Luna 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luna 2
Luna 2.jpg
COSPAR 1959-014A
Katalogové číslo 114
Start 12. září 1959, 06:39:42 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Vostok-L
Stav objektu dopadl na Měsíc
Přistání 13. září 1959 21:02:24
Provozovatel SSSR, OKB-1
Výrobce SSSR, OKB-1
Druh Program Luna
Hmotnost 390 kg


Luna 2 (známá též jako Lunik 2 a nebo 00114) byla první sonda ze Země, která dopadla na Měsíc.

Popis sondy[editovat | editovat zdroj]

Váha sondy činila 390,2 kilogramů a konstrukčně se Luna 2 příliš nelišila od své předchůdkyně Luny 1. Patřila do sond první generace (spolu s Luna 1 a Luna 3). Kulovitá sonda se dvěma rozdělenými hemisférami byla na jedné straně vybavená systémem antén pro přenos rádiového signálu a na druhé polokouli (té směrem k Měsíci) se nacházely kamery, které měly snímat detaily měsíčního povrchu. Vybavení sondy dále obsahovalo Geigerův počítač pro zjišťování radiace, magnetometr, zařízení na detekci mikrometeoritů atd.

Na sondě byl umístěn kulovitý emblém, který byl složen ze 72 kusů pětiúhelníků se státním znakem SSSR a s nápisem SSSR - září 1959.[1]

Zajímavá byla příprava sondy pro let i pozdější dopad. Spolu s posledním stupněm rakety byly všechny díly i přístroje rakety sterilizovány, aby se na Měsíc nedostala žádná forma pozemského života.

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Startovala 12. září 1959 z kosmodromu Bajkonur. Po startu a nabrání únikové rychlosti se Luna 2 oddělila od třetího stupně raketového nosiče, který podobně jako sonda měl dopadnout na povrch Měsíce. Během letu k Měsíci proběhl na palubě sondy pokus na hledání plynu ve volném prostoru. Ve vzdálenosti 140 000 km od Země bylo vypuštěno 10 kg sodíku. Vzniklý oblak byl pozorován i v ČSSR.[2] Po 33,5 hodinách letu náhle ustal radiový signál přicházející ze sondy, což značilo, že sonda se úspěšně zaryla do měsíčního povrchu rychlostí 3,3 km/s. Místo dopadu bylo západně od Mare Serenitatis, v oblasti Mare Imbrium (Moře dešťů) 13. září 1959 ve 21:02:24 středoevropského času, nedaleko kráterů Archimedes, Aristillus a Autolycus.[3] Za třicet minut od dopadu sondy dopadla na povrch i třetí část raketového nosiče.

Podobně jako Luna 1 měřila intenzitu kosmického záření, jeho složení, zkoumala těžká jádra v kosmickém prostoru, hustotu atmosféry, plynnou složku meziplanetárního prostoru, mikrometeority, magnetické pole Země i Měsíce. Všechny tyto údaje předávala až do svého dopadu na měsíční povrch řídícímu středisku.

Sonda během svého pádu odvysílala snímky přibližující se měsíční krajiny, dále sonda neobjevila žádné magnetické pole Měsíce a ani žádné radiační pásy jako u Země.

Plán na využití k dopravě jaderné bomby[editovat | editovat zdroj]

Podle Antonína Vítka, experta na astronautiku Akademie věd České republiky, měla sonda Luna 2 dopravit na povrch Měsíce nukleární nálož, která měla vybuchnout. Sovětský svaz chtěl takto demonstrovat svou vojenskou sílu, ale nakonec od záměru upustil z obavy, že v případě havárie nosné rakety a jejího dopadu mimo území SSSR by se nálož mohla dostat do nepovolaných rukou.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha : Albatros, 1976. ISBN 13-767-76. Kapitola Luna 2, s. 78-80.  
  2. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 223.  
  3. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristillus, s. 50/12.  
  4. Sovětský svaz chtěl prý shodit na Měsíc atomovou bombu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]