřednictvím ritviků tento systém.

"Hnutí ritviků (ISKCON-IRM) vzniklo roku 1999 na konferenci v Malajsii jako volná asociace těch, kdo si přejí reformu své mateřské organizace Iskcon. Jak při své pražské přednášce potvrdil Kršnakant, ritvikové nechtějí vytvářet nové hnutí, ale reformovat ISKCON jako jedinou Prabhupádovu organizaci."[6] Podstatu sporu o systém zasvěcování v Iskconu popisuje kniha Poslední pokyn

Existují tři hlavní skupiny ritviků: Hare Krishna Society, ISKCON Revival [v originále původní název ‚Reform‘] Movement-IRM a neorganizovaní stoupenci ritvikismu, kteří se neztotožňují ani s HKS ani s IRM. Zatímco se zdá, že všichni ritvikové přijímají hlavní premisy v dokumentu "The Final Order", liší se v různých podrobnostech.[7]

Řídící Rada ISKCONu ritvikismus odmítla svou rezolucí 6.4.7.2 z roku 1999."[8]

O názorovém střetu mezi společností IRM a radou GBC napsal v roce 2006 knihu Prof dr. Rahul Peter das The Rival Positions in the IRM-GBC Controversy within ISKCON

Dokument z 9. července 1977[editovat | editovat zdroj]

Šríla Prabhupáda před svým fyzickým odchodem jmenoval jedenáct žáků v dokumentu z 9.7. 1977,[9] aby zasvěcovali jeho jménem. Tento pokyn byl rozeslán na nařízení Šríly Prabhupády všem vedoucím v hnutí - GBC a chrámovým prezidentům a uveden do praxe. Po fyzickém odchodu Šríly Prabhupády GBC rada tento systém ustanovený zakladatelem ISKCONu zrušila na základě konverzace z 28. května (On je žák-vnuk, Když nařídím... Stane se žákem mého žáka). Přestože Šríla Prabhupád jednoznačně mluví o "žáku vnuku" a "žáku mého žáka" v souvislosti s hypotetickou situací vzniku nějakého pokynu pro to aby se jeho žáci stali guruové. Jak potvrzují slova "Když nařídím". Tento pokyn však zakladatel Iskconu Bhaktiveanta swami nikdy oficiálně nevydal. Někteří lidé si myslí, že to, že se nejednalo o systém určený pro dobu fyzické nepřítomnosti (po smrti) Šríly Prabhupády, vyplývá z poslední věty dokumentu, podle níž má zástupce zaslat jméno nově zasvěceného žáka Šrílovi Prabhupádovi, aby bylo zahrnuto v knize 'Zasvěcení žáci'. A potvrzuje to prý i konverzace ze 7.7. 1977:

Tamála Kršna: So if someone gives initiation, like Harikesa Maharaja, he should send the person's name to us here and I'll enter it in the book. Okay. Is there someone else in India that you want to do this? Prabhupáda: India, I am here. We shall see. In India, Jayapataka. Tamála Kršna: Jayapataka Maharaja. Prabhupáda: You are also in India. Tamála Kršna: Yes.

K tomu však není žádné opodstatnění, jelikož zápis do knihy zasvěcených žáků nemusí dělat Šríla Prabhupád osobně a ani jej nikdy nedělal. Tato praxe tedy může snadno pokračovat i po fyzickém odchodu zakladatele ISKCONu.

Od března 1978 mělo probíhat zasvěcování prostřednictvím guruů schválených 3/4 hlasů.[10] Ve skutečnosti si však 11 gurů, které Šríla Prabhupáda určil pro funkci ritviků, rozdělilo svět na své zóny až do roku 1987, kdy byl systém zonálních áčárjů odstraněn. Po roce 1987 začala rada GBC schvalovat volbou další guruy. Toto schválení má zaručit různé duchovní kvalifikace a standardy chování.[11] Tato praxe připomíná například dvojí podmínku k vykonávání určitých povolání - odbornou způsobilost a členství v odborné komoře.[12] A jde o systém dodatečně vytvořený GBC. Nikoliv Šrílou Prabhupádou. Tento systém je neustále upravován a pozměňován.[13]

"GBC uznává, že toto těleso od roku 1977 učinilo změny ve způsobu provádění zasvěcení v ISKCONu, uvažuje o změnách v současnosti a může učinit změny v budoucnosti. GBC však trvá na tom, že tyto změny se týkají praktických přizpůsobení podle místa, času a objektu přijatých v rámci aplikace absolutního, neměnného principu. Ritvikismus je v rozporu s absolutním, neměnným principem. Proto se kategoricky liší od přípustných přizpůsobení v moci GBC. Navzdory svým přizpůsobením se GBC pevně držela a drží principu parampary a zůstává mu zavázána, neboť je to učení Šríly Prabhupády a jeho předchůdců, a je to nutnost ohledně zachování živé tradice. [Všechny části 301 jednomyslně schváleny.]"[14]

Jedna z výše uvedených společností, The ISKCON Revival Movement(IRM), zdarma po celém světě distribuuje časopis Zpět k Prabhupádovi. Postoj IRM je popsán v knize Poslední pokyn.[15]

Podle IRM je systém volených guruů v přímém rozporu s pokyny Šríly Prabhupády k zasvěcování v Iskconu i v rozporu s jeho učením: „Obyčejné hlasování nemůže nikdy právoplatně volit vaišnavského áčárju. Vaišnavský áčárja vyzařuje sám ze sebe a nepotřebuje žádný soudní posudek.“[16]

Konverzace z 28. května 1977[editovat | editovat zdroj]

Podstatný úryvek z rozhovoru Šríly Prabhupády se členy rady GBC:

Satsvarúpa (dása Gósvámí): Naše další otázka se potom týká zasvěcování v budoucnosti, konkrétně doby, kdy už tu s námi nebudete. Chceme vědět, jak bude první a druhé zasvěcení prováděno.
(Šríla) Prabhupáda: Ano. Doporučím některé z vás. Jakmile budeme hotovi. Doporučím některé z vás, aby jednali jako celebrující áčárja. [officiating acarya-áčárja plnící kněžský úřad, vykonávající obřady]
Tamála Kršna (Gósvámí): Říká se tomu ritvik áčárja?
(Šríla) Prabhupáda: Ritvik. Ano.
Satsvarúpa (dása Gósvámí): Jaký je tedy vztah té osoby, které dává zasvěcení, a té...
(Šríla) Prabhupáda: On je guru. On je guru.
Satsvarúpa (dása Gósvámí): A dělá to vaším jménem.
(Šríla) Prabhupáda: Ano. To je formalita. Protože v mé přítomnosti by se nikdo neměl stát guruem, takže mým jménem, na můj pokyn... Ámára agjája guru haná. Být opravdu guruem, ale na můj pokyn.
Satsvarúpa (dása Gósvámí): Takže mohou být také považováni za vaše žáky.
(Šríla) Prabhupáda: Ano. Jsou žáci. Proč považováni? Kdo?
Tamála Kršna (Gósvámí): Ne, ptá se, že tito ritvik-áčárjové jsou výkonní [officiating] áčárjové, dávají díkšu. Jejich... Lidé, kterým dávají díkšu, čí jsou žáci?
(Šríla) Prabhupáda: Jsou jeho žák.
Tamála Kršna (Gósvámí): Jsou jeho žák.
(Šríla) Prabhupáda: Kdo zasvěcuje. On je žák-vnuk [granddisciple].
Satsvarúpa (dása Gósvámí): Ano.
Tamála Kršna (Gósvámí): To je jasné.
Satsvarúpa (dása Gósvámí): Pak máme otázku týkají...
(Šríla) Prabhupáda: Když nařídím "Staň se guruem," stane se řádným guruem. To je vše. Stane se žákem mého žáka. Tak to je.

Na přímou otázku, jak bude probíhat zasvěcování po jeho fyzickém odchodu, odpovídá Šríla Prabhupád jasně, určí některé ze svých žáků, aby jednali jako ritvici. Volbu ritviků následně provedl.[17]

Situaci "stane se řádným guruem" a "stane se žákem mého žáka" podmiňuje Šríla Prabhupád jednoznačnými slovy "když nařídím". To co však Šríla Prabhupád nařídil, pro dobu po svém fyzickém odchodu, byli "rytvici". Jak tato konverzace potvrzuje.

Ovšem slova "jsou jeho žák" a "On je žák-vnuk" svědčí o tom, že nově zasvěcení jsou jejich žáky a tudíž žáci-vnuci Šríly Prabhupády.

Dopisy jednotlivcům[editovat | editovat zdroj]

Podle védské tradice se po fyzickém odchodu (smrti) gurua se mohou stát jeho žáci guruy, pokud k tomu dostanou od gurua pokyn.[18] Tento koncept se nachází na mnoha místech v knihách Šríly Prabhupády a v dalších dokumentech, například v jeho dopise Tušta Kršnovi z Nového Dillí z 2. prosince 1975.[19]

Iskcon Revival Movement-IRM[editovat | editovat zdroj]

Společnost IRM tvrdí na základě slov Šríly Prabhupády, že společnost ISKCON musí následovat pokyny, které zakladatel pro společnost vydal[20] a zároveň dokládají svůj postoj kategorickými citáty z učení zakladatele ISKCONu, které potvrzují, že není možné stát se automaticky, svévolně zasvěcujícím guruem: „Člověk by měl přijmout zasvěcení od duchovního učitele přicházejícího v učitelské posloupnosti, který je autorizován svým předchozím duchovním učitelem. Tomu se říká díkšá-vidhána.“[21] "Šríla Prabhupád: Snažte se tomu porozumět. Nespěchejte. Guru se může stát guruem, když je mu to nařízeno jeho guruem. To je vše. Jinak se nikdo stát guruem nemůže."[22]

Společnost IRM souhlasí se slovy zakladatele Iskconu a podporuje znovuzavedení jeho pokynu k zasvěcování.[23]

Argumenty odpůrců systému zasvěcování prostřednictvím ritviků[editovat | editovat zdroj]

Automatický předpoklad, že žák má zasvěcovat své vlastní žáky, vyjádřil například Šrí Čaitanja v příběhu ze života Sarangadévy (Sarangy dáse Thákura).[24]

Podle IRM je citát z této knihy v rozporu s učením zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, například :„Člověk by měl přijmout zasvěcení od duchovního učitele přicházejícího v učitelské posloupnosti, který je autorizován svým předchozím duchovním učitelem. Tomu se říká díkšá-vidhána.“[25] Žák se tedy podle učení Bhaktivedanty Svámího může stát zasvěcujícím duchovním učitelem pouze pokud ho k tomu jeho duchovní učitel autorizuje. Tj. dá mu k tomu pokyn.

Kritici Iskconu používají výše uvedený citát z knihy Bhakti Vidhána Mahájógí Svámího k ukázání domnělého rozporu mezi tím co si představují jako "pravou védskou tradici" a systémem zasvěcování žáků, který Bhaktivedanta Svámí ve své organizaci zavedl a vyžaduje.

„V našem Hnutí pro vědomí Kršny, je požadavek být připraven vzdát se čtyř pilířů hříšného života: zakázaného sexu, pojídání masa, požívání omamných látek a hazardování.A zvláště v západních zemích , nejprve pozorujeme zda potenciální žák je připraven následovat regulativní principy. Poté obdrží jméno Vaišnavského služebníka a je zasvěcen do zpívání Haré Kršna mantry, alespoň šestnácti kol denně.“[26]

Zasvěcování prostřednictvím systému ritviků podle šástry[editovat | editovat zdroj]

Nauku v rozporu s písmy nelze považovat za védskou.[27][28]

Vedení současného ISKCONu oficiálně odmítá systém zasvěcování ritviky, který zavedl zakladatel ISKCONu Bhaktivedanta swámí Prabhupád, a domnívá se, že byl určen pouze pro fyzickou přítomnost gurua. Podle GBC rezoluce 6.4.7.2 z roku 1999 je zachování tohoto systému v rozporu s pokyny písem a tradicí.[8]

Několik příkladů z védských písem:

Hari bhakti vilása, gaudíja vaišnavské písmo, které Sanátana Gósvámí sepsal na výslovný pokyn Čaitanji Maháprabhua,[29] ve spolupráci s Gópálou Bhattou Gósvámím, ve dvou pasážích vyžaduje, aby spolu guru a budoucí žák žili jeden rok a vzájemně se tak poznali.

Nicméně organizace ISKCON se řídí knihami Bhaktivedanty swamiho a nikoliv knihami ostatních vaišnavských tradic. "Whatever is to be learned of the teachings of Srila Bhaktivinode Thakura can be learned from our books. There is no need whatsoever for any outside instruction." (Srila Prabhupada Letter to Gurukrpa and Yasodanandana, December 25th, 1973)

Na základě překladů písem konkurenčních vaišnavských organizací bývá často namítáno, že Šríla Prabhupáda dosáhl svého kazatelského úspěchu pouze za cenu porušení principu šástry. Tento argument obvykle předkládají ostatní Gaudiya Vaišnavské skupiny v Indii.[30]

Šríla Prabhupád uváděl ve svých knihách také tradiční vesnický život gurua a žáka, kdy také po zasvěcení bývá zvykem, že žák žije jistou dobu se svým guruem.[31]

Praxe zavedená zakladatelem Iskconu však potvrzuje, že vedení v citátu tohoto překladu Hari Bhakti Vilásy nemusí znamenat společný život na základě dokumentu z 9.7. 1977 a praxe, kterou zakladatel ISKCONu ve společnosti zavedl.

Ve svých knihách a konverzacích Šríla Prabhupáda také uvádí tradiční, vesnický védský systém, kdy žák žije s guruem a slouží mu jako obyčejný sluha, což zahrnuje takové služby jako jsou například čištění bot a masáž.[32] [33] [34] [35] [36]

Stoupenci Prabhupádova systému zasvěcování prostřednictvím ritviků argumentují praxí, kterou zavedl A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda v ISKCONu, kdy guru může za účelem formálního udílení zasvěcení jednat prostřednictvím svých zástupců bez potřeby fyzického kontaktu gurua a žáka.[37]

Rada GBC tedy nyní posuzuje tuto pasáž nejprve pozorujeme zda potenciální žák je připraven následovat regulativní principy a z výše uvedené citace předpokládá komunikaci mezi guruem a jeho zástupcem, který může gurua informovat o kvalifikaci žáka. Tuto pravomoc však Šríla Prabhupáda předal svým zástupcům ritvikům, kteří dostávali doporučení od chrámových prezidentů a na základě tohoto doporučení rozhodovali, zda je kandidát kvalifikován pro zasvěcení, tudíž přímá komunikace mezi guruem a jeho zástupcem není vždy nutná.[38] Podle Hari bhakti vilásy 1.74 však musí být splněna podmínka vzájemného poznání: budoucí žák se musí přesvědčit o kvalifikaci gurua poznáním jeho chování a povahy. Žáci v ISKCONu se do fyzického odchodu zakladatele roku 1977, přesvědčovali o kvalifikaci gurua prostřednictvím jeho knih. Jeho knihy a pokyny jsou k dispozici i nyní. Tudíž systém zavedený zakladatelem Iskconu je v přímém rozporu s tvrzením citátu tohoto překladu Hari bhakti vilásy 1.74., který je uveden v tomto článku a kterým argumentují kritici ISKCONu.

Citace Čaitanja čaritámrty pokračuje a plně potvrzuje Hari bhakti vilásu, jen s modifikací jednoho roku na půlrok až rok.[39]

Pasáž žák musí klást dotazy k pochopení transcendentálních témat chápe současná rada GBC tak, že to předpokládá oboustranný komunikační kanál mezi guruem a žákem. Bhágavatam to upřesňuje slovy přijít k duchovnímu mistrovi. Všechny tyto podmínky přijít k duchovnímu mistrovi, žák musí klást dotazy k pochopení transcendentálních témat... byly splněny bez potřeby fyzického kontaktu Šríly Prabhupády a zasvěcovaného žáka.[40] Současná rada GBC tak ve skutečnosti považuje systém zasvěcování, kterým Bhaktivédanta swámí přijímal a zasvěcoval žáky za nevédský a v rozporu s písmy.

Za jeho fyzické přítomnosti s ním žáci komunikovali prostřednictvím dopisů (dochovalo se několik tisíc osobních dopisů Šríly Prabhupády žákům) a během osobních setkání. Nemohli tak však činit vždy všichni jeho žáci vzhledem k jejich množství, času který Bhaktivedanta swami věnoval psaní knih a také díky systému, který Bhaktivedanta swami zavedl v souvislosti se zasvěcováním svých žáků, a na jehož dodržování Bhaktivedanta swami trval. Následující přepis rozhovoru tuto historickou situaci pěkně popisuje:

"Tamála Kršna Maharája: Šrilo Prabhupádo, dostáváme spousty dopisů. Jsou zde lidé,kteří chtějí být zasvěceni. Ale od té doby, kdy jste onemocněl, jsme je požádali čekat. Šríla Prabhupád: Zkušenější sanyásíni v dané oblasti to mohou provést. Tamála Kršna Maharája: To je to, co děláme. Mám na mysli, formálně jsme...oblastní GBC sanyásíni, zpívali na jejich růžencích a oni pak psali Vaší Božské Milosti. A vy jste dával duchovní jména. Takže měli bychom pokračovat v tomto postupu nebo bychom,já myslím,je řečeno, že duchovní mistr na sebe bere...bere na sebe...musí očistit svého žáka...takže my nechceme, abyste musel hm...vaše zdraví není příliš dobré, takže byste neměl...proto jsme požádali každého, aby čekal.Já chci jen vědět, jestli máme i nadále čekat. Šríla Prabhupád: Ne. Zkušenější sanyásíni."[41]

Ve společnosti ISKCON nikdy roční společný život gurua se žákem nefungoval[42] a většinou není uplatňován, neboť většina guruů cestuje po světě. Proto je tvrzení o nezbytnosti ročního společného života gurua a žáka v rozporu s praxí, která je v ISKCONu zavedena. Navíc zakladatel Iskconu nařizuje svým žákům aby se ohledně duchovních otázek obraceli výhradně na jeho knihy, nikoliv na knihy konkurujících organizací, které kritizují systém zasvěcování, který v Iskconu zavedl jeho zakladatel: "Whatever is to be learned of the teachings of Srila Bhaktivinode Thakura can be learned from our books. There is no need whatsoever for any outside instruction." (Srila Prabhupada Letter to Gurukrpa and Yasodanandana, December 25th, 1973)

Přestože systém zasvěcování skrze ritviky v jeho knihách není detailně popsán. O využití ritviků při obřadech se však ve Šrímad Bhágavátamu mluví poměrně často - 4.6.1 / 4.7.16 / 5.3.2 / 5.3.3 / 5.4.17 / 7.3.30 / 8.20.22 / 9.1.15 . Není zde však popis zasvěcování skrze systém volených guruů, který nyní funguje v Iskconu. Systém zasvěcování prostřednictvím ritviků zavedl Bhaktivedanta swámi v Iskconu osobně a potvrdil, že je určen pro dobu jeho fyzické nepřítomnosti mimo jiné i v konverzaci z 28.5.1977.[43]

Zasvěcování prostřednictvím systému ritviků: názor gurua a sádhua[editovat | editovat zdroj]

V některých védských tradicích smrt gurua vylučuje možnost být jím zasvěcen.[44] [45] Proto v některých tradicích není aplikováno. Zatímco v jiných funguje.[46]

Díkšá ve snu (bez fyzické přítomnosti gurua) nestačí, třebaže je považována za příznivou.[47] S tím je ve shodě i systém zasvěcování prostřednictvím ritviků.

Je třeba neustálého vedení guruem, pouhé následování věčně osvobozených čistých oddaných nestačí.[48]

Toto vedení (sanskrt: vání) probíhá podle Bhaktivedanty swamiho, který byl formálně zasvěcen bez zprostředkování ritvikem, na duchovní úrovni, která nevyžaduje fyzickou přítomnost gurua: "Já tě budu dál osobně vést, fyzicky přítomný nebo nepřítomný, tak jako já dostávám vedení od mého Guru Maharaji."[49] Skutečné zasvěcení probíhá na duchovní úrovni.[50] Obřad zasvěcení pouze potvrzuje skutečné zasvěcení.

Mentální spekulací, suchými argumenty a nezávislým čtením knih nelze udělat pokrok v duchovním životě. Je třeba přijít za duchovním mistrem.[51] Toto přijití za duchovním mistrem funguje v systému, který Bhaktivedanta swami zavedl v Iskconu, tímto způsobem: „ Takže na začátku studenti v našem Hnutí pro vědomí Kršny souhlasí s životem s oddanými, a postupně, když zanechají čtyř zakázaných činností – nedovoleného pohlavního styku, hazardu, pojídání masa a požívání omamných látek – udělají pokrok v činnostech duchovního života. Když je někdo připraven pravidelně následovat tyto principy, obdrží první zasvěcení( hari – náma ), a pravidelně zpívá nejméně šestnáct kol každý den.[52] Bhaktivedanta swámí ve své organizaci nezavedl pravidlo, že žák musí přijít fyzicky za duchovním mistrem.

Zasvěcování prostřednictvím systému ritviků: historické precedenty[editovat | editovat zdroj]

Je znám precedens v kartabhádža apasampradáji, heretické[53] odnoži gaudíja vaišnavismu.[54]

Suhotra exswámi (bývalý volený guru současného Iskconu) v této knize kritizuje systém zavedený zakladatelem Iskconu jelikož v tomto systému by nemohl být guruem v Iskconu.

Selhávání duchovních autorit[editovat | editovat zdroj]

Skutečně objektivním problémem ISKCONu je ovšem stálé selhávání duchovních autorit v hnutí. Selhávání autorit má o to nepříznivější dopad, že řadoví oddaní jsou vedeni k tomu, aby jim svěřovali moc nad všemi oblastmi svého života.[55]

Tento problém bere ISKCON vážně a je v něm předmětem kritiky.[56] Nezastává však názor, že by řešením bylo přijetí Šríly Prabhupády jako díkšá gurua pro budoucí generace členů ISKCONu.[8]

Znovunastolení jednoty[editovat | editovat zdroj]

ISKCON se poučil ze svých chyb. V dnešní době má hnutí několik desítek guruů, kteří již jsou schopni dosáhnout svých závazků. Byl zrušen tzv. zónový systém, tedy už se neustavují guruové pro určité území, ale každý žák si může vybrat kteréhokoliv gurua ve světě. Nyní je také jedním ze starších členů ISKCONu poradce pro vedení řízení, který pomáhá vedení s technikami řízení.[57]

Věrouka[editovat | editovat zdroj]

Hlavním pramenem ke studiu je Bhagavadgíta v překladu samotného Prabhupády doplněném o jeho komentáře vycházející z komentářů předchozích guruů.[58] [59] Dalšími stěžejními prameny jsou Bhágavata Purána (Šrímad Bhágavatam), Čaitanja čaritámrta, hlavní životopis Čaitanji Maháprabhua, a díla Čaitanjových žáků, zvláště Rúpy Gosvámího. Veškeré Prabhupádovy spisy se v hnutí těší velké vážnosti.

Krišna[editovat | editovat zdroj]

Krišna je Nejvyšší Pán, Nejvyšší božstvo, osobní Bůh a je všemocný, vševědoucí a věčný. Podle učení gaudíjského vaišnavismu je zdrojem, nikoliv jen avatárem, Višnua. Každý jedinec, každá duše je individualitou, o kterou Krišna pečuje.

Karma a reinkarnace[editovat | editovat zdroj]

Členové Mezinárodního hnutí pro vědomí Krišny vyznávají tradiční vaišnavský názor, že duše, která se nachází v našem hmotném světě, se bude tak dlouho převtělovat, dokud nedovede svůj život k dokonalosti v podobě znovunavázání láskyplného vztahu s Bohem. Karma určuje, jaké bude příští zrození každého jedince.

Mahámantra Hare Krišna[editovat | editovat zdroj]

Největší vážnosti se těší mahámantra Hare Krišna. Jejím nasloucháním a zpěvem se živé bytosti očišťují a přibližují k Bohu.

Text mahámantry:

Haré Krišna Haré Krišna
Krišna Krišna Haré Haré
Haré Ráma Haré Ráma
Ráma Ráma Haré Haré

Hare označuje Krišnovu šakti (Rádhu), a Ráma a Krišna jsou jména Boha.

Praktiky členů[editovat | editovat zdroj]

Všichni členové se věnují bhakti-józe. Nejdůležitější je zpěv Haré Krišna mahámantry a studium védských textů jako je Bhagavadgíta.

Vnější znaky člena[editovat | editovat zdroj]

Nový člen stráví nějakou dobu jako novic ('bhakta'). Poté si vybere gurua a dostane od něho nové jméno. Muži si oholí hlavu a vzadu na hlavě si nechají krátký cop, šikhu. Členové si označují čelo a dalších jedenáct míst na těle jílem, např. z Gangy. Toto znamení se nazývá tilaka a označuje tělo jako chrám, kde sídlí Krišna. Mužští členové nosí tradiční oděv zvaný dhótí. Svobodní muži nosí šafránové a ženatí a novici bílé. Ženy nosí barevná sárí, vdovy bílá. Vdané ženy si dělají mezi obočím červenou tečku, která značí, že jsou vdané.

Zákazy[editovat | editovat zdroj]

Každý člen je povinen vzdát se masa, ryb, vajec, čaje, kávy, tabáku, alkoholu a ostatních drog. Sex je povolen pouze manželům a za účelem plození dětí (tím jsou také zakázány homosexuální praktiky). Členové jsou povinni dodržovat čtyři základní příkazy, které se dále rozvíjejí. Jsou to:

  • Nejíst maso, ryby a vejce
  • Nepožívat žádné omamné látky (sem patří zákaz pití kávy a čaje)
  • Zdrženlivé sexuální chování
  • Zákaz hazardních her

První věc, kterou členové mají každý den za úkol, je tzv. džapa. Jedná se o recitování mantry Haré Krišna na růženci (zvaném džapa-málá), kterou jsou povinni odříkat 1728 krát. (Růženec má sto osm korálků, které šestnáctkrát odpočítají.) ( Nejdůležitější při zpívání je upřímnost ) Nikoliv strojové zpívání

Harinám-sankírtan[editovat | editovat zdroj]

Důležitou součástí života členů je tanec a zpěv svatých jmen Boha. Veřejnosti jsou známí zejména díky nim. Při harinám-sankírtanu členové s hudebními nástroji (kartály, mridanga, apod.) chodí po ulicích a vzdávají chválu Nejvyššímu Pánu tancem a zpěvem mahámantry.

Hnutí v Česku[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citace a odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Proč jsou hippies přitahováni hnutím Hare Kršna
  2. Náboženský slovník Harper Collins
  3. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998. S. 168.  
  4. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998. S. 166.  
  5. http://en.wikipedia.org/wiki/ISKCON_Guru_System#The_rtivik_heresy stav ke dni 2.9.2010
  6. Ritvikové také v Praze Dingir 3/2006 str.103
  7. http://www.harekrsna.com/philosophy/vada/schools.htm
  8. a b c http://www.vnn.org/world/WD9903/WD31-3455.html
  9. Dokument z 9.7. 1977 str.104-105 http://www.iskconirm.com/docs/pdf/TFOCzech.pdf
  10. The GBC will consider each year at Gour Poornima the appointment of new Spiritual Masters to be approved by a 3/4 vote. However, for 1978, no new Spiritual Masters shall be appointed other than the 11 selected by Srila Prabhupada. GBC rezoluce č.16, 19.března, 1978
  11. Gurus And Initiation In ISKCON. GBC 1995, úvod
  12. Členství v odborné komoře a profesní diplom jsou v Německu povinné pro: 127 vyjmenovaných řemesel v zákoně o řemeslech (např. malíř, tesař). http://www.arr-nisa.cz/iware_cz/?D=33
  13. GBC rezoluce č.303 čl.4, 31.března, 1999
  14. 4) The GBC acknowledges that this Body has since 1977 made changes in the manner in which initiations are carried out in ISKCON, is contemplating changes at present, and may well make changes in the future. However, the GBC Body maintains that these changes concern practical adjustments according to time, place, and object undertaken in the application of absolute, unchanging principle. Ritvikism contravenes absolute, unchanging principle. Hence it is categorically different from the permissible adjustments within the power of the GBC Body. In spite of its adjustments, the GBC Body has held steadily to the principle of parampara and remains committed to it, for it is the teaching of Srila Prabhupada and his predecessors, and it is a necessity in the matter of sustaining a living tradition. [All sections of 301 passed unanimously.] http://www.vnn.org/world/WD9903/WD31-3455.html
  15. Poslední pokyn Kršnakant desai předmluva str.vii a zadní strana obálky.
  16. (Č.č. Madhya, 1.220, výklad)
  17. dokument z 9.7.1977 zde str.104 http://www.iskconirm.com/docs/pdf/TFOCzech.pdf
  18. Š.B. 4.8.54, výklad
  19. "Keep trained up very rigidly and then you are bona fide Guru, and you can accept disciples on the same principle. But as a matter of etiquette it is the custom that during the lifetime of your Spiritual master you bring the prospective disciples to him, and in his absence or disappearance you can accept disciples without any limitation. This is the law of disciplic succession. I want to see my disciples become bona fide Spiritual Master and spread Krishna consciousness very widely, that will make me and Krishna very happy." (překlad: "Neochvějně se cvičte a pak budete pravý guru a budete moci přijímat žáky podle stejné zásady. Z hlediska etikety je zvykem, že za života vašeho duchovního mistra přivádíte kandidáty na žáky k němu a za jeho nepřítomnosti či po odchodu můžete přijímat žáky bez jakéhokoliv omezení. To je zákon učednické posloupnosti. Chci vidět, jak se moji žáci stávají pravými duchovními mistry a široce káží vědomí Kršny. To učiní mě a Kršnu velmi šťastnými.")
  20. Kršnakant Poslední pokyn str.1-6
  21. Šrímad Bhágavatam 4.8.54, výklad. Bhaktivedanta Book Trust, Praha 1995
  22. Šríla Prabhupáda, přednáška z Bg., 28/10/75
  23. V dopise není žádná zmínka, že by systém měl přestat být prováděn s odchodem Šríly Prabhupády a taktéž se zde neuvádí, že by tento systém měl fungovat jen po dobu jeho přítomnosti. Navíc argument, že platnost celého ritvik systému „závisí“ jen na jediném slovu- „nadále“ je také neudržitelný, protože dokonce i když toto slovo z dopisu vyjmeme, jeho obsah zůstane nezměněn. Stále nám zůstává systém, ustanovený Šrílou Prabhupádou čtyři měsíce před jeho odchodem, bez jakéhokoliv dalšího pokynu k jeho ukončení. Bez takovéhoto opačného pokynu musíme na tento dopis nahlížet jako na poslední pokyn Šríly Prabhupády týkající se zasvěcení a měl by být proto následován." Poslední pokyn str. 3-4 Kršnakant desai
  24. "On one occasion, after reprimanding Devananda Pandita, Lord Gauranga was on His way home, accompanied by Srivasa Pandita, when he came across Sarangadeva. Lord Gauranga asked Sarangadeva why had never initiated any disciples. Sarangadeva replied that he had not found any suitable person. Lord Gauranga blessed him saying, 'Whoever you shall choose as a disciple will be most suitable'.“ (překlad: „Při jedné příležitosti, po pokárání Dévánandy Pandita, byl Pán Gauránga na cestě domů v doprovodu Šríváse Thákura, když tu potkal Sarangadévu. Pán Gauránga se zeptal Sarangadévy, proč nikdy nezasvětil žádné žáky. Sarangadéva odpověděl, že nenašel žádnou vhodnou osobu. Pán Gauránga mu požehnal slovy: 'Kohokoliv si vybereš za žáka, bude nanejvýš vhodný'.") - heslo Sarangadéva v kompilaci životopisů gaudíja vaišnavů ze zdrojů: Gaudíja Vaišnava Abhidhána (Haridása dása, Haribol Kutir, Navadvípa, 1957), Čaitanja-čaritera Upadana (Biman Bihárí Madžumdar) a Gaura-parišada-čaritávalí (Bhakti Vidhána Mahájógí Svámí).
  25. (Š.B. 4.8.54, výklad)
  26. Šrí Čaitania-čaritámrita , Madhya-lila 24:330
  27. Rúpa Gósvámí. Bhakti-rasámrita-sindhu 1.2.101
  28. Bhagavad gíta 16.23
  29. Šrí Čaitanja čaritámrta, Madhja-lílá 23.104. Bhaktivedanta Book Trust, Praha 2009
  30. Poslední pokyn Kršnakant 1996 str.50
  31. "Bývá zvykem, že po zasvěcení do mantry gájatrí žije žák jistou dobu mimo domov pod dohledem áčárji, aby se zdokonalil v duchovním životě. Během tohoto období musí pracovat pod vedením duchovního učitele jako obyčejný sluha." Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, díl 1, kapitola 45 - Krišna zachraňuje syna svého učitele. Bhaktivedanta Book Trust, Praha 2004
  32. Narada Muni said: A student should practice completely controlling his senses. He should be submissive and should have an attitude of firm friendship for the spiritual master. With a great vow, the brahmacari should live at the guru-kula, only for the benefit of the guru. (překlad: Nárada Muni řekl: Student se má cvičit v úplném ovládání smyslů. Měl by být poslušný a k duchovnímu učiteli mít přátelský vztah. Takový brahmačárí, vázaný velkým slibem, má žít v gurukule a jednat pouze ve prospěch gurua.) Šrímad Bhágavatam 7.12.1, Bhaktivedanta Book Trust, Praha 2000
  33. In India there is a sudra class. They are..., generally they are servant class. That is called nicavat. So servant class... A brahmacari living at the care of spiritual master, he is advised that "You shall carry out the orders of your spiritual master nicavat, just like the sudra class." Because a person coming to spiritual master, they are coming from brahmana family or kshatriya family or high caste family. But he may say, "Oh, I am coming from a brahmana family, and my spiritual master is ordering to brush his shoes? Oh, how can I do?" Therefore it is advised, nicavat. (překlad: V Indii je třída šúdrů. Jsou... , obvykle jsou to služebníci. Tomu se říká níčavat. Tedy třída služebníků. Brahmačárímu žijícímu v péči duchovního mistra je řečeno "Budeš plnit pokyny svého duchovního mistra níčavat, jako třída šúdrů." Protože osoba přicházející za duchovním mistrem, přicházejí z bráhmanské nebo kšatrijské rodiny nebo rodiny z vysoké kasty. Ale může si říci: "Ó, pocházím bráhmanské rodiny a můj duchovní mistr mi nařizuje čistit mu boty? Ó, jak to mohu dělat? Proto se doporučuje, níčavat.") přednáška Šrímad Bhágavatam 1.1.2, Londýn, 16.8. 1971
  34. Therefore Krishna said that tad viddhi pranipatena [Bg. 4.34]. Pranipatena means fully surrendering. If you have still doubts to surrender, then don't waste time. Don't waste time. That is not the way. Tad viddhi pranipatena pariprasnena sevaya. Guru has to be given service, that nicavat. That nicavat. Nicavat means menial servant. Whatever guru says... Guru says, "Just brush my shoes." "Yes, sir." You cannot think, "Oh, I am coming from such a respectable person, I am so much learned, and my guru is asking me to 'Brush my shoe'? No, I am not doing it." No, then you are not disciple. Nicavat. (překlad: Proto Kršna řekl tad viddhi pranipáténa [Bg. 4.34]. Pranipáténa znamená plně se odevzdat. Pokud stále pochybujete o odevzdání se, pak neztrácejte čas. Neztrácejte čas. To není ta cesta. Tad viddhi pranipáténa pariprašnena sévajá. Guruovi se musí sloužit. To níčavat. Níčavat. Níčavat znamená obyčejný sluha. Cokoliv guru řekne... Guru říká "Vyčisti mi boty." "Ano, pane." Nemůžete si myslet: "Ó, pocházím z tak úctyhodné osoby, jsem tak učený, a můj guru mě žádá 'Vyčisti mi boty'? Ne, to neudělám." Ne, pak nejste žák. Níčavat. přednáška Šrímad Bhágavatam 6.1.22, Honolulu, 22.5. 1976
  35. They cannot understand what is Krsna. Therefore because people misunderstood Him, Krsna came as a devotee to teach how to surrender to Krsna perfectly. Krsna came. Just like sometimes my servant gives me massage. (překlad: Nemohou porozumět, kdo je Kršna. Protože Mu lidé nerozumějí, Kršna přišel jako oddaný, aby učil jak se Kršnovi dokonale odevzdat. Kršna přišel. Tak jako mi můj služebník někdy dává masáž.) přednáška Šrímad Bhágavatam, Májápur, 16.6. 1973)
  36. Prabhupada: One should go to guru to serve him as menial servant. That is acceptance of guru. That is required. Nicavat. Nica, nica means menial. Just like menial servant, he does everything. Similarly, to live with guru means to serve him as a menial servant. That is Vedic injunction. Nicavat. (překlad: Je třeba jít za guruem sloužit mu jako obyčejný sluha. To je přijetí gurua. To je třeba. Níčavat. Níča, níča znamená obyčejný. Přesně jako obyčejný sluha, dělá vše. Podobně žít s guruem znamená mu sloužit jako obyčejný sluha. To je védský pokyn. Níčavat.) konverzace 22.8. 1976, Hyderabad
  37. „V našem Hnutí pro vědomí Kršny je požadavek být připraven vzdát se čtyř pilířů hříšného života: zakázaného sexu, pojídání masa, požívání omamných látek a hazardování.A zvláště v západních zemích , nejprve pozorujeme zda potenciální žák je připraven následovat regulativní principy. Poté obdrží jméno Vaišnavského služebníka a je zasvěcen do zpívání Haré Kršna mantry, alespoň šestnácti kol denně. Takto žák pokračuje v oddané službě pod vedením duchovního mistra nebo jeho představitele po nejméně šest měsíců až rok. Kdy je doporučen pro druhé zasvěcení, při kterém obdrží posvátnou šňůru a žák je nyní přijímán jako pravý bráhmana.“ Šrí Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá 24.330, výklad. Bhaktivedanta Book Trust, Praha 2009
  38. pokyn z 9.7.1977 - "Po zvážení tohoto doporučení, tito reprezentanti mohou přijmout oddaného jako zasvěceného žáka Šríly Prabhupády..."
  39. „Co se týče vzájemného zkoušení mezi duchovním mistrem a žákem, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura vysvětluje, že pravý žák musí klást dotazy k pochopení transcendentálních témat. Ve Šrímad-Bhágavatamu (11.3.21) se uvádí: tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam
    „Ten, kdo má otázky týkající se pochopení nejvyššího cíle a prospěchu v životě, musí přijít k duchovnímu mistrovi a odevzdat se mu.“ Vážný žák musí být při výběru pravého duchovního mistra ostražitý. Musí si být jist, že mu duchovní mistr může předat veškeré transcendentální nezbytnosti. Duchovní mistr zase musí sledovat, jak se žák dotazuje a jak dychtí po pochopení transcendentálních témat. Duchovní mistr by měl žákovu zvídavost zkoumat nejméně šest měsíců nebo jeden rok.“ Šrí Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá 24.330, výklad. Bhaktivedanta Book Trust, Praha 2009
  40. Viz. pokyn z 9.7. 1977 ohledně přistoupení ke guruovi
  41. rozhovor 7.6.1977 Vrndavan
  42. Dokument z 9.7.1977
  43. Satsvarůp dás Goswámí : Naše další otázka se potom týká zasvěcování v budoucnosti, konkrétně doby, kdy už tu s námi nebudete. Chceme vědět jak první a druhé zasvěcení bude prováděno. Šríla Prabhupáda : Ano. Doporučím některé z vás. Jakmile budeme hotovi. Doporučím některé z vás, aby jednali jako celebrující áčárja. Tamál Kršna Goswámí : Říká se tomu ritvik áčárja? Šríla Prabhupáda : Ritvik. Ano. konverzace Bhaktivedanty swamiho z 28.5.1977 se členy rady GBC
  44. However, Ramanuja was insistent. ‘You know that death makes no distinction between the timely and the untimely," he said. "Do you not recall with what high expectations I went with you to meet Sri Yamunacarya? Providence cheated me then, so why should I trust him now by allowing any delay? Please give me shelter at your lotus feet right at this very moment." Mahapurna was pleased by Ramanuja's words, and there on the banks of the lake in the shade of a flowering bakula tree he lit a sacrificial fire. In that fire he placed two metal discs, one bearing the sign of Lord Visnu’s cakra and the other that of His conch. When the two discs were hot, Mahapurna pressed them onto Ramanuja's right and left arms, thus marking them with the signs of Lord Visnu. Finally, meditating on the lotus feet of Yamunacarya, Mahapurna whispered the Vaisnava mantra into Ramanuja's ear. When the initiation was thus completed, Ramanuja returned to Kancipuram, accompanied by his guru and his guru’s wife. Naimisaranya dasa. The Life of Ramanujacarya, ch. 3. Vaisnava Educational Alternative, 1989. ASIN B000W8LXV0
  45. 175. Ramakrsna dasa Babaji Maharaja (previously named Rampratap) "During Rampratap's stay in the cave, Balwant Rao, the elder bother of Madhava Rao, the King of Gwalior, once came and expressed his loyalty to him. It was arranged that Balwant would take spiritual initiation from Krsnacaitanya dasa. But when Krsna caitanya suddenly died, Balwant was initiated by Kesavdeva of Gopinathabag." Haridása Dása, Haribol kutir, Navadvípa. Gaudíja Vaišnava Džívaní
  46. "I wish that each and every Branch shall keep their independent identity and cooperate keeping the Acarya in the centre. On this principle we can open any number of Branches all over the world. The Ramakrishna mission works on this principle and thus as organization they have done wonderfully." (Srila Prabhupada Letter to Kirtanandana, 67-2-11)
  47. "One day Sri Madhavendra Puripada appeared to mother Sri Sita in a dream and told her with sweet words 'Listen, O Sita devi! My name is Madhavendra. Sri Advaita Candra took mantra from me. I will now give you the same siddha mantra that I have given to your husband and that attracts Krsna. Krsna does not eat grains offered to Him by an uninitiated person, and it is a great offence to act in a wayward manner.' "Sita-devi said: 'I am very fortunate that I met you. Please purify my heart and body with mantra initiation.' Then Madhavendra Puripada gave Krsna-mantra initiation to Sita, after which he vanished. "When Mother Sita awoke, she said: 'How amazing! Madhavendra Puripada gave me mantra diksa in a visionary dream!' Sita devi told everything to Advaita Acarya, who said: 'You are very fortunate. All your bonds have been severed.' "Still, despite Sita's vision, He gave her initiation again, according to the rules, on an auspicious moment." (The Glories of Advaita Acharya, překlad Advaita dása. Rasbiharilal and Sons, Loi Bazaar, Vrindavan. http://nitaaiveda.com/All_Scriptures_By_Acharyas/Ishana_Nagara/Glories_of_Advaita_Acharya/ADVAITA_PRABHU'S_MARRIAGE.htm
  48. "Unless this fact is born in mind, the conditioned soul may be tempted to undervalue the constant guidance of the guru on the hypocritical plea of following in the footsteps of the eternally free pure devotees. Those, therefore, who suppose that deliverance from the bondage of this world should be practicable without the constant guidance of the spiritual preceptor, confound the conditioned state with the free." Bhaktisiddhanta Saraswati Goswami Maharaja: Associates of Sri Caitanya. http://bvml.org/SBSST/aosc.html
  49. (ŠP konverzace, Vrindavan, 14/7/77)
  50. „Jinými slovy, duchovní učitel probouzí spící živou bytost k jejímu původnímu vědomí, takže je pak schopna uctívat Pána Višnua. To je účelem dikši neboli zasvěcení. Zasvěcení znamená přijímání čistého poznání o duchovním vědomí.“ (Č.č. Madhya, 9.61, výklad) „Dikša ve skutečnosti znamená zasvěcovat žáka do transcendentálního poznáním, prostřednictvím kterého se osvobodí od veškerého hmotného znečištění.“ (Č.č. Madhya, 4.111, výklad) „Dikša je proces, kterým může člověk probudit své transcendentální poznání a překonat všechny reakce pocházející z hříšných činností. Osoba, která je expertem ve studiu zjevených písem zná tento proces jako dikšu.“ (Č.č. Madhya, 15.108, výklad)
  51. The Lord is the original spiritual master, and a person in the disciplic succession can convey the message of the Lord as it is to his disciple. No one can be spiritually realized by manufacturing his own process, as is the fashion of the foolish pretenders. The BhAgavatam (6.3.19) says, dharmaM tu sAkSAd bhagavat-praNItam: the path of religion is directly enunciated by the Lord. Therefore, mental speculation or dry arguments cannot help lead one to the right path. Nor by independent study of books of knowledge can one progress in spiritual life. One has to approach a bona fide spiritual master to receive the knowledge. Bhagavad gítá 4.34, význam.
  52. / Šrí Čaitania-čaritámrita , Adi-lila 17:265, výklad, A.C.Bhaktivedanta Swami Prabhupada /
  53. http://vaniquotes.org/wiki/Apasampradayas
  54. "In Bangladesh, a new version of the Kartabhaja sect was founded some years back by one Anukul Chandra. He is now dead, but latter-day devotees can be directly initiated by him through preachers known as ritviks. New initiates must agree to follow the principles - be vegetarian once a week and worship no deity other than Anukul Chandra's picture." Suhotra Swami. Apasampradayas. http://www.suhotraswami.net/library/Apasampradayas.pdf
  55. Zdeněk Vojtíšek, Encyklopedie náboženských směrů v České republice - Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Portál 23.3.2004
  56. "fakt: Iskconští guruové se zmocnili finančních prostředků a jiných Iskconských zdrojů, které zneužili pro svůj osobní propěch, k získání prestiže a smyslového požitku. Iskconští guruové měli nedovolený pohlavní styk jak s ženami tak s muži a pravděpodobně i s dětmi." V čem mají ritvikové pravdu, Jayadvaita Swami, 1996
  57. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998. S. 169.  
  58. http://www.harekrsna.cz/cvs/2007/bhagavad_gita_takova_jaka_je
  59. http://harekrsna.cz/cvs/menu/filozofie/zakladatel_iskconu/knihy

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998.  
  • GOSWAMI, Satsvarúpa dása. Prabhupáda: život čistého oddaného. Praha : Bhaktivedanta Book Trust, 1991.  
  • HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava : CAD PRESS, 1998.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie International Society for Krishna Consciousness ve Wikimedia Commons