Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic
| Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic | |
|---|---|
 Erb rodu | |
| Narození | 5. listopadu 1917 Dírná  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. dubna 2002 (ve věku 84 let) Praha  Česko |
| Místo pohřbení | Nový hřbitov v Dírné |
| Choť | (1947) Karolína, roz. Sternbergová (1924–2021) |
| Děti | 1. Karolina, provd. Ohanková (* 1948) 2. Marie Terezie, provd. Nováková (* 1954) 3. Eugen Václav (* 1961) |
| Rodiče | Josef Oswald Wratislav z Mitrovic (1883–1966) a Dorothea Josefa, roz. Thun-Hohensteinová (1884–1978) |
| Příbuzní | sestra: Arnoštka Evženie Wratislavová (1912–2006) sestra: Marie Josefa, provd. Mensdorff-Pouilly (1914–2006) sestra: Johanna Wratislavová (1916–1999) sestra: Thea (Dorota) Wratislavová (1919–1985) bratr: Arnošt Josef Wratislav (* 1922) synovec: Adam Wratislav (* 1953) synovec: Petr Wratislav (* 1964) děd: Eugen František Wratislav z Mitrowicz (1855–1897) babička: Ernestina z Thun-Hohensteinu (1858–1948) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maximilian Josef Oswald Wratislav z Mitrowicz (celým jménem Maxmilián Josef Osvald Eugen František Zikmund Antonín Wratislav z Mitrovic;[1] 5. listopadu 1917 Dírná – 7. dubna 2002 Dírná)[2] pocházel z hraběcí rodiny Wratislavů z Mitrovic.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako starší syn Josefa Oswalda Wratislava (1883–1966) a jeho manželky They Josefy, roz. Thun-Hohensteinové (1884–1978). Jeho mladší bratr Arnošt Josef (1922–?) v roce 1948 emigroval do Německa, kde strávil půl roku ve sběrném táboře. Potom bydlel půl roku v Austrálii a nakonec se usadil na Novém Zélandu.[3]
Maxmilián Josef navštěvoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1937 úspěšně složil maturitu. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939.[4] V září 1939 byl stejně jako jeho otec Josef Oswald (1883–1966) a otcův strýc Maximilian Josef (1857–1940) signatářem Národnostního prohlášení české šlechty.
V roce 1945 se věnoval správě majetku. V roce 1950 přešel veškerý majetek do správy státu. Po vystěhování ze zámku bydlel v bývalém pivovaru.[pozn. 1] V roce, kdy byl jeho rodině zestátněn majetek, byl zatčen a po čtyřech měsících osvobozen.[6] Byl zaměstnán u Státních lesů, kde pracoval jako traktorista a pak jako řidič nákladního vozu.[6] Dále se živil jako poštovní doručovatel. Vytvořil rodokmen rodu.[7]
Po roce 1989 mu byl statek a zámek v Dírné navrácen.
Dne 12. dubna 2002 byl pohřben do rodinné hrobky na Novém hřbitově v Dírné poté, co byla odloužena zádušní mše ve farním kostele sv. Vavřince.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Oženil se 25. září 1947 v kapli sv. Jiří na hradě Český Šternberk s Karolínou Sternbergovou (6. listopadu 1924 Praha – 10. července 2021 Dírná), dcerou Jiřího Douglase Sternberga (1888–1965) a jeho manželky Kunhuty, roz. Mensdorff-Pouilly (1899–1989).[8] Pár oddával pražský arcibiskup Josef Beran. Jednalo se o poslední velkou společenskou akci před zestátněním hradu. Karolína byla dámou Řádu hvězdového kříže a dámou Maltézského řádu.[8]
Narodily se jim tři děti:[2]
- 1. Karolina (* 8. 7. 1948 Dírná), kvůli šlechtickému původu nesměla studovat, od svých patnácti let pracovala v továrně v Soběslavi[9]
- ⚭ (13. 6. 1981 Dírná) Čeněk Ohanka (* 19. 7. 1941 Praha)
- 2. Marie Terezie (* 31. 5.1954 Dírná), studovala na zdravotní škole[9]
- ⚭ (12. 10.1981 Dírná) Pavel Novák (* 13. 4. 1952 Praha)
- 3. Eugen Václav (* 25. 4. 1961 Jindřichův Hradec)
- ⚭ (30. 10. 1987 České Budějovice) Libuše Novotná (* 13. 2. 1965 Tábor)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 167. Dále jen Příběhy české šlechty.
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 476. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 186
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 174
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 170
- ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 185
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 171
- ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 365
- ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 169
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PLECEROVÁ, Jana. Maxmilián Wratislav, Wratislavové z Mitrovic a jejich panství Dírná. Praha, 2006 [cit. 2022-12-05]. 93 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra didaktiky a dějin dějepisu. Vedoucí práce Bohdan Zilynskyj. Dostupné online.
- Příběhy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání
