Luna 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luna 3
Lunik 3.jpg
COSPAR 1959-008A
Katalogové číslo 21
Start 4. října 1959, 00:43:39 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Vostok-L
Stav objektu zanikl v atmosféře
Zánik 20. dubna 1960
Provozovatel SSSR, OKB-1
Výrobce SSSR, OKB-1
Druh Program Luna
Hmotnost 278,5 kg


Fototelegrafní systém z Luny 3 umístěný v Ciolkovského státním muzeu kosmonautiky v Kaluze

Luna 3 (známá také pod názvy Lunik 3 či 00021) byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na Měsíci nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7 940 km od povrchu.[1]

Popis sondy[editovat | editovat zdroj]

Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120 cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými bateriemi. Část energie získávala i ze solárních článků, které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí skeneru pomocí rádiových vln přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).

Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C. Chladicí systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem mikrometeoritů a kosmického záření, jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako Luna 1 a Luna 2 neměla ani Luna 3 motory pro korekci své dráhy.

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Sonda startovala 4. října 1959 z kosmodromu Bajkonur. 7. října na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Palubní fotoaparatura pracovala 40 minut. Naexponovaný film prošel automatickým vyvolávačem, ustalovačem a byl vysušen. Po zpracování sonda přes radioaparaturu předávala snímky Zemi.[2] Mimo to sonda zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pokračovala zpět k Zemi po oběžné dráze 47-480 000 km. Dne 20. dubna 1960 shořela v zemské atmosféře po 199 dnech letu, 11 obězích.[1]

Získané snímky[editovat | editovat zdroj]

Snímky ze 70% odvrácené strany Měsíce byly sice velmi nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří, ale pouze dvě moře, která byla pojmenována Mare Moscovrae (Moskevské moře) a Mare Desiderii (Moře snů – dnes Mare Ingenii, Moře touhy). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v závodech v dobývání kosmu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 227.  
  2. TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha : Albatros, 1976. ISBN 8594050420496.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Luna 3 ve Wikimedia Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]