Luna 1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luna 1
RIAN archive 510848 Interplanetary station Luna 1 - blacked.jpg
COSPAR 1959-012A
Katalogové číslo 112
Start 2. ledna 1959, 16:42:21 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Vostok-L
Stav objektu na heliocentrické dráze, již nesledován
Zánik -
Provozovatel SSSR, OKB-1
Výrobce SSSR, OKB-1
Druh Program Luna
Hmotnost 361,3 kg


Luna 1 (Луна 1) byla kosmická sonda SSSR. Cílem letu sondy bylo dosažení povrchu Měsíce, ten však nebyl naplněn. Postavila ji konstrukční kancelář Koroljova, dnešní RKK Eněrgija. Tři předchozí lety byly neúspěšné (selhala raketa).

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Odstartovala z sovětského kosmodromu Bajkonur (dnes Kazachstán) 2. ledna 1959.[1] Byla sice zacílena tak, aby dopadla na povrch Měsíce, jenže měla větší než plánovanou rychlost asi o 100 m/s a tak Měsíc po 34 hodinách letu minula o 6700 km od jeho středu. Byla prvním objektem ze Země, který překonal druhou kosmickou rychlost (11,4 km/s).[2]

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Sonda ve tvaru koule o průměru 90 cm měla plášť ze slitiny hořčíku a hliníku. Uvnitř měla piezoelektrické detektory na mikrometeority, magnetometr ke studiu magnetického pole, vysílačku s frekvencí 183,6 MHz a chemické zdroje elektrického proudu i jiné elektronické vybavení. Vně byly umístěny antény a 4 protonové lapače iontů.

Poslední stupeň nosné rakety Vostok 8K72 (čtvrtý exemplář této rakety)[1] měl 1 kg sodíku, který byl ve výšce 113 000 km nad Zemí rozptýlen a vytvořil umělou kometu. Z rozptylu bylo možné usuzovat na hustotu prostředí v tomto prostoru, pomohlo opticky určit přesnou polohu sondy. Teprve po astronomickém pozorování rozptýleného sodíkového mraku bylo jasné, že se let k Měsíci vydařil a sonda byla oficiálně pojmenována Luna 1.[1]

Planetka Slunce[editovat | editovat zdroj]

Spojení s touto družicí bylo přerušeno po 62 hodinách kvůli vybití baterií ve vzdálenosti necelých 600 000 km. Nyní obíhá kolem Slunce jako první umělá planetka z planety Země. Oběžná dráha byla asi 450 dní.[2] Není však nijak sledována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Úspěch, ale poloviční, s. 90.  
  2. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 222.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]