Lynsey Addario

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lynsey Addario
Narození13. listopadu 1973 (50 let)
Norwalk
Alma materWisconsinská univerzita v Madisonu
Staples High School
Povolánínovinářka, fotografka, fotoreportérka a válečná fotografka
OceněníMacArthurova cena (2009)
Courage in Journalism Award (2022)
Webová stránkawww.lynseyaddario.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lynsey Addario (* 13. listopadu 1973) je americká fotožurnalistka. Její práce se často zaměřuje na konflikty a otázky lidských práv, zejména na roli žen v tradičních společnostech.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Lynsey Addario se narodila a vyrostla ve Westportu v Connecticutu rodičům Camille a Phillipovi Addariovým, oba italsko-američtí kadeřníci. Vystudovala Staples High School ve Westportu, Connecticut v roce 1991 a Wisconsinskou univerzitu v Madisonu v roce 1995.[2] Je také držitelkou dvou čestných doktorátů, jeden z University of Wisconsin-Madison v humanitních vědách a další z Bates College v Maine.

Addario začala profesionálně fotografovat s Buenos Aires Herald v Argentině[3] v roce 1996, jak sama říká, „bez předchozího fotografického výcviku“. Na konci 90. let se přestěhovala zpět do Spojených států a pracovala na volné noze pro Associated Press v New Yorku, aby se o necelý rok později přestěhovala zpět do Jižní Ameriky. Addario, zaměřená na Kubu a vliv komunismu na veřejnost, si udělala profesní jméno. O několik let později se přestěhovala do Indie, aby fotografovala pro Associated Press a opustila Spojené státy.[4]

Během pobytu v Indii procestovala Nepál, Afghánistán a Pákistán a zaměřila se na humanitární a ženská témata. Po útocích na Světové obchodní centrum v roce 2001 se Addario rozhodla fotografovat Afghánistán a Pákistán za vlády Talibanu.[4]

Během pobytu v Pákistánu zvolila Addario velkou přestávku a vystřídala list The New York Times. Během této doby „využila své pohlaví k tomu, aby se dostala do ženských madrasů, aby zpovídala a fotografovala nejoddanější pákistánské ženy“.[4] Addario se svými fotografovanými subjekty dlouze hovořila a bylo pro ni inspirací, aby fotografii využívala k „rozptýlení stereotypů nebo mylných představ; o prezentaci kontraintuitivního“.[4]

V letech 2003 a 2004 Addario fotografovala válku v Iráku v Bagdádu pro The New York Times.[5] Od té doby se věnovala konfliktům v Afghánistánu, Iráku, Dárfúru, Konžské republice a na Haiti.[6][7] Popsala příběhy z Blízkého východu a Afriky.[8] V srpnu 2004 obrátila svou pozornost na Afriku se zaměřením na Čad a Súdán.[9][10]

Fotografovala pro The New York Times,[11] The New York Times Magazine, Time, Newsweek a National Geographic.[12]

V Pákistánu se 9. května 2009 Addario stala účastnicí automobilové nehody, když se vracela do Islámábádu z úkolu v uprchlickém táboře. Utrpěla zlomeninu klíční kosti, další novinář byl zraněn a řidič zahynul.[13]

Addario byla jedním ze čtyř novinářů New York Times, kteří byli pohřešováni v Libyi od 16. do 21. března 2011. The New York Times uvedl 18. března 2011, že Libye souhlasila s osvobozením ji a tří kolegů: Anthonyho Shadida, Stephena Farrella a Tylera Hickse.[14] Libyjská vláda propustila čtyři novináře 21. března 2011.[15] Uvádí, že jí během zajetí libyjskou armádou vyhrožovali smrtí.[16]

V listopadu 2011 napsal The New York Times jménem Addaria stížnost izraelské vládě po obvinění, že ji izraelští vojáci na přechodu Erez prohledávali a zesměšňovali a donutili ji třikrát projít rentgenovým skenerem, přestože věděli, že je těhotná.[17] Addario uvedla, že s ní „nikdy nebylo zacházeno s takovou nehoráznou krutostí“.[18] Izraelské ministerstvo obrany následně vydalo omluvu jak fotografce, tak magazínu The New York Times.[19]

Na rozsáhlé výstavě V Afghánistánu v Nobel Peace Center v norském Oslu byly její fotografie afghánských žen umístěny vedle fotografií Tima Hetheringtona z amerických vojáků v údolí Korangal.

Mezi poslední práce autorky patří celoroční dokument Finding Home o třech syrských uprchlických rodinách a jejich novorozencích bez státní příslušnosti v průběhu jednoho roku, kteří čekají na azyl v Evropě pro Time, The Changing Face of Saudi Women pro National Geographic a „ The Displaced“ pro The New York Times Magazine, reportáž dokumentující životy tří dětí vysídlených z války v Sýrii, na Ukrajině a v Jižním Súdánu. Addario strávila poslední čtyři roky dokumentováním neutěšené situace syrských uprchlíků v Jordánsku, Libanonu, Turecku a Iráku pro The New York Times a zabývala se občanskou válkou v Jižním Súdánu a úmrtností matek v Assamu, Indii a Sierra Leone. pro Time.[20] V roce 2015 vydala Addario své paměti It's What I Do: A Photographer's Life of Love and War[21] a Warner Bros koupila práva na film založený na memoárech, který měl režírovat Steven Spielberg a fotografku měla hrát Jennifer Lawrenceová.[22] V říjnu 2018 také vydala fotografickou knihu s názvem Of Love and War (O lásce a válce).

V březnu 2022 Addario dokumentovala konflikt na Ukrajině pro New York Times.[23][24]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Addario je vdaná s Paulem de Bendernem, novinářem agentury Reuters. Vzali se v červenci 2009.[25][26] Mají jednoho syna Lukase (* 2011).[27]

Publikace autorky[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2002: Cena Infinity od Mezinárodního centra fotografie.[28]
  • 2008: Grant Getty Images za redakční fotografii za její práci v Dárfúru.
  • 2009: MacArthur Fellowship od John D. and Catherine T. MacArthur Foundation.[29]
  • 2009: Pulitzerova cena za mezinárodní zpravodajství, jejíž část byla udělena za její práci ve Vazíristánu.[30]
  • 2015: American Photo Magazine jmenoval umělkyni jednou z pěti nejvlivnějších fotografů za posledních 25 let a napsal, že „Addario změnila způsob, jakým jsme viděli světové konflikty“
  • 2017: Zlatá deska od American Academy of Achievement.[31]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lynsey Addario na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Lynsey Addario - MacArthur Foundation [online]. Macfound.org, 2011-04-06 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Lynsey Addario | 06880 [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Photojournalist Lynsey Addario Wins $500,000 MacArthur Fellowship [online]. National Press Photographers Association, September 22, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 27, 2009. 
  4. ↑ a b c d Addario, Lynsey. It's what i do : a photographer's life of love and war. [s.l.]: [s.n.], 8 November 2016. ISBN 978-0143128410. OCLC 923548575 
  5. ↑ SAFFRON, Jen. Ebsco Host. Women of Vision: National Geographic Photographers on Assignment. Afterimage. Winter 2014, s. 30–31. DOI 10.1525/aft.2014.41.4.30. 
  6. ↑ Lynsey Addario Speaks About Haiti [online]. Prison Photography, 12 March 2010 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ THOMAS, Helene Maree. Taylor & Francis Online. Lessening the Construction of Otherness. Journalism Practice. 2016, s. 476–491. DOI 10.1080/17512786.2015.1120164. S2CID 147112841. 
  8. ↑ Lynsey Addario [online]. CongoWomen, 2001-09-11 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Moving Walls 11 | Documentary Photography Project | Open Society Foundations [online]. Soros.org, 2005-03-09 [cit. 2011-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-11. 
  10. ↑ Blog Archive » Lynsey Addario/Vii Network [online]. Darfur/Darfur [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Lynsey Addario. The New York Times. Dostupné online. 
  12. ↑ Tewfic El-Sawy. Lynsey Addario: Darfur [online]. The Travel Photographer, 2007-09-10 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ J.W. Atkins. Worth a look: Lynsey Addario "On Assignment: Taking Time Out to Heal" [online]. dvafoto [cit. 2011-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-10. 
  14. ↑ KIRKPATRICK, David. Libya Says It Will Release Times Journalists. New York Times. March 18, 2011. Dostupné online [cit. 18 March 2011]. 
  15. ↑ PETERS, Jeremy W. Freed Times Journalists Give Account of Captivity. New York Times. 21 March 2011. Dostupné online [cit. 3 April 2011]. 
  16. ↑ PETERS, Jeremy W. Libya Releases 4 New York Times Journalists. The New York Times. March 21, 2011. Dostupné online. 
  17. ↑ "Israel apologizes to American journalist for overly intrusive search", Haaretz, November 28, 2011.
  18. ↑ "Defence Ministry apologizes to NY Times", Jerusalem Post, November 28, 2011.
  19. ↑ Israel apologizes for treatment of NYT journalist. Boston Globe. November 28, 2011. Dostupné online. 
  20. ↑ SYSTEM, Neon Sky Creative Media. Bio [online]. [cit. 2019-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ ADDARIO, Lynsey. It's What I Do: A Photographer's Life of Love and War.. New York: Penguin Books, 2015. ISBN 978-0-14-312841-0. OCLC 923548575 
  22. ↑ FLEMING, Mike Jr. Jennifer Lawrence, Steven Spielberg & Warner Bros Land War Photog Memoir 'It's What I Do' [online]. 2015-03-02 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ ADDARIO, Lynsey; KRAMER, Andrew E. Ukrainian Family’s Dash for Safety Ends in Death. The New York Times. 2022-03-06. Dostupné online [cit. 2022-03-08]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  24. ↑ Eight photographers you need to follow in Ukraine. The Art Newspaper - International art news and events [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ DUNLAP, David W. Behind the Scenes: A MacArthur for Addario. The New York Times. September 21, 2009. Dostupné online. 
  26. ↑ [1][nedostupný zdroj]
  27. ↑ ADDARIO, Lynsey. What Can a Pregnant Photojournalist Cover? Everything. The New York Times. January 28, 2015. Dostupné online. 
  28. ↑ Archived copy [online]. [cit. 2022-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 January 2010. 
  29. ↑ Photojournalist Lynsey Addario Wins $500,000 MacArthur Fellowship [online]. Nppa.org, September 22, 2009 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  30. ↑ The Pulitzer Prizes | Right at the Edge [online]. Pulitzer.org, September 7, 2008 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  31. ↑ Lynsey Addario Biography and Interview [online]. American Academy of Achievement. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lynsey_Addario&oldid=23499722“